Toulky po regionech
Navštívíme největší památník věnovaný II. světové válce. V Hrabyni se návštěvníkům znovu otevřel po tříleté rekonstrukci. Začíná turistická sezóna a proto vyrazíme i na vodu. Budeme odemykat řeku Smědou a zjistíme, co je podvodní sekačka. Podíváme se do Liberce, kde otevírají unikátní maturitní obor záchranář. Připomeneme i dvě plzeňská výročí - uplynulo 110 let od první zkušební jízdy tramvaje a 150 let od registrace ochranné známky Plzeňské pivo. Dozvíte se, že podnikatelé nejsou příliš spokojeni s novým návštěvním řádem Šumavy, budeme cestovat s Hanzelkou a Zikmundem a na závěr si půjdeme zamlsat i hrát. V Kutné Hoře je otevřená výstava o sladkostech v naší historii, na jaroměřickém zámku pak na návštěvníky čekají panenky a kočárky.
"Musel v rámci wehrmachtu nastoupit na východní frontu. Osud ho zavál až do Stalingradu a v té kruté zimě si tam vyrobil boty, které jsou ze psí kůže, aby vůbec přežil. A ty boty nám kolega dovezl, abychom je vystavili v expozici. Takto unikátní exponáty uvidíte."
"I původní autentický nábytek nebo vybavení kuchyně, které se dochovalo. Takto rozstřílené vypadaly všechny domy v Hrabyni, protože o každý dům se tady velmi tvrdě bojovalo."
I když je to největší pietní místo u nás věnované druhé světové válce, spousta věcí ještě čeká na dokončení. Třeba výstava věnovaná přehmatům, které v těžké době páchali sami vojáci. A nebo kolaboraci a období do roku 1948, ale tyto věci se budou vyrábět už za pochodu.
Řeky jsme už odemykali v minulých Toulkách po regionech a budeme v tom pokračovat i dnes. Tenhle vodácký rituál se teď odehrál na řece Smědá pod Jizerskými horami. Jak řekla Ivana Bernáthová, délka splavného úseku tu dosahuje 16 kilometrů. A jak tedy odemykání probíhalo?
"K odemknutí řeky posloužil jak dřevěný symbolický klíč, tak také výstřel z malého děla. Předcházel tomu vodácký proslov a přání, aby byl dostatek vody, ale aby jí zase nebylo moc, protože řeka Smědá je bohužel pověstná povodněmi. A aby byla řeka k milovníkům vodáckého sportu milostivá, protože se stává dost často, že má své vrtochy. Na Smědé si vůbec neodpočinete, ale odměnou je vám pohled na spoustu meandrů a krásné písečné pláže uprostřed nádherné přírody po Jizerskými horami."
Vyzkoušeli si už vodáci jak je voda studená?
"Samozřejmě, vyzkoušeli. Voda je opravdu ledová, protože v Jizerských horách stále taje sníh. Vodáci si museli dávat velký pozor, aby jim loď neodplula, protože proud je hodně silný. Jednou v minulosti, jak mi řekli, se dokonce stalo, že když se 'cvakli', tak jim kanoe zmizela neznámo kam."
"Chceme posunout stav toho ekosystému, kde dominují malé planktonožravé ryby, někam, kde důležitou roli hrají vodní rostliny. Důvodem je to, že v systému s důležitou rolí vodních rostlin, je voda podstatně průhlednější a množství sinic se drží hluboko pod hygienickými limity."
Ojedinělý projekt začal už v roce 2006 a letos přijde na řadu podvodní sekačka. Uplatnění zatím našla v Severní Americe, a v Evropě v zemích jako je Finsko, Švédsko a Holandsko.
"Vodní rostliny a jejích růst zasáhly i do oblastí, které jsou využívány intenzivně ke koupání a tam budeme v letošním roce růst těch rostlin regulovat speciálně upravenou žací lištou, aby byly usekávány co možná nejhlouběji pod hladinou. Počítáme až tak dva metry hluboko,"
říká hydrobiolog Jindřich Duras. Podvodní sekačka tak bude v Česku použita poprvé a rostliny bude na Boleveckém rybníku zkracovat v červnu. Rybník, zvaný taky Bolevák, patří mezi nejstarší dochované v Plzeňském kraji - vznikl v roce 1460. A v 19. století se z rybníka těžil led na chlazení piva v Plzeňském Prazdroji. Například v roce 1920 bylo do pivovaru dovezeno 600 vagónů ledu.
