Tom Kotík: „Zůstaňte otevřeni možnostem ve svém tvůrčím životě a budete šťastní.“

New York je už dlouhé roky domovem hudebníka a vizuálního umělce Toma Kotika. A je dalším česko-americkým umělcem, který se objevil v online projektu „Umělci, kteří to nevzdávají ve městě, které nikdy nespí.“ Jak se vyrovnává se současnou situací? Na to se ho zeptal Mark Milde z Českého centra v New Yorku.

Tom Kotik, foto: archiv Českého centra New York

Jakým způsobem ovlivnil New York Vaši tvorbu, čím Vás inspiruje?

V New Yorku žiju od doby, kdy jsem byl na střední škole, tedy od roku 1983. Moje umělecká tvorba byla vždy architektonická, a to přičítám právě svému životu v New Yorku. Architektura je mojí krajinou a z této krajiny čerpám ve své práci.

Na čem v současné době pracujete? Jaké projekty připravujete?

Pracoval jsem na řadě nástěnných věcí, které představují vizuální kontext pro koncept sluchu. Zajímalo mě, jakou materialita hraje roli v tom, jak vidíme objekty, a následně, jak posloucháme zvuk. Vytvořil jsem například dva identické obrazy: jeden připevněný na panelu a druhý namalovaný přímo na zdi. Ačkoli jsou vizuálně stejné, vnímáme je odlišně. Podobně jako je hudba zprostředkovaná reproduktory jiná, než když ji slyšíte naživo.

Jste hudebník, baskytarista, a také vizuální umělec. Na našem Czech Street Festival vystoupila Vaše kapela Sportsman Paradise, která hraje dynamický, ale také velmi hlasitý rock. Vaše hudba nejenže vyburcovala publikum k tanci, ale zněla ulicemi New Yorku přes mnoho bloků. Na druhou stranu, ve Vašem umění pracujete s tématy, jako je ticho a interval: vytváříte obrazy a objekty, které se vztahují k hudbě, ale zároveň odhalují to, co je mezi tóny, a přimějí diváka k zastavení, k pauze. Můžete nám říct více o Vašem tvůrčím procesu, a jak jste přišel na to zhmotnit něco tak neuchopitelného, jako je ticho v prostoru?

Kotikova Prague Composition na výstavě v MeetFactory, foto: archiv MeetFactory

To je skvělá otázka. Nejprve bych řekl, že pro mě je ticho teoretický stav. I když se uzamknete do zvukotěsné komory, naše tělo produkuje zvuky prostřednictvím svých přirozených funkcí. Vytvářím díla, v nichž se zvuk tváří jako ticho, protože jsem fascinován myšlenkou vizuálního přenosu zvuku. Jako vizuální umělec cítím potřebu vytvářet objekty. Jak víme, zvuk se vymyká svou nehmotnou podstatou materialitě, věcnosti, jeho přirozeností jsou neviditelné vlny, které zachycujeme ušima. Moje objekty jsou hravou metodou, jak otočit tento aspekt zvuku vzhůru nohama.

Současná situace okolo koronaviru ovlivnila celý umělecký svět. Dotklo se Vás to osobně nebo profesně?

Právě dnes ráno mi volal můj galerista, který mě informoval, že galerie se zavírá a že si musím tento týden vyzvednout svá díla. Kromě toho byly zrušeny i všechny mé ostatní práce pro galerie, které dělám na volné noze. Takže mě bohužel současné dění zasáhlo.

www.lesleyheller.com/artists/tom-kotik

Mnoho lidí nachází v umění útěchu a širší perspektivy. Co Vám jako tvůrci pomáhá najít rovnováhu a oporu v době nejistoty? Mohl byste se podělit o nějaké povzbuzující myšlenky?

Jak říkával John Cage, měj „slunnou dispozici“. Naštěstí mám spoustu zájmů, jedním z nich je hrát v kapelách a dělat muziku. Mám to štěstí, že mohu hrát s velmi talentovanými lidmi, takže se těším na to, že až se znovu sejdeme, budeme se moct ponořit do komponování nových hudebních děl. Zůstaňte otevřeni možnostem ve svém tvůrčím životě a budete šťastní.

Pražský rodák Tom Kotik je umělec, kurátor a hudebník žijící v Brooklynu. Navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a Glasgow School of Art ve Skotsku. V roce 1993 získal bakalářský titul na New York University a v roce 2004 titul Masters of Fine Arts na Hunter College. Byl rezidentním umělcem na Art OMI (2001), Yaddo (2006), LMCC Workspace Program (2005), a program AIM Bronx Museum (2005). Jeho práce byla široce vystavována v New Yorku i v zahraničí, včetně výstav ve Smack Mellon, Socrates Sculpture Park a Sculpture Center v New Yorku a také v Národní galerii v Praze.