Tomáš, profesor, prezident… tak ukazuje Masaryka výstava v Národním muzeu

Jaký byl prezident, o kterém lidé bez ironie hovořili jako o tatíčkovi? Co všechno z Masarykova života známe a o čem ještě nevíme? I na tyto otázky hledá odpověď nová výstava Fenomén Masaryk, která byla otevřena v Národním muzeu.

Socha TGM na výstavě Fenomén Masaryk, foto: Ondřej Tomšů

Výstava zachycuje prezidenta v mnoha rolích a ty potom dokumentuje i prostřednictvím 220 exponátů. U jednoho z nich teď stojíme s hlavním autorem výstavy Michalem Stehlíkem:

"Na výstavě Fenomén Masaryk je i rozhlasový přijímač, který prezident dostal v lednu 1925 od armády. Je to jedno z prvních velkých rádií. Nechal jej umístit do Lán, kde jej pravidelně poslouchal. Je to doklad toho, že Masaryk i přes poměrně vysoký věk dokázal udržet kontakt s dobou, nebyl to jen člověk 19. století.

Další předmět, který je velmi zajímavý, byť je maličký, je prezidentovo podpisové razítko. On na sklonku života, ale ještě v prezidentské funkci, měl velké zdravotní problémy včetně mrtvice. Dělalo mu problém se podepisovat, tak se jeho kancelář rozhodla vyrobit podpisová razítka, aby jimi mohly být úřední dokumenty označovány."

Co vás z Masarykovy osobnosti, při přípravě této výstavy, nejvíce zaujalo? Objevilo se třeba něco nového?

"Je to vždycky úhel pohledu. Nejde o nic nového, ale čím více jsme se Masarykem zabývali, tím více jsme si všímali jeho přísnosti, někdo z jeho okolí ji mohl vidět až jako nesnesitelnou. Byl přísný na sebe, na své okolí, děti, měl spory se synem Janem kvůli jeho přístupu k životu. V prezidentské kanceláři vyžadoval, aby byly věci udělány přesně, měl na ně jasný názor. Zmínil bych tedy nekompromisnost a přísnost. Abychom ho ale trošku polidštili, měl velmi niterný vztah se svou ženou. To byl opravdu fatální životní vztah, který trval až do její smrti v roce 1923."

Na tiskové konferenci jste zmiňoval, že vztah k Masarykovi se proměňoval. Měnil se už za jeho života i po něm. Jaký je vztah Čechů k Masarykovi dnes?

"Dnešní vztah veřejnosti k Masarykovi bych uvedl dvěma příklady. Je to za prvé nezpochybnitelná ikona, kdy je to jednoznačně tatíček, Prezident Osvoboditel, demokrat... My i tady na výstavě ukazujeme, že skrze něj se díváme na každého prezidenta. To je jeho velký odkaz.

Druhá věc je ta, že když se o Masarykovi píše, tak to někdy sklouzává k bulváru. Lidi zajímá něco z osobního života - rodina, milostné vztahy. I v těchto zprávách ale vždycky vyniká jeho úctyhodnost. Trošku se obávám, že tím, že máme Masaryka jeho ikonu, tak ho moc neznáme. Vnímáme jej jako muže v bílém obleku, jak na koni vyjíždí z Lán, ale abychom se zamysleli nad tím, co říkal, před čím varoval, tak to příliš neděláme."