"My jezdíme stanovat na 'Mácháč'. - Jezdíme tam každý rok. Pět ženských s dětmi. Je to tam úžasné, protože je tam borovicový les, blízko jezero. Chodíme se tam koupat. - My chceme jet s holkama se stanem, jestli mě naši pustí. Snad to vyjde."
Stejně jako na jiných rybnících i tady byla problémem kvalita vody. Letos není moc peněz a tak pravidelná prevence proti sinicím nebude, řekl Luděk Tera, šéf společnosti Regio, která jezero spravuje.
"Všichni jsme napjatí, protože letos nebude asi zásah tak jako byl v minulých letech. Ale vzhledem k tomu, že čtyři zásahy značně zlepšily kvalitu vody a jezero bylo vypuštěno, tak předpokládáme, že by ta letošní sezóna měla proběhnout bez nějakých větších problémů."
V jezeře se už smočili první odvážlivci. A museli to být praví otužilci. Teplota vody se tu zatím drží na 17 stupních Celsia. Kromě nádherného koupání je Máchovo jezero známé svými výletními parníky s romantickými jmény Hynek a Jarmila. Dostaly je podle slavné básně Máj od Karla Hynka Máchy. Ten vzdal hold tomuto místu hned v několika dílech. Tajemnou atmosféru hradní zříceniny přiblížil například v povídce Večer na Bezdězu.
Koupání je fajn, ale co když se něco stane. To by si pak každý přál, aby byl nablízku záchranář. Víte, jak se v Česku člověk stane záchranářem? Absolventi různých středních škol procházejí různými kursy a postupně začínají pracovat v terénu jako členové integrovaného záchranného systému. Jak uslyšíte od Ivany Schaefferové, to se teď změní.
Liberecké odborné učiliště a střední škola nábytkářská otevírají nový a naprosto unikátní a ojedinělý maturitní obor záchranář. To, že první obor svého druhu vznikl právě na nábytkářské škole v Liberci není náhoda. Ředitel školy Václav Tichý spolu s vedením školy se na jeho uvedení do života připravovali čtyři roky. Ovlivnila je přitom celá řada věcí.
"Teroristické akce a záplavy, které probíhaly v Česku. V té době jsme nad tím začali přemýšlet,"
říká Václav Tichý. Učební plán pro budoucí záchranáře sestavovali spolu s pedagogy i odborníci z integrovaného záchranného systému.
"Obsahem vzdělávacího programu jsou všechny záležitosti týkající se práva, kompetencí, vybavení a možností všech složek jako je policie, armáda, městská policie, krizové řízení v obcích a tak dále."
Čtyřleté studium bude zakončené maturitou. Studenti nového maturitního oboru záchranář budou na střední škole v Liberci studovat dva cizí jazyky a celou řadu odborných předmětů.
"Právo, kriminalistika, příprava zaměřená speciálně na sebeobranu a bojové sporty, zdravověda a první pomoc, krizové řízení. Ale také řízení motorových vozidel, ochrana obyvatelstva."
Kromě řádné výuky je čekají i speciální týdenní kursy.
"Pobyt v přírodě, topografie, orientační běh, horolezectví, plavání, potápění, záchrana tonoucích."
Počet přihlášek na nový studijní obor záchranář je podle ředitele školy obrovský. Letos otevře škola jen jednu třídu. Nový obor záchranář je v Česku zatím naprosto ojedinělý.
Plzeň si v minulých dnech připomněla dvě zajímavá výročí - uplynulo 110 let od první zkušební jízdy elektrické tramvajové dráhy a 150 let od registrace ochranné známky Plzeňské pivo.
Nejdřív se vydáme na koleje. Po zkušební jízdě začal pravidelný provoz, říká Jiří Ptáček - vedoucí střediska řízení provozu plzeňských městských dopravních podniků.
"Pravidelný provoz s cestujícími byl slavnostně zahájen až 29. června 1899 a to na třech linkách. O soupravách v té době ještě hovořit nemůžeme. Nicméně ke dni zahájení měly elektrické podniky města Plzně k dispozici 20 tramvají a z toho 18 jich bylo denně nasazováno v provozu. Rychlost těchto vozů se pohybovala někde kolem 20ti kilometrů v hodině. Skutečná rychlost však byla vzhledem k tehdejším vlastnostem kolejiště podstatně nižší."
