Utvářejí česká média politický prostor?

Česká vláda čelí zatím nejhlubší krizi. Rozkol uvnitř koalice vyvolala aféra premiéra Stanislava Grosse. Celou kampaň proti premiérovi spustila svým odhalením média a politici se k ní připojili až později. Není to ovšem zdaleka jediný případ, kdy média zasahují do politického prostoru. Nakolik jsou česká média schopná spoluvytvářet pravidla hry pro politiky? O tom v pravidelné rubrice O čem se mluví.

Stanislav Gross (Foto: ČTK)

Připomeňme jen, oč v současné krizi běží. Na začátku ledna se deník MF Dnes zeptal premiéra Grosse, zač koupil v roce 1999 svůj luxusní byt v Praze. Deník spočítal, že i kdyby Gross všechny peníze, které do té doby v politice vydělal, ušetřil, neměl by dost na 2,5 milionovou zálohu. Z čeho tedy zaplatil? Gross nabídl postupně tři verze vysvětlení, všechny se ukázaly jako nepravdivé. Připojily se pochybnosti kolem podnikání jeho ženy a aféra byla na světě. Dlouho to vypadalo, že české politiky kauza příliš nezajímá. Až když předseda lidovců Miroslav Kalousek vyzval Grosse, aby odstoupil z postu premiéra, dostala aféra nový rozměr. Jaká je síla českých médií? Mohlo by se zdát, že začínají hrát stále silnější roli i v politice. Připomeňme případ lidoveckého náměstka ministra vnitra Jiřího Vacka. Ten byl obviněn z toho, že vysoký post zastává nejen bez vysokoškolského vzdělání, ale dokonce i bez maturity. Netrvalo to dlouho a Vacek rezignoval. Stejně tak ředitel úřadu vlády Pavel Přibyl rezignoval poté, co vyšlo najevo, že velel policejním jednotkám, které zasahovaly proti demonstrantům před rokem 1989. Jaká je tedy váha českých médií? Na to jsem se zeptal politologa Jiřího Pehe.

"Skóre českých médií je zatím nevyrovnané. V některých případech pomohou kauzy nastolit, někdy i dotáhnout do konce. To jsme viděli v případě Přibyl, kdy celá aféra začala v médiích (nebo ve spolupráci médií a občanské společnosti) a podařilo se dosáhnout jeho odvolání. V mnoha případech jsou ale kauzy nedotaženy. Objeví se v médiích, ale když nenásleduje tlak z občanské společnosti a politiky, tak zase zmizí. Pokud se nedostane další politické munice, tak skandál vyšumí."

Jakou pozici mají česká média v rámci občanské společnosti? Jsou dostatečně silná?

"Myslím si, že média nejsou příliš silná. Nejsou totiž ekonomicky silná a je tak velmi těžké bránit zájmy občanské společnosti a veřejné zájmy, být mluvčím veřejnosti. To vidíme i v případě veřejnoprávních médií, kde jsme byli v minulosti svědky různých politických tlaků. Je to problém postkomunistických společností, který je dán kombinací ekonomické slabosti a v případě veřejnoprávních médií je to slabost, která vyvěrá z toho, že dohled na tato média není ideální a lehce zpolitizovatelný."

Není příčinou oné slabosti i to, že senzitivita veřejného mínění, občanské společnosti se zdá být velmi nízká? Že práh, nad kterým už nechce jisté věci tolerovat je posazen velmi vysoko?

"Mezi médii a veřejností je velmi úzký vztah. Pokud veřejnost jako složka občanské společnosti je slabá, nemohou být silná ani média. K tomu, aby mohla média zvednout kauzy, dokončit to, co odhalí např. investigativní žurnalistika, k tomu potřebuje podporu veřejnosti. Pokud se o to veřejnost nezajímá, je pro média velmi obtížné táhnout takové aféry samy. Hrozí, že to bude potom vypadat jako účelová kampaň, pomsta politikovi. V tom se nejen česká, ale obecně veřejnost postkomunistických zemí, stále liší od západní a především americké veřejnosti. Tam je občanská veřejnost natolik silná, že když média zvednou nějakou kauzu, která se týká veřejných zájmů, vytvoří dostatečný tlak, aby mohla média v kauze pokračovat."

Jak dopadne kauza Gross není zatím jasné. Premiér sám tvrdí, že důvod k odstoupení nevidí. Ostatně stačí se podívat do minulosti a je jasné, že politici z důvodů osobních skandálů v Česku neodstupují. Připomeňme například vicepremiéra Zemanovy vlády Egona Lánského, který porušil devizové i daňové zákony (měl konto v Rakousku). Odstoupit nehodlal, byl odvolán "ze zdravotních důvodů". Stejně tak za vytunelování firmy odsouzený ministr financí Ivo Svoboda nemínil podat sám demisi. Téměř příkladný odchod předvedl jen tehdejší vicepremiér Jan Kalvoda v roce 1996, který odešel kvůli neoprávněnému používání titulu doktor práv. Ovšem ani on nebyl zcela kladným hrdinou, rok před tím ustál finanční aféru, když se pokusil podivně zbavit dluhu jeho strany.