Třetí předseda

Předčasným víkendovým sjezdem Unie svobody vyvrcholil půlrok personálních stranických zemětřesení v české politice. Stejně jako před měsícem na sjezdu lidové strany se tentokrát hrálo zároveň o další osud čtyřkoalice. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

To, že Unie svobody bude mít po víkendu už třetího předsedu za tři roky své existence, bylo jasné předem. Dosavadní šéf Karel Kühnl se koncem března stal lídrem čtyřkoalice a musel tudíž na základě čtyřkoaliční dohody odejít z vedení strany. Předem jasní byli rovněž dva kandidáti na uvolněné křeslo. Hana Marvanová a Vladimír Mlynář měli na zvolení zhruba stejné šance, o čemž nakonec svědčilo i velice těsné vítězství Marvanové. Programy kandidátů se ve většině bodů příliš nelišily. Naprostá shoda panovala rovněž o směřování unie.

Vladimír Mlynář: "Jsme pravicová strana, která stojí na třech principech: individuální svoboda, otevřená společnost, rovné šance pro všechny."

A Hana Marvanová:"Naším cílem je vybudovat otevřenou společnost, založenou na svobodě člověka a na rovných šancích."

Mlynář nabídl delegátům profesionalitu, více rozumu, méně emocí a prázdných gest. Unie svobody by měla být čitelnější a neměnit tolik názory v toku času. Marvanová se naproti tomu ohradila vůči řečem, že je na politika příliš nesmiřitelná a neschopná kompromisu.

"Dobře vím, že politika je umění možného a že bez kompromisu to v politice nejde. Jsem ale přesvědčena, že jsou momenty, kdy má politik dát přednost principu a na některé kompromisy přistupovat nemá."

Rozdílné představy ale nabídli oba kandidáti na způsob řešení krize ve čtyřkoalici i ohledně její budoucí podoby. Mlynář zastává názor, že nadcházející léto je třeba využít k vyjasnění vztahů ve čtyřkoalici a k nalajnování parametrů spolupráce před volbami a po nich.

"Pokud to neuděláme, vrátí se nám problémy před volbami a bude to pro nás osudové."

Marvanová naopak považuje další vyjasňování si vzájemných vztahů mezi čtyřmi stranami za ztrátu času.

"Dělejme to, co politici mají dělat. Zabývejme se problémy lidí a vysvětlujme náš program i to, proč by nás měli volit."

Mlynář také předložil delegátům svou vizi budoucí integrace čtyřkoalice, z níž by nakonec měl vzniknout jakýsi liberálně-křesťanský dvoublok. Marvanová integraci odmítá. Unie svobody nesmí podle ní ztratit svou identitu...

"Sloučení v jeden politický subjekt by vedlo ke ztrátě části voličů, a to především z řad liberálně a konzervativně smýšlejících. Mým cílem je vybudování silné Unie svobody. Bude-li silná Unie svobody, bude silná i čtyřkoalice."

Těsná většina delegátů se při svém rozhodování přiklonila na stranu Hany Marvanové. Ta vzápětí nabídla poraženému kandidátovi spolupráci. Mlynář, který už loni neuspěl v souboji o předsednické křeslo s Karlem Kühnlem, ale před sjezdem prohlásil, že v případě dalšího neúspěchu se nebude ucházet o žádnou stranickou funkci. Hana Marvanová řekla Radiu Praha, že ji Mlynářovo odmítnutí mrzí.

"Ta volba neproběhla tak, že by hlas pro mě byl hlasem proti Vladimíru Mlynářovi nebo obráceně. A proto jsem chtěla, aby byl Vladimír Mlynář také ve vedení a mohli jsme spolupracovat. Mrzí mě, že tam není, že to sám vzdal, ale doufám, že i tak bude ochoten se mnou spolupracovat, což jsem mu nabídla.

Vladimír Mlynář si ale za svým rozhodnutím stojí.

"Člověk musí dělat v politice i rozhodnutí, kterým třeba v tu danou chvíli lidé ne tak rozumí a čas ukáže, jestli to bylo správné rozhodnutí nebo ne."

Oba kandidáti na předsednické křeslo byli podle květnového průzkumu agentury STEM vnímáni veřejností jako nejpřijatelnější politici Unie svobody.