Jaký byl mezi cestujícími o tramvaje zájem?
"Údaje z roku 1899 k dispozici bohužel nemáme. Ale víme, že již v roce 1900 bylo přepraveno více jak 1,5 milionu cestujících. A tento počet každým rokem pozvolna narůstal. Všechny tři linky byly jednokolejné a byly tedy bez smyček. Změna směru byla zajištěna pouze přendáním tyčového sběrače. Z dnešního pohledu bychom mohli říct, že tramvaje byly obousměrné a řidič přecházel z jednoho stanoviště na druhé."
To pak po práci určitě 'bodlo' jedno dobře vychlazené Plzeňské pivo. Jeho ochranná známka byla zaregistrovaná před 150 lety - konkrétně 23. dubna 1859. Je to nejstarší česká ochranná známka Plzeňské pivo. Ještě na začátku 19. století bylo pivo spíše žlutohnědou kalnou tekutinou. Současné pivo vzniklo novým technologickým postupem, popisuje Jiří Mareček z Plzeňského pivovaru.
"Plzeňský ležák byl první spodně kvašený ležák. To bylo to první průzračně zlaté pivo s bílou pěnou a tenhle plzeňský vynález začali brzy všichni kopírovat."
Proto přišla registrace značky. Základem typické chuti plzeňského piva je prý měkká plzeňská voda, těžký ječmen z plzeňské pánve, speciální kvasinky a žatecký chmel. A právě v Žatci teď vybudují v historickém centru chrám chmele. Více už Gabriela Hauptvogelová.
Turistickému lákadlu bude dominovat 40ti metrová věž zakončená symbolickou chmelnicí. Na její střechu, která bude sloužit jako rozhledna, návštěvníky vyveze výtah. V něm můžou sledovat propagační filmy o žatecké chmelařské oblasti. A jak doplňuje starosta Erich Knoblauch, na samotné věži bude orloj.
"Je součástí osmi speciálních dodávek uměleckého charakteru, které budou na různých místech této stavby umístěny. Mohu říct, že další zajímavostí bude i křišťálová skleněná lávka."
Celý komplex bude stát 247 milionů korun a většinu z toho dostalo město z evropských fondů. Do chrámu chmele a piva zamíří první návštěvníci v červenci 2011.
Šumava má nový návštěvní řád. Po letech projednávání ho schválila Rada parku. Majitelé půjčoven lodí, restaurací i správci kempů na březích horního toku Vltavy se však obávají, že návštěvní řád zlikviduje jejich podnikání. Vadí jim zpřísněné podmínky pro vodáky. Množství vody odpovídající novému limitu totiž podle nich teče v tomto úseku Vltavy jen výjimečně. Více už Jan Dvořák.
"Opravdu jsme na tom strávili desítky hodin s odborníky a hledali jsme společně kompromis, jak uspořádat bezeškodně s co nejmenším vlivem na ekosystém té řeky splouvání na Teplé Vltavě."
Jenže omezení splouvání se nelíbí například starostce Stožce Zdeňce Lelkové. Podle ní je limit 50 centimetrů na Soumarském mostě a omezení sto vodáků denně likvidační.
"Myslím si, že to je likvidace jednoho druhu turistiky, který byl na Šumavě tradicí. Není to společná dohoda, je to kompromis."
Podle předsedy Rady parku Jana Stráského ale nový návštěvní řád přináší i několik výhod pro turisty.
"Dohodli jsme se i na tom, že bude zpřesněna síť lyžařských cest a tady musím říct, že park je daleko vstřícnější, takže určitě je to dobře."
Podle starosty Modravy Antonína Schuberta neměli členové rady mnoho na výběr.
"V tomto ohledu můžeme říci, že skutečně návštěvní řád není výsledkem deklarace hesla: Konečně společně koncepčně, ale kompromisní řešení."
Pokud by totiž novou podobu návštěvního řádu neschválila Rada Národního parku Šumava, putovala by v této podobě na ministerstvo životního prostředí, kde by o něm rozhodovali úředníci.
