Týden v ČR
Funkce náměstka generálního tajemníka NATO se na přelomu září a října ujme bývalý český ministr obrany Jiří Šedivý. Padesát sedm let po smrti Milady Horákové možná půjde před soud jedna z důležitých aktérek zinscenovaného procesu, tehdejší prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. Výstupem na hory po celém světě si tuto středu skauti připomněli sté výročí vzniku své organizace.
"Pan Šedivý je tam zcela jednoznačně za Českou republiku, což samozřejmě nesnižuje jeho osobní schopnosti, znalosti, a řekl bych příkladnou kariéru v oblasti obranné politiky. A pro Českou republiku to určitě bude znamenat zvýšení prestiže, znamená to mimo jiné, že to dělení členů aliance na původní, 'staré', a země postkomunistické je postupně překonáváno. Myslím si, že je to velice výrazný úspěch české diplomacie a nakonec z hlediska domácí politiky to může napomoci tomu, aby se české obyvatelstvo, čeští voliči, více identifikovali s aliancí, pokud ji takto personálně budou moci vnímat jakožto svou organizaci."
To by také mohlo ovlivnit názory české společnosti na vybudování americké radarové základny v Česku. Někteří naši politici podmiňují svůj souhlas s touto základnou propojením systému USA s obranou NATO. Jiří Šedivý je přesvědčen o tom, že se podaří harmonizovat americký obranný projekt s obdobnými plány aliance. Zároveň si ale myslí, že případná americká radarová základna u nás nikdy nebude plně spadat pod NATO. Podle něj by si Spojené státy vždy ponechaly rozhodující slovo, zda systém použít či nikoli.
"Takhle v NATO funguje už 40 let obranné plánování v oblasti jaderných zbraní. Poslední rozhodnutí o tom, zda-li se v rámci NATO použijí zbraně hromadného ničení, čili nukleární zbraně, je na dvou státech, to znamená Británie a Spojené státy. A já myslím, že takto to dopadne i v případě té protiraketové obrany."
Významu úspěchu Jiřího Šedivého v soutěži o obsazení tak významné funkce ve vedení NATO se budeme také věnovat v dnešním vydání rubriky Česko v komentáři.
Padesát sedm let po smrti Milady Horákové možná půjde před soud jedna z důležitých aktérek zinscenovaného procesu, tehdejší prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. Státní žalobce ji obžaloval před několika dny. Proč až po tak dlouhé době? Podle historika archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra Petra Koury vyšetřovatelé a žalobci hovoří o novém dokumentu, o nějž se žaloba opírá.
"On byl publikován již před 12 lety historikem Karlem Kaplanem. Takže domnívám se, že kdyby tady byla trošku větší vůle, tak by paní prokurátorka Brožová mohla stát před soudem ne v osmdesáti, ale třeba už v sedmdesáti letech. Je to symptomatické pro ten náš proces vyrovnávání se s naší minulostí a domnívám se, že není pozdě ani dnes."
Policie se pokusila Brožovou obvinit už před dvěma lety, ale státní zástupce tehdy žádal více důkazů. Ty vyšetřovatel našel v archivech i v Českém rozhlase, kde byla například uchována celá závěrečná řeč Ludmily Brožové před soudem, kde mimo jiné dramaticky pronesla:
"A tak zatímco textilačka Heraitová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky."
Podle Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu byla Ludmila Brožová-Polednová zařazena mezi prokurátory právě proto, aby jako žena obžalovala ženu. Čtyři z třinácti obžalovaných, včetně Milady Horákové, byli odsouzeni k trestu smrti. Tehdejší prokurátorku její dnešní žalobci viní z účasti na vraždě, kde zákon ukládá 12 až 15 let vězení. Bývalá prokurátorka ale trvá na tom, že tehdy neudělala nic špatného. Byla studená válka, životy padaly na obou stranách a Horáková doznávala trestnou činnost, říká dnes šestaosmdesátiletá Brožová-Polednová.
"Samozřejmě nejde o to, aby byli odsuzováni lidé v takto vysokém věku k nějakým vysokým trestům. Spíše to odsouzení by mělo proběhnout v té rovině morální a symbolické. Že tedy jestli někdo se před 57 lety účastnil justiční vraždy, tak měl by za to být hnán k zodpovědnosti a měl by za to být souzen," poznamenává historik Petr Koura.
"Zajímavé je, že český skauting je trošku specifický, protože nevychází jenom z těch původních anglických myšlenek skautingu, ale spojuje také myšlenky amerických indiánů. Je tam vlastně víc přírody a méně toho vojenství."
Během své téměř stoleté historie v českých zemích bylo skautské hnutí několikrát zakázáno, mnoho skautů zahynulo za 2. světové války. K jeho obnově došlo krátce po válce, koncem 60. let minulého století a velký rozmach skautingu nastal znovu po roce 1989. Dnes má Junák kolem čtyřiceti tisíc členů a je největší organizací dětí a mládeže v České republice.
