V Klementinu se měří teplota už 250 let. Údaje jsou cenným zdrojem informací
Meteorologická stanice v Klementinu je pokládána za evropský unikát. Slaví 250 let souvislého měření teplot. Observatoř v barokní astronomické věži Klementina nabízí kromě unikátního výhledu rovněž nepřetržitou řadu spolehlivých záznamů o počasí, dochovanou od 1. ledna 1775.
V současné době, kdy se stále častěji hovoří o změně klimatu, představuje tato ucelená řada měření ojedinělý a nesmírně cenný zdroj informací.
Jezuita a první ředitel klementinské hvězdárny Josef Stepling zavedl měření už v roce 1752, původní latinou psané záznamy v už nepoužívaných jednotkách jsou dodnes pokladem. Měření teplot v českých zemích začalo ještě o čtyřicet až padesát let dřív, byla to však nahodilá pozorování a záznamy o nich se dochovaly pouze v soukromé korespondenci, v kalendářích či farních kronikách.
Dnes se měří třikrát denně
Teplota a tlak vzduchu se v Klementinu měřily zpočátku dvakrát denně - ráno při východu slunce (v létě dvě hodiny po východu) a odpoledne kolem třetí hodiny. Později se pozorovalo a měřilo každé dvě hodiny, od východu slunce až do deseti hodin večer.
Po roce 1840 se pozorovalo každou hodinu od deseti ráno do osmi večer. Pak ale nastal pokles. Na konci 19. století to bylo už jen třikrát denně (7, 14 a 21). To se dodržuje dodnes a průměrná denní teplota se vypočítává pomocí teplot v těchto časech.
Budka s přístroji je na fasádě přístavku kostela
Astronomická věž v Klementinu měří 68 metrů a je z ní výhled na historické centrum Prahy. Na vrcholu věže stojí téměř dva a půl metru vysoká a 600 kilogramů těžká olověná postava Atlanta, který nese nebeskou sféru. Budova Klementina se nachází v centru města a sídlí v ní Národní knihovna ČR.
Budka s měřícími přístroji je umístěna na fasádě přístavku jednoho z kostelů, v minulosti ale vystřídala různá stanoviště. Dnes se měří teplota automaticky a lidé sem chodí jen kontrolovat a čistit přístroje. Měří se teplota a vlhkost.
Další měření se odehrávají na střeše budovy, kde je slunoměrné čidlo, srážkoměr, větroměr, ale i jejich předchůdci - původní stařičký srážkoměr, "vrtulka" na měření větru, a hlavně skleněná koule heliografu. Ten sloužil k měření délky denního svitu.
Skleněná koule fungovala jako lupa, jež soustředila sluneční paprsky do jednoho bodu: "Slunce propalovalo stopu přes kouli, jako přes čočku do bílé měrné papírové pásky," vysvětlila pro server idnes.cz meteoroložka Ilona Zusková. Po západu slunce bylo potřeba pásku každý den vyměnit.
Měření ovlivnuje tzv. tepelný ostrov
Měření v Klementinu ovlivnuje řada aktorů. Je v centru města a vliv tzv. tepelného ostrova zvyšuje výslednou teplotu a způsobuje více teplotních rekordů než na okolních stanicích. Přesto zůstávají klementinské záznamy pro moderní vědu cenným zdrojem informací o stavu počasí a podnebí v novodobé historii.
Mezitím vyrorostly i jiné meteorologické stanice. K nejmodernějším patří v pražské Libuši, která zaznamenává i další údaje. Třeba přízemní teplotu, půdní teplotu a v létě i úbytek vody, rychlost a směr větru.
První předpověď počasí trvala 6 týdnů
První světová meteorologická společnost byla založena v roce 1780 a spojila síť 39 měřicích stanic včetně Klementina. Rozvoj meteorologie nastal na začátku 20. století.
V roce 1922 vypočítal britský matematik Lewis Richardson pomocí rovnic první šestihodinovou předpověď počasí pro oblast západní Evropy. Trvalo mu to celých šest týdnů. Skutečné předpovědi počasí umožnil až rozvoj počítačů po 2. světové válce.
Související
-
Pražské památky s příběhem
Pražské Jezulátko, Vyšehrad, Židovské město – patří k nejnavštěvovanějším památkám v Praze.
