V Jindřichově Hradci můžete ochutnat tak trochu jiné likéry

Jindřichův Hradec je známý především pro svůj krásný renesanční zámek a Krýzovy jesličky - největší mechanický betlém na světě. Při návštěvě tohoto malebného jihočeského městečka toho ale můžete objevit mnohem více. Například poodhalit tajemství likérů s téměř stoletou tradicí v manufakturním lihovaru rodiny Hillových.

Likérka Hill's, foto: Vojtěch Ruschka

Přímo „pod pokličku" výroby teď nakoukneme s jeho majitelkou Ilonou Musialovou:

„Tady je naše 'alchymistické království'. Zaměstnáváme tu dvě ženy. Lahve se tvarem podobají jindřichohradecké věži. Barmani si je chválí, protože se dají dobře vyhazovat a chytat. Všechny tekutiny prochází těmito nerezovými trubkami a v této nádobě to mícháme. Ručně lepíme i etikety. Stroj, který se ale také ovládá ručně, používáme jen k plnění a zavírání lahví. Tak a láhev je zavřená!"

Nejlepší likérník v Československu

Foto: Likérka Hill's

Likérka rodiny Hillových za sebou má dlouhou a pohnutou historii. V roce 1920 ji v Brušperku, malém městečku nedaleko Ostravy, založil jistý Albín Hill. V jeho stopách šel i syn, který studoval jednu ze tří nejlepších likérnických škol v Evropě. S příchodem nacistů byla ale škola uzavřena a Radomil se vrátil zpět na rodnou Moravu, kde se s pomocí svého otce opět pustil do výroby likérů. Rok 1948 znamenal konec rodinné likérky. Albín Hill se z této ztráty nikdy nevzpamatoval a o několik let později zemřel. Jeho syn Radomil pak začal pracovat v lihovaru Fruta v Jindřichově Hradci, nejdřív jako šofér, ale pak díky svým znalostem zachránil výrobu.

„V padesátých letech tady došlo k nějakému incidentu a pozavírali celé vedení firmy. Nepomysleli na to, kdo se bude o výrobu starat. Zákvasy tanků jim začaly skákat třicet čtyřicet centimetrů nad zem a nikdo si s tím nevěděl rady, protože odborníky zavřeli. Naštěstí můj táta věděl jak na to a to kvašení uklidnil," uvedla jeho dcera Ilona Musialová, která dnes po smrti svého otce Radomila likérku vede se svým synem Tomášem.

Radomil Hill byl následně jmenovaný zástupcem vedoucího výroby. Tuto funkci vykonával po dalších téměř čtyřicet let a zaznamenal nejeden úspěch, především když vytvořil recept pro slavný jindřichohradecký rum s plachetnicí. Brzy se o něm hovořilo jako o nejlepším likérníkovi v Československu.

„Likéry se nesmí pít, likéry se musí ochutnávat"

Likérka Hill's, foto: Vojtěch Ruschka

Po pádu komunismu se Radomil Hill i přes svůj pokročilý věk rozhodl rodinnou likérku obnovit.

„Jak to tak rodiče dělávají, tatínek se mě jednou zeptal, jestli bych v dospělosti nechtěla dělat to, co dělá on. Já jsem mu na to řekla, že v životě ne. Vystudovala jsem oděvní průmyslovku a vysokou školu textilní a pedagogickou. Po škole jsem vzdělávala učně. Nicméně v roce 1992 jsme se s bratrem museli opravdu rozhodnout, jestli budeme rodičům pomáhat, nebo ne. No a tak jsem si vybrala rodinu a změnila obor. Říkají mi dnes 'paní likérová'."

Likérka, která si zachovala své tradiční postupy ruční výroby, dnes nabízí na sto druhů alkoholu, vyráběných podle rodinných receptur, ale také podle postupů nalezených ve starých německých knihách. Ručně se však nevyrábí pouze likéry. Například ovoce a bylinky likérníci nakupují jedině u malých lokálních pěstitelů. Výsledné lihoviny skladují jak jinak než v ručně vyřezávaných sudech. Celá výroba u Hillů se totiž řídí heslem, podle kterého se „likéry nesmí pít, ale musí se ochutnávat".

Splněné přání Emy Destinnové

Foto: Likérka Hill's

Neobvyklou historii nemá však jen rodina Hillových, ale i některé z jejich likérů. Obnovili například výrobu slavného absintu. Další z likérů je inspirován operní divou Emou Destinnovou, která často pobývala na zámku Stráž nedaleko Jindřichova Hradce. V jednom ze svých dopisů z New Yorku pěvkyně zmiňuje, že by ráda měla nějaký „svůj" černý likér:

„My tomu říkáme 'Splněné přání Emy Destinnové'. Je to jediná lihovina, která obsahuje všechny tři základní složky - ovoce, byliny i koření."

Rodinná tradice

Od smrti Radomila Hilla již uplynulo několik let. Tradovalo se o něm, že když recept píše, tak už ví, jak bude likér chutnat. Ostatně chuť likérů mohou poznat i návštěvníci na exkurzi. I naše návštěva končí jak jinak než malou ochutnávkou prvorepublikového kávového likéru. Opřená o „své" sudy, Ilona Musialová se smíchem uzavírá:

„Tak tady máte to moje v sedmé třídě pronesené 'já to nechci dělat, v životě ne'!"