Už deset let platíme českou korunou
Česká koruna si v těchto dnech připomíná rovných deset let od svého vzniku. Společná měna České a Slovenské republiky totiž vydržela po rozpadu Československa jen několik týdnů. Jak se československá měna v únoru roku 1993 dělila a jaká je naopak budoucnost české koruny, o tom má víc informací Milena Štráfeldová:
Rozdělení Československa na Silvestra roku 1992 k zániku společné měny hned nevedlo. Představy politiků o měnové unii České a Slovenské republiky však vzaly rychle zasvé, protože obyvatelstvo v obou zemích začalo rychle měnit své úspory za devizy. Hrozil tak kolaps ekonomiky. Banky proto začaly urychleně připravovat měnovou odluku. Z české strany jí byl pověřen tehdy sotva pětatřicetiletý člen bankovní rady centrální banky Pavel Kysilka. Po deseti letech o české koruně říká:
"Česká koruna si od prvního okamžiku získala velkou důvěru. Bylo to mimo jiné díky hladkému a velmi úspěšnému provedení měnové odluky. Bohužel stejný osud nepotkal slovenskou krounu. Slovenská koruna velmi záhy zdevalvovala vůči české koruně a ztratila hodnotu."
K rozdělení měny došlo 8. února 1993. Společné československé bankovky byly krátce předtím okolkovány. Během několika dní tak musely být označeny bankovky v celkové hodnotě zhruba 50 miliard korun, což byla více než polovina všech peněz v oběhu. Teprve postupně byly nahrazeny novými českými bankovkami, jejichž autorem je známý grafik Oldřich Kulhánek. I dříve se podle tiskové mluvčí centrální banky Alice Früschaufové na tvorbě bankovek podíleli ti nejlepší výtvarníci:
"Za první republiky to byl například Alfons Mucha nebo Max Švabinský, z poválečných tvůrců bankovek jsou velmi známé dvacetipětikoruny Karla Svolinského nebo zelené stokoruny, jejichž autorem byl Karel Heřman. V novodobé historii českých bankovek se zapsal Albín Brunovský celou řadou bankovek. Brunovský je ale zároveň autorem velmi neoblíbené zelené stokoruny s Klementem Gottwaldem."
Společné československé bankovky skončily po roce 1993 doslova pod kotlem. Zčásti z nich byly vyrobeny brikety, zbytek, téměř pět set tun papíru, byl spálen přímo. Přes 3200 tun mincí bylo roztaveno. Podobný osud jednou potká i současnou českou korunu, až i ve vnitřním platebním styku Česká republika přejde na euro. Termín tohoto kroku je však podle Alice Früschaufové podmíněn hlavně stavem veřejných financí:
"Pokud Česká republika vstoupí do unie v roce 2004 a bude plnit maastrichtská kritéria, bude prvním možným rokem přistoupení k euru rok 2007."
Znamená to ovšem, že se musejí dát do pořádku veřejné rozpočty. Jejich nynější schodek totiž rychlé přistoupení k euru neumožňuje.
