Tlustý: Stát by dnes měl pomoci ekonomice pravicovou i levicovou metodou

Vlastimil Tlustý, foto: autor

Delegátem nedávného kongresu ODS byl i někdejší přední ekonomický expert strany Vlastimil Tlustý. Na některé jeho názory k současnému vývoji české ekonomiky se ho zeptal Zdeněk Vališ.

Vlastimil Tlustý, foto: autor
Pane poslanče jak hodnotíte vývoj české ekonomiky v souvislosti se současnou světovou finanční krizí?

„Byl jsem jeden z prvních, který začal upozorňovat na to, že bagatelizace světové finanční krize, spočívající v pro mě nesmyslném tvrzení, že Česká republika se nemá čeho bát, jsou nezodpovědné. Je evidentní, že světová finanční krize se přeměňuje pro Českou republiku na normální hospodářskou krizi, kdy napřed dochází k velmi silnému snížení tempa hospodářského růstu, a to ssebou logicky přivede všechny negativní důsledky, které k tomu patří. Krize je tady a bude se to zhoršovat.“

Myslíte si, že česká vláda by mohla důsledky krize zmírnit tím, že nelije do hospodářství velké peníze?

„Jsou v zásadě dva koncepty světové ekonomické politiky. Buď se v takové situaci vydáte cestou rozsáhlých úlev, to znamená snížíte státní zátěž lidí a podniků, necháte jim více peněz, neodeberete jim je v podobě daní, zdravotního a sociálního pojištění a tím posílíte jejich situaci. Necháte to na nich. To je klasicky pravicový koncept. Nebo to uděláte cestou obrovských státních zakázek všeho druhu. Ty peníze jsou ovšem z principu vypůjčené. Stát si udělá dluhy u vlastních občanů. Podle mého názoru je krize nyní tak vážná, že je to možné kombinovat. Je docela možné udělat o každého konceptu kousek. Ulevit na daních a pojištění a rovněž pomoci státními zakázkami. Jak to má být namixováno, to je samozřejmě umění politiky. Dokonce bych se odvážil politiky vyzvat, aby se vzájemně nepokoušeli napadat za to, že jedni preferují jedno a druzí druhé, ale aby si uvědomili, že kombinace obojího je možná.“

Foto: Evropská komise

Pomohlo by podle vás, kdyby česká ekonomika už dnes měla euro?

„Vzhledem k tomu, co se odehrává, tak existence české měny umožňuje, bude-li se chtít Česká republika bránit, zatím se nebrání, lepší obranu. Jenže tu platí, že máte-li svůj vlastní nástroj, musíte ho lépe použít než ti ostatní ten společný. Česká měna tím nástrojem je, ale v tuto chvíli nevím, jestli česká vláda si je vědoma toho, že samotná existence koruny není ten nástroj. Ten nástroj musí být správně použit a musí být lépe použit než to dělají země eurozóny se společnou měnou. Pak ano. Když se naopak eurozóna bude bránit lépe, česká vláda nebude dělat nic, tak nás koruna nezachrání.“

Už před několika lety zazněly názory, zda není příliš riskantní nechat českou ekonomiku tak závislou na automobilovém průmyslu. Zdá se, že byly správné.

„Myslím, že v mých projevech v Poslanecké sněmovně, případně v médiích, se dají najít výroky tohoto typu. Chci tím říci, že nejsem generálem po prohrané válce, ale už před pěti šesti lety jsme upozorňovali na to, že se Česká republika vydává tak trochu monokulturní cestou, kdy se z automobilového průmyslu stává až příliš silný pilíř, na kterém stojí česká ekonomika. Tehdy nám samozřejmě sociální demokraté nevěřili a vesele v tom pokračovali. Musím přiznat, že byť jsme se toho báli, ani my jsme si neuměli představit, jak rychle ta situace nastane. Odhadovali jsme, že to bude trvat tak deset let, ale že to tady bude v roce 2008, to myslím tušil málokdo.“

Současná vláda by měla mít před sebou ještě dva roky. Během té doby by chtěla poslední velké zbytky státního majetku, například pražské letiště. Ještě jako ministr financí jste upřednostňoval metodu dlouhodobého pronájmu před prodejem. Trváte na tom dál?

„Jsem hlavně rád, že se na to pamatujete, protože často se na takové věci zapomíná. Ano, myslím si to stále. K tomu závěru jsem dospěl na základě studia jiných velkých evropských letišť z hlediska jejich vlastnictví a provozování. Dospěl jsem k závěru, že kombinace státem vlastněného nemovitého majetku a soukromě provozovaného letiště je konstrukce ideální použitá řadou velkoletišť v Evropě. Myslím, že není potřeba rozprodávat tento majetek státu a jednou provždy tím ztrácet příležitost ovlivňovat – neříkám řídit – chod národního letiště. A to si myslím stále.“

A v případě Budvaru?

„Musím přiznat, že nevím, kde je dnes Budvar ve svých světových známkoprávních sporech, protože odpověď na otázku privatizovat nebo neprivatizovat je právě vázána na to, jak na tom Budvar je a jakou má perspektivu vyřešení ochrany své známky. To je v majetku Budvaru nejpodstatnější položka jeho hodnoty. Jestli vůbec privatizovat, popřípadě jakou metodou privatizovat je nejvíce závislé na tom, jak na tom je právě ochranná známka. Bez znalosti této věci si netroufám odpovědět.“