Toulky po regionech

Foto: Ivana Schöffelová
0:00
/
0:00

Nejdřív se vydáme do Harrachova, kde postavili obří ledový hrad a svedli o něj bitvu. Na horách ještě chvíli zůstaneme - nejstarší evropská sedačková lanovka slaví 70 let. Představíme zřejmě nejstarší karty na Moravě, navštívíme Muzeum loutek v Kutné Hoře i novou expozici na hradu Rožmberk. Podíváme se, jaké mají problémy s pěší zónou v Chebu. Zavítáme i na Ostravsko, kde se místní složili na nové kostelní hodiny. A závěr Toulek bude patřit dalšímu znovuzrozenému kostelu - tentokrát ve Skocích.

Zima nás ne a ne opustit. Toho využila parta dobrovolníků v Harrachově, která postavila ledový středověký hrad. V Čechách jde o největší ledovou stavbu. Na Slovensku stojí podobná ve Spišské Nové Vsi. Na stavbu hradu spotřebovali nadšenci více než deset tisíc krychlových metrů sněhu. Hrad měří přes čtyřicet metrů a má dokonce třinácti metrovou věž. A jak jinak ho pokřtít než pořádnou bitvou. Tu sledovala tisícovka diváků. Vše sledovala zpravodajka Ivana Schöffelová.

Foto: www.harrachov.cz/
Areálem zněla pravá nefalšovaná středověká hudba. Kolem hradu hořely pochodně a nálada byla bojová. Autora celého nápadu se sněhovým středověkým hradem Pavla Kneře jsem se pro jistotu ještě před bitvou zeptala, jestli boj inspirovala nějaká skutečná událost přímo z Harrachova.

"Bitva nebyla inspirována skutečnou událostí. Je to smyšlený příběh a mělo by to připomínat období třicetileté války."

Přestože jde o středověkou bitvu s jasným cílem, hrad by měl zůstat celý i po ní.

Foto: Turistické informační centrum Harrachov
"Deset dní trvala hrubá stavba, další čtyři dny se upravovalo, zdobilo,"

vypočítává hlavní architekt stavby Petr Horník kolik práce a času hrad stál. Stovky diváků netrpělivě očekávali zahájení bitvy, na kterou se chystala i parta profesionálů a dobrovolníků.

"My jsme z Turnova a jinak tady máme šermíře z celé republiky - Česká Lípa, Mělník. Rozhodně bych řekl, že na povrchu, který tu je, tak je to poměrně nebezpečné. Je to pro nás něco nového. Nejsme na to moc zvyklí, přece jenom přes zimu máme spíš klid zbraní."

Každá bitva musí mít svůj plán. Ani v Harrachově nic nenechávají náhodě. Těsně před bitvou se u verbířů zapisují hlavně mladí muži, kteří budou v červených nebo modrých pláštěnkách pomáhat s dobýváním hradu. Někteří se přišli jen podívat nebo pokochat stavbou.

Foto: Ivana Schöffelová
"Krásné je to. I my jsme stavěli iglú, ale o moc menší než tohle. - My jsme tu na rekreaci z Mělníka. Je to krásné, dětem se to líbí. - Je to super, stavěli ho čtrnáct dní a povedl se jim."

Teď už můžu klidně prozradit, že loupeživí rytíři ze Spiše byli poraženi. Hrad Harrachštejn je už zpátky v rukou místních obyvatel. A co s ním bude dál, říká nakonec opět hlavní organizátor stavby Pavel Kneř.

"Hrad bude přístupný veřejnosti a budou po něm moci chodit, klouzat se na skluzavkách."

Sněhový hrad vydrží podle jeho stavitelů až do jara. Ledově upravený si ho budou moci zájemci prohlédnout i 20. března na tradičním Setkání s Krakonošem.


Zdroj: ČT24
Hory ještě neopustíme. Naopak tu oslavíme narozeniny. Ty měla 4. března nejstarší evropská sedačková lanovka. Slavila 70 let. Turisty vozí v Beskydech a vede na Pustevny. Výročí spolu s ní oslavil i Jiří Mikeska, který se o lanovku stará už více než 40 let.

