Toulky po regionech
Nejdřív se vydáme do Harrachova, kde postavili obří ledový hrad a svedli o něj bitvu. Na horách ještě chvíli zůstaneme - nejstarší evropská sedačková lanovka slaví 70 let. Představíme zřejmě nejstarší karty na Moravě, navštívíme Muzeum loutek v Kutné Hoře i novou expozici na hradu Rožmberk. Podíváme se, jaké mají problémy s pěší zónou v Chebu. Zavítáme i na Ostravsko, kde se místní složili na nové kostelní hodiny. A závěr Toulek bude patřit dalšímu znovuzrozenému kostelu - tentokrát ve Skocích.
Zima nás ne a ne opustit. Toho využila parta dobrovolníků v Harrachově, která postavila ledový středověký hrad. V Čechách jde o největší ledovou stavbu. Na Slovensku stojí podobná ve Spišské Nové Vsi. Na stavbu hradu spotřebovali nadšenci více než deset tisíc krychlových metrů sněhu. Hrad měří přes čtyřicet metrů a má dokonce třinácti metrovou věž. A jak jinak ho pokřtít než pořádnou bitvou. Tu sledovala tisícovka diváků. Vše sledovala zpravodajka Ivana Schöffelová.
"Bitva nebyla inspirována skutečnou událostí. Je to smyšlený příběh a mělo by to připomínat období třicetileté války."
Přestože jde o středověkou bitvu s jasným cílem, hrad by měl zůstat celý i po ní.
vypočítává hlavní architekt stavby Petr Horník kolik práce a času hrad stál. Stovky diváků netrpělivě očekávali zahájení bitvy, na kterou se chystala i parta profesionálů a dobrovolníků.
"My jsme z Turnova a jinak tady máme šermíře z celé republiky - Česká Lípa, Mělník. Rozhodně bych řekl, že na povrchu, který tu je, tak je to poměrně nebezpečné. Je to pro nás něco nového. Nejsme na to moc zvyklí, přece jenom přes zimu máme spíš klid zbraní."
Každá bitva musí mít svůj plán. Ani v Harrachově nic nenechávají náhodě. Těsně před bitvou se u verbířů zapisují hlavně mladí muži, kteří budou v červených nebo modrých pláštěnkách pomáhat s dobýváním hradu. Někteří se přišli jen podívat nebo pokochat stavbou.
Teď už můžu klidně prozradit, že loupeživí rytíři ze Spiše byli poraženi. Hrad Harrachštejn je už zpátky v rukou místních obyvatel. A co s ním bude dál, říká nakonec opět hlavní organizátor stavby Pavel Kneř.
"Hrad bude přístupný veřejnosti a budou po něm moci chodit, klouzat se na skluzavkách."
Sněhový hrad vydrží podle jeho stavitelů až do jara. Ledově upravený si ho budou moci zájemci prohlédnout i 20. března na tradičním Setkání s Krakonošem.
"Skutečně před 70ti lety se začala nová éra sedačkových lanových drah. S tím nápadem přišel pan Vízner z Chrudimi. Nápad připevnit sedačku na lanovku okoukal v Americe. Nápad přenesl do Česka a první taková lanovka byla postavena právě tady u nás na Pustevnách. Tato už je třetí v pořadí. První měla dřevěné podpěry. Bylo u ní zajímavé, že ji ti naši předci byli schopni postavit během dvou měsíců. Hodinová kapacita byla 144 lidí. Dnes je to 900 lidí za hodinu."
"Původně jsem tu byl jen na 3 měsíce. Já jsem kdysi běhal na lyžích a Frenštát mě tady jenom schoval na tři měsíce, ale od té doby se mi tu tak zalíbilo, že jsem tady až dodnes."
A jak vidí budoucnost lanovek u nás?
"Lanová doprava v Českých zemích stoupla několikanásobně. Jestli kdysi bylo v Československu 7 lanovek, potom 12, všichni jsme se dobře znali. Dneska nejsem schopen postihnout ty lidi a ani nedovedu říct, kolik lanovek dneska je. Nahrazují se vleky sedačkami. To jde prudce dopředu."
Pracovníci knihovny měli před časem jasný úkol. Vybrat staré tisky pro restaurátorský zákrok. Jaké bylo jejich překvapení, když ve vazbě odborného spisu o nerostech Konráda Gesnera z roku 1565 objevili karty. Jak nález vypadala, tak to popisuje Rostislav Krušinský z vědecké knihovny.
"Osm listů tvořilo jednu desku, byly slepené, byla z toho udělána lepenka a ta byla potažena kůží. Když se to odchlíplo, tak i malému dítěti by došlo, že jsou to nějaké kartičky."
Karty jsou tištěné technikou dřevořezu. Nejsou kolorované a s největší pravděpodobností se jedná o nevyužité zásoby tiskaře.
Ve vědecké knihovně v Olomouci měli z nálezu radost. Tak starých karet se totiž na našem území mnoho nedochovalo.
"Výjimečné jsou už tím, že se dochovaly, protože karty se dochovaly velice málo, neboť papír není nejtrvalejší materiál, zvláště pokud se s těmi kartami pravidelně hrálo."
Olomoucké karty není spočívají na lepenkové desce. Restaurátoři je vyjmuli z knižní vazby. Oddělili je od sebe a chybějící části vyplnili papírovinou. Nyní jsou karty bezpečně uloženy v trezoru. Zájemci si je ale mohou prohlédnout v elektronickém katalogu knihovny.
Nápad sbírat předválečné loutky především z období první republiky se zrodil v hlavě Martina Rycha. Brzy na to se tento koníček zalíbil i jeho bratrovi a dalším členům rodiny.
