Ústav svědomí národa

Poslanci minulý týden schválil návrh zákona, na jehož základě by měl u nás vzniknou Ústav pro studium totalitních režimů. Zřízení této instituce provázela celá řada výhrad jak z úst zejména levicových poslanců, tak z řad odborné veřejnosti. O rozhovor na toto téma jsem požádal komentátorku Lidových novin, bývalou disidentku Petrušku Šustrovou.

Pokud tento zákon schválí Senát a podepíše prezident republiky, bude se tento ústav věnovat zkoumání éry komunismu a nacistické okupace Československa. Myslíte si, že pro tento účel bylo zřízení zmíněného ústavu nutné?

"No já myslím, že to, co jsme viděli za posledních 17 let ukazuje, že ne-li nutné, tak alespoň důležité, potřebné, protože, jak vím, tady jsou některé dílčí studie, ale také vím, že řada z těch studií byla vypracována opravdu za dost obtížných podmínek, a přístup do archivu byl složitý. Takže já myslím, že to je jedině dobře. A kromě toho je tady taková strukturální záležitost - snad už je proboha načase, aby se materiály, které ministerstvo vnitra vyprodukovalo, dostaly z jeho moci. Já myslím, že patří do nezávislé instituce."

Nejen levicové opozici, ale i mnohým historikům se nelíbí mohutnost případného ústavu, který by měl být větší než tři stávající ústavy Akademie věd zabývající se historii. Zaměstnat má na 250 lidí. Není to trochu zbytečně přehnané?

"Já myslím, že ne, že ta minulost je opravdu důležitá a že bychom se s ní měli seznámit, protože zejména u mladých lidí se setkáváme s tak propastnou nevědomostí, že je to až překvapivé. Já vím, že pro mladého člověka to, co bylo před dvaceti lety je něco jako například bitva u Zborova, ale takové věci, že třeba není samozřejmé cestovat, nebo že bylo samozřejmé nesmět cestovat, že existoval lístkový systém v padesátých letech, že byly statisíce lidí vězněny, já myslím, že to je potřeba vědět. Prostě proto, že když potom někdo začne hlásat ráj na zemi, tak aby i ta společnost byla trochu obrněná proti tomu."

Odpůrci Ústavu pro studium totalitních režimů namítají, že tato instituce nebude podléhat akademickému dohledu, ale politickému dozoru. Co si o tom myslíte?

"S odpuštěním, že je to úplná pitomost! Jak akademickému dohledu? Podle mého názoru bude ten archiv bezpečnostních složek, to znamená materiály toho ústavu budou zařazeny do soustavy českých archivů, což je úplně v pořádku. A já myslím, že ten ústav by měl být nezávislý a že by tady měla začít postupně už vznikat nějaká nová vědecká struktura, protože zejména ve společenských vědách je to prostředí řeknu zamořeno, a myslím to tak, lidmi, kteří v minulé éře ohýbali hřeb a sloužili komunistům. Tak já myslím, že je v pořádku, aby se z toho alespoň ta historie vymanila."

A ještě jedna výhrada, která ke zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů občas zaznívá. Nad ústavem bude bdít Rada ústavu, volená Senátem z kandidátů, z nichž dva navrhne Poslanecká sněmovna, jednoho prezident republiky a čtyři občanská sdružení, právnické osoby zabývající se touto oblastí, případně sdružující odbojáře a politické vězně. Myslíte si, že takto složená Rada splní svůj účel? Nebude příliš závislá na tom, kdo zrovna bude mít politicky navrch?

"Jednak většinu těch lidí navrhují občanská sdružení, a jednak asi těžko to udělat jinak. Já nevím, jestli to má smysl tak, jako je tomu v akademickém světě, kde se ti lidé volí mezi sebou a kde zasedají v grantových komisích a kde si předávají granty. Předpokládejme, že žijeme v demokratickém státě, a přes všechny chyby, které ten náš stát má, myslím, že je třeba na to demokratické zřízení spoléhat. Já si neumím představit jinou cestu. Kdo by je měl jmenovat? Historici, kteří byli v komunistické straně, kteří nebyli v komunistické straně, nebo kdo?"

Jak si vysvětlujete postoj sociálnědemokratických poslanců, kteří na jedné straně při schvalování zákona o zřízení zmíněného ústavu opustili jednací sál, a na druhé straně chtějí minulost objasnit? Jak to jde dohromady?

"Z mého hlediska dost zvláštně. Oni si jaksi umyli ruce nad celým ústavem. No dobře, nechtějí s tím mít nic společného. Historik, profesor Křen před několika dny v rozhovoru pro deník Právo prohlásil, že také nechce mít nic společného s ústavem a s lidmi, kteří tam pracují. Já myslím, že poslanci sociální demokracie jednak vyjadřují svou politickou nevůli tímto způsobem, ačkoli nejde přímo o tu věc, že prostě chtějí být proti za všech možných okolností, protože by raději byli u moci než v opozici. A kromě toho si myslím, že mají poradce mezi různými zhrzenými historiky a archiváři, kteří nesouhlasí se vznikem tohoto ústavu. Někteří z nich prostě proto, že materiály, které ústav o nich získal, pro ně nejsou právě lichotivé, protože se jim ta minulost, jak říká Vilém Prečan, nevydařila tak, jak by se jim dneska líbilo. Ještě dodám, že část lidí, kteří v tomto ústavu pracují, už za sebou vědeckou práci mají, ačkoli jsou to lidé mladí, kdežto ti odpůrci zhusta vydali jednu, dvě brožury a jinak mají jenom spoustu řečí a výsledky nula."