"Skutečně před 70ti lety se začala nová éra sedačkových lanových drah. S tím nápadem přišel pan Vízner z Chrudimi. Nápad připevnit sedačku na lanovku okoukal v Americe. Nápad přenesl do Česka a první taková lanovka byla postavena právě tady u nás na Pustevnách. Tato už je třetí v pořadí. První měla dřevěné podpěry. Bylo u ní zajímavé, že ji ti naši předci byli schopni postavit během dvou měsíců. Hodinová kapacita byla 144 lidí. Dnes je to 900 lidí za hodinu."

Zdroj: ČT24
Pan Mikeska je správcem lanovky už neuvěřitelných 42 let.

"Původně jsem tu byl jen na 3 měsíce. Já jsem kdysi běhal na lyžích a Frenštát mě tady jenom schoval na tři měsíce, ale od té doby se mi tu tak zalíbilo, že jsem tady až dodnes."

A jak vidí budoucnost lanovek u nás?

"Lanová doprava v Českých zemích stoupla několikanásobně. Jestli kdysi bylo v Československu 7 lanovek, potom 12, všichni jsme se dobře znali. Dneska nejsem schopen postihnout ty lidi a ani nedovedu říct, kolik lanovek dneska je. Nahrazují se vleky sedačkami. To jde prudce dopředu."


Foto: Vědecká knihovna v Olomouci
Na ledovém hradě i lanovce se pěkně vymrzne. Nabízí se posezení v hospůdce třeba u karet. My si taky budeme povídat o kartách, ale s těmi by vám nikdo nedovolil zahrát ani jedinou hru. Jsou to totiž karty nesmírně vzácné, pocházejí ze 16. století a jsou to zřejmě nejstarší karty na Moravě. Po náročném restaurování se vrátily do Vědecké knihovny v Olomouci. A jak uslyšíte od Radky Kvasničkové, vědci na ně přišli úplnou náhodou.

Pracovníci knihovny měli před časem jasný úkol. Vybrat staré tisky pro restaurátorský zákrok. Jaké bylo jejich překvapení, když ve vazbě odborného spisu o nerostech Konráda Gesnera z roku 1565 objevili karty. Jak nález vypadala, tak to popisuje Rostislav Krušinský z vědecké knihovny.

"Osm listů tvořilo jednu desku, byly slepené, byla z toho udělána lepenka a ta byla potažena kůží. Když se to odchlíplo, tak i malému dítěti by došlo, že jsou to nějaké kartičky."

Karty jsou tištěné technikou dřevořezu. Nejsou kolorované a s největší pravděpodobností se jedná o nevyužité zásoby tiskaře.

Foto: Vědecká knihovna v Olomouci
"Většinou když už tiskli karty, tak toho tiskli více. Měli celé archy potištěné a nachystané, že je budou kolorovat, že je vybarví. Asi se k tomu nedostal a potřeboval nějaký materiál a papír byl tehdy docela drahá záležitost. Když byl potřeba materiál, tak vzal klidně i ten potištěný. Nebo taky mohlo jít o zmetek, takže si to odložil na další použití."

Ve vědecké knihovně v Olomouci měli z nálezu radost. Tak starých karet se totiž na našem území mnoho nedochovalo.

"Výjimečné jsou už tím, že se dochovaly, protože karty se dochovaly velice málo, neboť papír není nejtrvalejší materiál, zvláště pokud se s těmi kartami pravidelně hrálo."

Olomoucké karty není spočívají na lepenkové desce. Restaurátoři je vyjmuli z knižní vazby. Oddělili je od sebe a chybějící části vyplnili papírovinou. Nyní jsou karty bezpečně uloženy v trezoru. Zájemci si je ale mohou prohlédnout v elektronickém katalogu knihovny.


