Topičův salon slaví 120. výročí

Topičův salon je nejstarší soukromá výstavní síň v Praze. Vznikla z iniciativy knihkupce a nakladatele Františka Topiče a letos slaví 120. výročí založení. V Topičově salonu vystavoval Jan Zrzavý, Joža Uprka, Mikoláš Aleš i Spolek výtvarných umělců Mánes.

Topičův salon, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha

Výstava, která připomíná začátky slavného Topičova salonu, začala v galerii na Národní třídě v pondělí. V jejích prostorách je možné si prohlédnout například plakáty k různým výstavám, které v salonu proběhly a jsou dílem Viktora Olivy, Arnošta Hofbauera nebo Alfonse Muchy. K vidění je i Gerlachova druhá edice Alegorií a emblémů. Kurátorem výstavy 120 let Topičova salonu je Pavel Vašíček, který krátce představil osobnost Františka Topiče.

"František Topič byl velký vlastenec a nakladatel, vydával zejména české knížky a hodně také francouzskou literaturu. Němčinu neměl příliš rád, takže na jeho formě byl nápis František Topič, knihkupectví a nakladatelství. Všechno bylo psáno česky, francouzsky, rusky a polsky nikoliv německy. To bylo jasné vyjádření jeho vztahu k Rakousko-Uhersku."

Galerie Topičův klub, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha

Topičovo nakladatelství a salon tedy stál z pohledu vlastence v nejlepší společnosti, na dnešní Národní, tehdejší Ferdinandově třídě, nedaleko Národního divadla. Na Národní třídě má Topičův salon sídlo i dnes, jen o kousek dál než ten původní. Topičova obliba Francie se odrazila nejen ve vydávání francouzských autorů, ale také ve výstavách, které pořádal. Nezapomínal ale i na umělce z jiných zemí. Rozsáhlá Výstava grafických umění v roce 1896 např. uvedla na šedesát evropských grafiků.

"V prvním Topičově salonu se konalo do roku 1899, kdy první Topičův salon skončil, na 35 výstav různého druhu. Topič se hodně zaměřoval na autory slovanské nebo zaměřujícící se na slovanství, středoevropské autory jako německé, mnichovské..."

Své první výstavy v Topičově salonu prezentoval také SVU Mánes, v aktuální expozici jej připomíná malý soubor plastik, kreseb a maleb umělců ve spolku sdružených. V roce 1897 pak Topičův salon představil přes 200 prací Alfonse Muchy včetně jeho proslulých plakátů. Topič jako zdatný obchodník zakoupil desítky exemplářů od každého plakátu a pak jej nabízel ve svém obchodě k prodeji. A neomezoval se jen na činnost, kterou bychom od nakladatele čekali, v roce 1900 třeba organizoval zájezdy do Paříže na Světovou výstavu. Plakát propagující tyto zájezdy je posledním exponátem současné výstavy.

Topičův salon, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha

Pavel Vašíček uvádí, že Topičův salon byl soudobou uměleckou kritikou považovaný za "nechutnou komerční firmu", podařilo se mu ale výstavami oslovit i širší veřejnost a když na samém konci 19. století jeho první éra skončila, druhá na sebe nenechala dlouho čekat. Ale to už je jiná historie, na kterou podle Pavla Vašíčka třeba taky někdy dojde.

"V podstatě jsme se rozhodovali co slavit. Jestli 120 let Topičova salonu jako takového, celou tu dobu nebo 120 let od vzniku prvního Topičova salonu. Rozhodli jsme se, že si vybereme ten první Topičův salon i z toho důvodu, že si myslím, že na to ještě nejsme zralí, abychom takovou obrovskou a náročnou výstavu, která by zobrazovala všechna ta léta uspořádali. Máme to v plánu, ale ještě ne teď."

Můžeme jen doufat, že se pořadatelům někdy podaří dotáhnout svou vizi do konce. Bylo by totiž na co se těšit. V dalších několika érách v Topičově salonu vystavovali třeba Vojtěch Preissig, Josef Šíma, skupina Osma nebo Toyen.