Týden v ČR
Ohlédnutí za nejdůležitějšími událostmi tohoto týdne v České republice připravil Josef Kubeczka.
Středeční jednání špiček tří vládních stran, které mělo rozhodnout o dalším osudu koalice, skončilo patem. Socialisté odmítli tzv. Postní dohodu, v níž křesťanští demokraté navrhli odklad řešení krize do volebního sjezdu sociálních demokratů o Velikonocích na konci března. Považují totiž za nepřijatelné, aby se lidovci vměšovali do jejich záležitostí. Proto se podle Stanislava Grosse strany nedohodly.
"My přece potřebujeme ukončit tu současnou situaci, ten současný problém, a ne říci, že si dáme do sjezdu sociální demokracie nějaký čas a nějaký prostor, a po sjezdu se jakoby k té situaci vrátíme. Prostě není možné, aby vláda byla v takové situaci, že se neví, jestli za měsíc bude nebo bude."
Sociální demokraté proto stále chtějí, aby lidovečtí ministři opustili vládu. Ti to ale odmítají. Podle předsedy lidovců Miroslava Kalouska neudělá jeho strana podobnou chybu jako v roce 1997, kdy její odchod z koalice s ODS předcházel vytvoření takzvané opoziční smlouvy.
"Chtěli jsme tak svému koaličnímu partnerovi vyjít vstříc, aby si své problémy řešil sám, bez diskuse s námi. Nesetkali jsme se s pochopením. Setrváváme tedy na svém stanovisku, že pro věrohodnost společného koaličního projektu je nejvhodnějším řešením odstoupení předsedy vlády."
Obě strany jsou ale připraveny i nadále spolu jednat. Za nejzazší termín vyřešení koaliční krize považuje Stanislav Gross polovinu příštího týdne. Pokud KDU-ČSL odejde z vlády, má připraveno sedm variant řešení krize, které ve čtvrtek představil prezidentovi Václavu Klausovi. Ten vyzval aktéry vládní krize, aby mu co nejrychleji navrhli řešení politického uspořádání do konce volební období. Případně, aby mu předložili dohodu o vypsání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny.
Některá česká ministerstva loni ušetřila ze svého ročního rozpočtu značné peníze. Vedlo je k tomu i přesvědčení, že podle nových pravidel o tyto prostředky nepřijdou a budou je moci využít i letos. Teď ale mohou mít pocit, že na ně ministerstvo financí ušilo boudu. Jakou?
Zákonem schválený deficit státního rozpočtu na loňský rok ve výši 94 miliard korun byl o téměř 22 miliard korun nižší. Úspěšný byl vývoj hospodaření i v celém veřejném sektoru. Ministerstvo financí se zaleklo výše ušetřené částky a chce z ni určitou část resortům opět sebrat, což potvrdil mluvčí ministerstva Marek Zeman.
"Ke konci loňského roku bylo do rezervního fondu převedeno zhruba 29 miliard korun. My jsme s tak vysokou částku nepočítali. Nejvíce prostředků převedlo ministerstvo obrany, dále pak ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo dopravy. Budou nastavena určitá omezení, aby jednotlivé resorty mohly část těchto prostředků čerpat, nikoliv však celou částku."
O kolik peněz nakonec resorty přijdou rozhodne vláda poté, co ministerstvo financí provede analýzu ušetřených prostředků. Ta by také mohla odhalit různé skryté rezervy v jednotlivých resortech a ukázat, že resorty si už při přípravě rozpočtu nárokují víc peněz, než potom skutečně k efektivní práci potřebují. O tom je přesvědčen i místopředseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, sociální demokrat Michal Kraus.
"Je velmi dobré, když se ukazuje, že ty resorty mají své další vnitřní rezervy a že jsou možné úspory v jednotlivých resortech ve vztahu k celkovým ušetřeným výdajům. Podle mého názoru je možné tyto prostředky kumulovat, aby se zbytečně neutrácely a nedocházelo k dalšímu prohlubování výdajů."
Oběti okupace Československa z let 1968 až 1991 se zřejmě dočkají odškodnění v řádu desítek tisíc korun. Počítá s tím návrh zákona, který schválila Poslanecká sněmovna. Jednorázové odškodnění oprávněným osobám se má pohybovat od 30 tisíc za zranění do 150 tisíc korun za případy úmrtí. Autoři normy z řad ODS původně počítali s mnohem vyššími částkami, v rozmezí 100 tisíc až 1 milion korun. V zájmu schválení předlohy se ale smířili s jejich snížením.
Vysoké odškodnění se nelíbilo některým politikům i historikům. Připomněli, že jiné oběti komunismu byly odškodněny výrazně méně. Například pozůstalí po vězni, který zemřel v komunistickém lágru, dostali sto tisíc. Jak se na výši odškodnění dívá ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma?
"Jaká je adekvátní výše odškodnění za to, že byl někdo zabit? Co mě rozhodně připadá trapné, když už ta částka byla nějak nastavena, tak ji tímto způsobem potom snižovat."
Oldřich Tůma také upřesnil, kolika lidí by se mohlo odškodnění týkat. Zároveň připomněl, kolik lidí bezprostředně po okupaci přišlo v Československu o život.
"Do konce roku 1968 asi 94 nebo 95 lidí, 300 nebo o něco víc těžce zraněných a několik set lehce zraněných. K tomu je ale třeba připočítat všechny ty lidi, kteří utrpěli zranění nebo dokonce přišli o život díky kriminální činnosti příslušníků sovětské armády v Československu, díky dopravním nehodám a tak podobně."
Těžce zranění a znásilněné ženy by měli dostat sedmdesát tisíc a ostatní třicet tisíc. Částky však ještě mohou doznat výrazných změn. Zákon se teď totiž bude projednávat v Senátu, kde má ODS dominantní pozici.