Foto: Michal Trnka
Kutná Hora má další turistickou zajímavost a to nové Muzeum loutek. Po vstupu máte pocit, že jste v pohádce. Loutky z období první republiky tu jsou naaranžované do nasvícených divadelních scén jako by měly každou chvíli ožít. Muzeum připomíná rozkvět slavného amatérského loutkářství v Čechách a stranou nezůstává ani zlatý věk rodinných loutkových divadel. Vypravil se do něj Michal Trnka.

Nápad sbírat předválečné loutky především z období první republiky se zrodil v hlavě Martina Rycha. Brzy na to se tento koníček zalíbil i jeho bratrovi a dalším členům rodiny.

Foto: Michal Trnka
"Předválečné loutky mají specifikum, že mají v sobě takovou mystičnost starých časů. Je i vidět typologie jednotlivých postav."

Objevit v dnešní době starou loutku spojenou se začátkem minulého století je podle Martina Rycha stále větší problém. a vyžaduje to doslova mravenčí práci.

"Je to hlavně věc štěstí, věc náhody, takže člověk mluví se známými, občas se někdo zmíní, my máme něco zapomenutého na půdě. Někdy se poštěstí narazit na nějaký inzerát. Někdy když přijdete do starožitnictví, tak máte taky štěstí, něco se třeba najde."

Foto: Michal Trnka
Postupem času a hlavně se sílící sběratelskou vášní začali Rychovi přemýšlet o vlastním muzeu českých loutek. Snad pro své kouzlo spojené se středověkou atmosférou zvítězila nakonec právě Kutná Hora. Současná expozice nově otevřeného Muzea loutek nese příznačný název Sto let zpátky do pohádky. A je založena především na loutky pohádkových postav.

"Jako je třeba Červená karkulka, Perníková chaloupka, Šípková růženka. Uvidíte tady hromadu ježibab, čertů, loupežníky v lese."

Foto: Michal Trnka
Nechybí ani čaroděj z podzemní jeskyně a nebo hladový drak číhající na rozmarnou princeznu.

"Velká zajímavost je třeba soubor Münzbergových loutek, loutky dělané za první republiky sériově."

Amatérské loutkové divadlo k historii Kutné Hory neodmyslitelně patří. Podle uměleckého vedoucího spolku Tyl Miroslava Štrobla, byl dlouho svět maňásků spojen hlavně s místním Sokolem.

Foto: Michal Trnka
"Tady se konaly loutkářské dny. Loutkáři kutnohorští mají obrovský fundus, který je uložený v divadle a oproti Muzeu loutek tady zahrnuje loutky i poválečné."

Provozovatelé Muzea loutek chtějí kdysi slavnou historii časem obnovit a pozvat návštěvníky i na živá loutková představení. Dodejme ještě, že nové Muzeum českých loutek najdete v kutnohorské Kollárově ulici, jen kousek od Palackého náměstí.


Turisty bude lákat na novou expozici i hrad Rožmberk na Českokrumlovsku. Pochlubí se zbrusu novou prohlídkovou trasou - ukáže soukromé pokoje a život šlechtické rodiny Buquoyů. Původní historický kabát tak na hradě dostaly prostory, které donedávna sloužily jako depozitáře. Na prohlídku se vydal zpravodaj Ivan Mls.

Ve druhém patře hradu, odkud se návštěvníci dostali zatím pouze na věž, se teď vydají do nové expozice. Byť má hrad za sebou už více než 700letou historii, v tomto případě nebude časový posun tak veliký.

"Vracíme se do období po polovině 19. století. V těchto místnostech měli Buqoyové své soukromé apartmány. Bylo to v době, kdy v prvním patře hradu už fungovalo rodinné muzeum,"

vysvětluje kastelánka hradu Andrea Čekanová. Prohlídková trasa představí jídelnu, pracovnu, salon, ale také hernu. Nikoliv pro děti, ale pro pánskou společnost. Takže tu dominuje třeba kulečník či karetní stůl. V jednotlivých místnostech pak nechybí ani vybavení, které návštěvníci zvlášť v předjarním čase jistě ocení - dobová kamna.

