Týden v ČR
Václava Klause přijal v úterý ve Washingtonu americký prezident George Bush. K více než půlhodinové schůzce došlo nečekaně, Bílý dům ji potvrdil pouze den předem. Klaus byl v USA soukromě a představoval svoji knihu. Jeho cesta do Bílého domu však byla poměrně dlouhá - přijetí se mu dostalo až po dvou letech ve funkci hlavy státu. Důvodem byl zřejmě Klausův rezervovaný postoj vůči americkému tažení v Iráku. Nyní je podle politologů tato roztržka už minulostí.
"Já myslím, že hlavní dnešní téma je Střední Východ, poslední situace v Libanonu. Dlouze jsme diskutovali situaci v Evropě, poměry v České republice včetně nedávné politické či vládní krize. Já myslím, že to bylo velmi přátelské setkání a těším se na další podobnou možnost."
George Bush se v souvislosti s vládní krizí v Česku otázal Václava Klause, zda by jejím řešením nebyly předčasné volby. Český prezident mu vysvětlil, že je podle Ústavy nemůže jako hlava státu vyhlásit a že situaci musí vyřešit politické strany. Se svým americkým protějškem nemluvili o vízové politice ani o termínu Klausovy oficiální návštěvy v USA.
Zhruba polovina přímých zahraničních investic směřovala do zpracovatelského průmyslu, především do výroby automobilů. V Kolíně se například rozjela výroba osobních automobilů konsorcia firem Toyota, Peugeot a Citroen. Velký díl investic ze zahraničí jde také na konto stále hustší sítě obchodních řetězců. Největšími investory v Česku jsou i nadále země Evropské unie, hlavně Německo a Nizozemí, do české ekonomiky však hodně investují i Japonci. Podle vicepremiéra Martina Jahna je Česká republika stále na špici v přílivu zahraničních investic v celém středoevropském regionu.
"Dobrou zprávou je také to, že zahraniční invetoři reinvestují v České republice přibližně padesát procent svých zisků. To znamená, že věří v další rozvoj české ekonomiky."
Podle ekonomů narůstá u zahraničních investic i podíl přidané hodnoty. To znamená, že ubývá jednoduché práce na montážních linkách, kde zahraniční investoři v podstatě jen využívali levnou pracovní sílu v Česku, a naopak roste poměr vysoce kvalifikované práce.
Po pěti letech se tento týden uzavřela kauza kolem vydání českého překladu Hitlerovy knihy Mein Kampf. Nejvyšší soud zprostil její nakladatele Michala Zítka obvinění. Během pěti let padlo osm, často velmi protichůdných rozsudků soudů všech stupňů. Loni Městský soud v Praze odsoudil nakladatele k tříletému podmíněnému trestu vězení za podporu a propagaci nacismu. Nakladatel ale podal dovolání k nejvyššímu soudu, který vynesl definitivní zprošťující verdikt. Zítko po skončení jednání naznačil, že v případě neúspěchu by byl ochoten jít až do Štrassburku.
"To rozhodnutí je samozřejmě pro mně velmi příjemné a po pěti letech zvláště. Ta doba byla opravdu dlouhá, ale my jsme od začátku tvrdili, že to takto prostě dopadnout musí ať už v České republice nebo jinde a já jsem rád, že to dopadlo tady."
Soud ve svém stanovisku vydání knihy odsoudil. Zítkův advokát Tomáš Sokol nevyloučil, že za zabavené knihy a případně ušlý zisk z prodeje budou žádat finanční náhradu.
Národní knihovna se pokusí v Paříži vydražit unikátní bohemikum - latinský překlad Dalimilovy kroniky, který vznikl kolem roku 1340. Dalimilova kronika je nejstarším dějepisným dílem psaným v českém jazyce. Její latinský překlad je na první pohled nenápadný sešitek, který léta ležel nepovšimnut v zásuvce stolu významné pařížské rodiny. Teď bude hvězdou dražby starých i moderních rukopisů a knih.
"Je to opravdu v této oblasti nejvýznamnější objev od dob Františka Palackého prostě proto, že nikdo neměl do této chvíle sebemenší tušení, že existuje překlad původně české kroniky Dalimilovy z počátku 14. století do tehdy mezinárodního jazyka latiny. To velmi podstatně ovlivní pohled na českou historii této doby,"
uvedl ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek. Objednatelem vzácného rukopisu prý mohl být Jan Lucemburský, ale ještě spíše jeho syn, pozdější císař Karel IV., který měl na severní Itálii četné vazby. Dílo je v překvapivě dobrém stavu. Dochovalo se však jen několik kapitol. Katologová aukční cena latinského překladu Dalimilovy kroniky je v rozmezí 120 až 150 tisíc euro. Cena na kterou je Národní galerie ochotna jít, je samozřejmě tajná.