Před 50ti lety se na svoji asijskou cestu vydali cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Se svým dvoučlenným doprovodem odstartovali z pražské Opletalovy ulice dvěma vozy Tatra 805. Jak uvedla Magdalena Preiningerová vedoucí archivu muzea Hanzelky a Zikmunda jihovýchodní Moravy ve Zlíně, přivezli asi 100 tisíc snímků. Líbí se lidem i dnes?
"Při zakládání archivu H+Z v roce 1994 a následně stálé expozice u nás v muzeu někteří lidé tvrdili, že je to jen pro důchodce, kteří si je pamatují a mladým to nemá co říct. Po patnácti letech se ukazuje, že se stále vrací jak jejich následníci cestovatelé, tak studenti, žáci, diplomanti a další."
O dokumenty je dodnes velký zájem a výstavy probíhají v několika zemích.
"Výstavy probíhají na několika místech světa. Teď se bude otevírat v Libyi na české ambasádě. Putuje už dva roky výstava fotografií v Indii, po středoasijských republikách bývalého Sovětského svazu a teď jsme posílali část kolekce na výstavu do Mexika a chystáme výstavu v Berlíně."
Miroslav Zikmund je velice pečlivým dokumentaristou a pracovníkům muzea velmi usnadnil práci, uvedla Magdalena Preiningerová.
"Díky jeho dokonalé evidenci je archiv v podstatě uspořádán a kdykoliv cokoliv hledáme, tak stačí podle čísla pátrat tak dlouho, až se dopátráme."
A na závěr našich Toulek po regionech si bude hrát a mlsat. V Kutné hoře v přízemí Kamenného domu najdou turisté novou expozici Mlsáme v každé době. Představuje se tu historie známých cukrovarů na Kutnohorsku. Ale i slavné cukrárny, sodovkárny i známá čokoládovna Lidka, která už neexistuje. Mimochodem, víte, co jedli naši předkové v době, kdy si nemohli dopřát dnes tolik oblíbenou čokoládu nebo bonbony. Dali si třeba obilnou kaši.
"Ovšem, když někdo měl opravdu mlsný jazýček, tak mu k tomu pomohlo sušené ovoce, které bylo jakýmsi sladidlem a později už to byl potom med,"
říká autorka výstavy Kateřina Vobořilová. Mimo medu se sladilo i javorem cukrovým a dokonce se jako sladidlo uplatnily i brambory. Díky sběratelům se na expozici objevila i řada forem na výrobu bonbonů. A ty zaujaly i současné výrobce.
"Když to viděl zdejší čokoládovník, tak se nechal slyšet, že by ještě dneska z těchto formiček byl schopen nějaké bonbony vyrobit."
Jak dodala Kateřina Vobořilová, známí byli i kutnohorští sodovkáři, dokonce mezi sebou soupeřili o nejhezčí obal sodovky.
A teď si půjdeme hrát. Na jaroměřickém zámku najdou návštěvníci panenky a historické hračky - výstava nemá na celé Moravě obdobu. Jak uvedla kastelánka Jana Petrová. Hračky jsou posbírané od pěti soukromých sběratelů a dvou institucí.
"Specifikum pro české země jsou doma dělané hračky. To se v Německu a ve Francii nevyrábělo. Myslím si, že to odráží celkový duch habsburské monarchie, kde ten panovnický rod, i když byl pochopitelně velice bohatý, razil jakoby vzor skromnosti. Oni se neobklopovali luxusními předměty, takže i ti poddaní to po nich kopírovali a vyráběli si hračky sami doma."
Velmi podstatnou součástí výstavy jsou porcelánové panenky. Nejdražší hračka na této výstavě francouzská panenka stojí milion korun.
"Protože francouzské panenky už v době svého vzniku byly mnohem dražší než panenky německé nebo české. Kuriózní na tom je, že většinou si je ti francouzští výrobci nechávali vyrábět v těch porcelánkách v Německu nebo i v Česku a potom je opatřili jenom svou výrobní značkou."
Kuriózní je i panenka jeptišky.
"Tenkrát to bylo tak, že když nějaká dcera z domu odešla do nějakého řeholního řádu, tak rodina si nechala vyrobit panenku a ušít na ni šaty podle toho, ve kterém řádu jejich dcera byla a které se tam nosily. A ta panenka jim doma nahrazovala tu jejich dceru."