"Do kamen byla instalována elektrická topná tělíska, která kamna nahřejí a z nich se potom akumuluje teplo."


Foto: www.pesizona.eu
Město Cheb má nově upravenou pěší zónu. Na jejím začátku bude stát devět metrů vysoká tzv. Brána času. Vítězem soutěže se stal profesor Marian Karel, akademický sochař z Prahy. Město však v souvislosti s novou pěší zónou řeší zajímavý problém. Dlažbu špiní kovový pás, představující symbolickou časovou osu města. Radnice o pomoc požádala odborníky. O to, jak problém vyřešit, se zajímal Zdeněk Trnka.

Chebský zrzek, právě takovou přezdívku získal v Chebu kovový pás vsazený do dlažby nově opravné části hlavní pěší zóny. Ocelový pruh s významnými letopočty městské historie měl být jednou z dominant výstavní třídy. Místo toho ale pouští rez, špiní boty turistů i novou dlažbu. Místostarosta Michael Pospíšil vysvětluje, co na to radnice.

Vizualizace, foto: www.pesizona.eu
"My jsme na to zareagovali tak, že jsme se spojili s autory projektu a podnikáme kroky, abychom odstranili a nakonec to dílo vyznělo tak, jak má a jak nám bylo prezentováno."

Autoři návrhu úprav pěší zóny musí problém vyřešit rychle. Ze stejného kovu má být totiž ještě letos na kraji historického náměstí postavena symbolická časová brána a možnosti, že by i ona mohla rychle zkorodovat představitelé města chtějí raději předejít.

Úprava pěší zóny není jediná stavba, která v Chebu vzniká. Svoji dominantu - vyhlídkový altán - opět získá Zlatý vrch na okraji města. Ve druhé polovině 70. let udeřil do altánku blesk a od té doby se už do své původní podobny nevrátil. To by se mělo změnit a altán by měl připomínat pavilony nedalekých lázní.


Zdroj: Polar - televize Ostrava
Celých 52 let nešly hodiny na kostele v Michálkovicích. Místní lidé se to rozhodli změnit a uspořádali sbírku na nové. Lidé posílali peníze na účet i házeli drobné do kasiček. Nové hodiny odbíjejí každou celou a v noci svítí do daleka. Více už ostravská zpravodajka Petra Sasínová.

Hodiny na věži Michálkovického kostela právě odbily hodiny deset. To, že jdou není vůbec samozřejmé. Hodiny na tomto kostele totiž nešly víc jak půl století. Místní lidé si ale řekli dost a udělali sbírku na nové.

"Taky jsme na to nějakou stovkou přispěli a vždycky když jdeme kolem, tak to načasujeme tak, abychom slyšeli odbíjení. - My jsme taky na to něco dávali. - Jsou velice krásné. - Ano je to krásné, dřív to bylo takové hluché. - Je dobře, že to po tolika letech zase funguje, díky občanům. - Je to takové slavnostnější, hodiny ke kostelu patří."

Už jsme v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ostravě Michálkovicích a vedle mě je pan Martin Jirsa, který nás provede po kostele.

Zdroj: Polar - televize Ostrava
"Teď můžeme jít do věže, já si jen vezmu klíče. To jsou nové hodiny, jsou už elektrické, řízené z Frankfurtu na dálku. Nahradily ty hodiny stávající. Ty byly mechanické. Tak otevřeme a vcházíme do prostoru věže. Tato věž je 40,5 metrů vysoká až po špičku kříže na věži."

Pokračujeme do dalšího patra a ještě po žebříku.

"Teď se nacházíme v prostoru zvonové stolice, kde jsou umístěny tři zvony a nad nimi jsou instalované ty nové hodiny. Jsou podsvětleny, takže ta dominanta obce se ještě zdůrazňuje."