Objevit v dnešní době starou loutku spojenou se začátkem minulého století je podle Martina Rycha stále větší problém. a vyžaduje to doslova mravenčí práci.
"Je to hlavně věc štěstí, věc náhody, takže člověk mluví se známými, občas se někdo zmíní, my máme něco zapomenutého na půdě. Někdy se poštěstí narazit na nějaký inzerát. Někdy když přijdete do starožitnictví, tak máte taky štěstí, něco se třeba najde."
"Jako je třeba Červená karkulka, Perníková chaloupka, Šípková růženka. Uvidíte tady hromadu ježibab, čertů, loupežníky v lese."
"Velká zajímavost je třeba soubor Münzbergových loutek, loutky dělané za první republiky sériově."
Amatérské loutkové divadlo k historii Kutné Hory neodmyslitelně patří. Podle uměleckého vedoucího spolku Tyl Miroslava Štrobla, byl dlouho svět maňásků spojen hlavně s místním Sokolem.
Provozovatelé Muzea loutek chtějí kdysi slavnou historii časem obnovit a pozvat návštěvníky i na živá loutková představení. Dodejme ještě, že nové Muzeum českých loutek najdete v kutnohorské Kollárově ulici, jen kousek od Palackého náměstí.
Turisty bude lákat na novou expozici i hrad Rožmberk na Českokrumlovsku. Pochlubí se zbrusu novou prohlídkovou trasou - ukáže soukromé pokoje a život šlechtické rodiny Buquoyů. Původní historický kabát tak na hradě dostaly prostory, které donedávna sloužily jako depozitáře. Na prohlídku se vydal zpravodaj Ivan Mls.
Ve druhém patře hradu, odkud se návštěvníci dostali zatím pouze na věž, se teď vydají do nové expozice. Byť má hrad za sebou už více než 700letou historii, v tomto případě nebude časový posun tak veliký.
"Vracíme se do období po polovině 19. století. V těchto místnostech měli Buqoyové své soukromé apartmány. Bylo to v době, kdy v prvním patře hradu už fungovalo rodinné muzeum,"
vysvětluje kastelánka hradu Andrea Čekanová. Prohlídková trasa představí jídelnu, pracovnu, salon, ale také hernu. Nikoliv pro děti, ale pro pánskou společnost. Takže tu dominuje třeba kulečník či karetní stůl. V jednotlivých místnostech pak nechybí ani vybavení, které návštěvníci zvlášť v předjarním čase jistě ocení - dobová kamna.
"Do kamen byla instalována elektrická topná tělíska, která kamna nahřejí a z nich se potom akumuluje teplo."
Chebský zrzek, právě takovou přezdívku získal v Chebu kovový pás vsazený do dlažby nově opravné části hlavní pěší zóny. Ocelový pruh s významnými letopočty městské historie měl být jednou z dominant výstavní třídy. Místo toho ale pouští rez, špiní boty turistů i novou dlažbu. Místostarosta Michael Pospíšil vysvětluje, co na to radnice.
Autoři návrhu úprav pěší zóny musí problém vyřešit rychle. Ze stejného kovu má být totiž ještě letos na kraji historického náměstí postavena symbolická časová brána a možnosti, že by i ona mohla rychle zkorodovat představitelé města chtějí raději předejít.
Úprava pěší zóny není jediná stavba, která v Chebu vzniká. Svoji dominantu - vyhlídkový altán - opět získá Zlatý vrch na okraji města. Ve druhé polovině 70. let udeřil do altánku blesk a od té doby se už do své původní podobny nevrátil. To by se mělo změnit a altán by měl připomínat pavilony nedalekých lázní.
Hodiny na věži Michálkovického kostela právě odbily hodiny deset. To, že jdou není vůbec samozřejmé. Hodiny na tomto kostele totiž nešly víc jak půl století. Místní lidé si ale řekli dost a udělali sbírku na nové.
"Taky jsme na to nějakou stovkou přispěli a vždycky když jdeme kolem, tak to načasujeme tak, abychom slyšeli odbíjení. - My jsme taky na to něco dávali. - Jsou velice krásné. - Ano je to krásné, dřív to bylo takové hluché. - Je dobře, že to po tolika letech zase funguje, díky občanům. - Je to takové slavnostnější, hodiny ke kostelu patří."
Už jsme v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ostravě Michálkovicích a vedle mě je pan Martin Jirsa, který nás provede po kostele.
Pokračujeme do dalšího patra a ještě po žebříku.
"Teď se nacházíme v prostoru zvonové stolice, kde jsou umístěny tři zvony a nad nimi jsou instalované ty nové hodiny. Jsou podsvětleny, takže ta dominanta obce se ještě zdůrazňuje."
"Naším heslem bylo, že když se dřív vybralo na Národní divadlo, tak proč bychom nevybrali na Michálkovické hodiny,"
říká Jiří Mucha jeden z iniciátorů občanské iniciativy za nové hodiny. Lidé vybrali na hodiny necelých 85 tisíc. Přes dva tisíce zbyly na údržbu.
Stav kostela je dost tristní.
"Ano, je to vidět na první pohled. V 90. letech se začalo systematicky vykrádat a tady bohužel díky tomu, že ten kostel stojí o samotě uprostřed pustiny se stal velice snadnou obětí loupeživých nájezdů vandalů a zlodějů."
Jak jste přišli na to, založit občanské sdružení?
Co se vám už podařilo?
Skoky jsou zachráněny před totální devastací, ale na své skutečné znovuzrození teprve čekají.
"Samozřejmě na své znovuzrození Skoky teprve čekají, nicméně ten první krok, to oživení se už podařilo zrealizovat a skutečně poslední dva roky kostel alespoň o prázdninách žil svým životem."