"Naším heslem bylo, že když se dřív vybralo na Národní divadlo, tak proč bychom nevybrali na Michálkovické hodiny,"

říká Jiří Mucha jeden z iniciátorů občanské iniciativy za nové hodiny. Lidé vybrali na hodiny necelých 85 tisíc. Přes dva tisíce zbyly na údržbu.


Foto: www.skoky.eu
Závěr Toulek po regionech patří seriálu o znovuzrozených kostelech. Ten představuje dobrovolníky, kteří se pustili do zdevastovaných objektů. Dnes se vydáme na jedno z pustých míst Karlovarska. Do bývalé obce Skoky zamířil Petr Vaďura.

Foto: www.skoky.eu
Nedaleko od Žlutic se nad údolím řeky Střely vypíná barokní kostel Navštívení Panny Marie. Obec Skoky patřila k nejslavnějším mariánským poutním místům v Čechách. Kdo by neznal 'panenku skákavou' neboli Pannu Marie Skokskou. V roce 1945 byla obec poprvé vysídlena, když odešli Němci. V 50. letech byli vyhnáni ti z nových obyvatel, kteří odmítli kolektivizaci. Zánik obce však dokonalo až vybudování přehrady Na střele, která přeťala jedinou silnici od Žlutic. Zbyl tady jen kostel, bývalý poutní hostinec, kaplička, hřbitov a terasy ve svahu. Stojíme před nádherným barokním průčelím kostela a půjdeme se podívat dovnitř. Nacházíme se v barokním interiéru. Na stropě jsou fresky, prostor je bohatě štukově vyzdoben a v chrámu na nás čeká předseda občanského sdružení Pod střechou pan Jiří Šírl. Kolik let už zde nežijí lidé?

Foto: www.skoky.eu
"Poslední obyvatel zemřel ve Skocích v roce 1982 a od té doby Skoky jsou pusté a neosídlené."

Stav kostela je dost tristní.

"Ano, je to vidět na první pohled. V 90. letech se začalo systematicky vykrádat a tady bohužel díky tomu, že ten kostel stojí o samotě uprostřed pustiny se stal velice snadnou obětí loupeživých nájezdů vandalů a zlodějů."

Jak jste přišli na to, založit občanské sdružení?

Foto: www.skoky.eu
"Naše občanské sdružení jsme založili v roce 2006. V témže roce jsme se dostali ke Skokům, kdy se tu udála poslední velká devastace, kdy se parta zlodějů mědi dostala na věže a začala rozebírat tu měděnou krytinu na věžních báních. Nám to nebylo lhostejné a začali jsme organizovat záchranu toho objektu a ujali jsme se role jakýchsi koordinátorů a organizátorů aktivit na záchranu toho objektu."

Co se vám už podařilo?

Foto: www.skoky.eu
"Do kostela už nezatéká a je de facto zakonzervovaný. Současně s tím jsme řešili i otázku budoucího využití toho objektu. Prostřednictvím našeho projektu Živé Skoky, který tady už realizujeme druhým rokem, se nám podařilo alespoň během prázdnin ten kostel mít otevřený pomocí dobrovolnických služeb. Je tady prohlídka s výkladem, takže si mohou prohlédnout kostel od podzemí až po krovy a věže. Ten kostel je potřeba otevřít i širší veřejnosti. Proto se tady snažíme rozvíjet poutní turistiku. K tomuto účelu jsme vymysleli další projekt na poutní mariánskou trasu. Je to několikadenní putování krajinou a tato trasa spojuje Tepelský klášter se Skoky."

Skoky jsou zachráněny před totální devastací, ale na své skutečné znovuzrození teprve čekají.

"Samozřejmě na své znovuzrození Skoky teprve čekají, nicméně ten první krok, to oživení se už podařilo zrealizovat a skutečně poslední dva roky kostel alespoň o prázdninách žil svým životem."

10
50.077787100000
12.375781600000
default
50.077787100000
12.375781600000
50.775438600000
15.425384300000
49.948254000000
15.267967700000
49.487475510000
18.264341350000
49.044369300000
14.775367600000