V Portlandu je skvělá česká komunita, říká tanečník Michael Petr, který tančil ve StarDance
Tanečník Michael Petr žije řadu let v USA, ale do Česka se pravidelně vrací. Mohli jste ho vidět ve druhé řadě StarDance, kde byla jeho taneční partnerkou Lenka Filipová. Dnes žije v Portlandu, který mu připomíná Česko, a našel tu i české kamarády.
„Já jsem odešel do USA hned po vystudování vysoké školy v Ostravě. Dostal jsem vízum na rok a půl v Coloradu v Denveru. Ale zůstal jsem déle, protože jsem tam potkal svoji bývalou manželku, která byla Američanka. Říkala mi, že by byla ráda, kdybychom se na čas vrátili do Čech. Učila se česky, ráda cestovala a chtěla poznat českou kulturu. Měl jsem tehdy dobrého kamaráda, tanečníka Jardu Kuneše, který mě doporučil do druhé řady StarDance. A tak jsme sem přijeli na tři čtvrtě roku".
Vaší partnerkou byla ve druhé řadě StarDance Lenka Filipová. Kolikátí jste skončili?
„Bohužel jsme vypadli jako druzí. Lenka měla tehdy zdravotní problémy, nemohli jsme kvůli nim tolik trénovat, ale i tak jsme podali výborný výkon. Ta náročnost ve StarDance je obrovská. My jsme zvyklí trénovat s profesionální taneční partnerkou dvoufázově 2 až 4 hodiny denně. Ale když trénujete na StarDance, tak jste tam zavření třeba celý den."
Jak jste se dostal k tancování?
„Když mi bylo 11 let, tak jsem viděl asi 150. kopii Hříšného tance. To mě zaujalo a požádal jsem maminku, ať mě přihlásí do kurzu společenského tance. Ona mě omylem přihlásila do kurzu scénického tance, takže jsem po nějaké době zjistil, že jsem ve špatném oboru, že se neučím cha-chu, ale balet, tak jsem přesedlal na společenský tanec, a u toho jsem už zůstal."
Jaký tanec vám dal nejvíc zabrat a který máte naopak nejraději?
„Tanec je jako život. Má svá období. Když je člověk mladší, tak se mu líbí ty rychlejší tance jako třeba jive nebo quickstep, kde se může vyblbnout. Když je člověk starší, tak má raději ty pomalejší, jako třeba waltz nebo rumbu. Musím se přiznat, že momentálně mám raději ty pomalejší, už se mi nechce tolik hýbat. Ale určitě si rád zatančím jive."
V jednom z rozhovorů jsem se dočetla, že byste rád tančil s Helenou Růžičkovou.
„To je pravda. Byl jsem pryč z Čech asi sedm roků a neměl jsem moc přehled o dění na české filmové scéně. Helenu Růžičkovou jsem měl vždycky strašně rád, tak když se mě zeptali při castingu, s kým bych rád tančil ve StarDance, tak jsem řekl s Helenou Růžičkovou. Bohužel mi oznámili, že už je několik let po smrti. Ale určitě, kdyby mohla, tak bychom byli výborný taneční pár."
Jak se vám podařilo prorazit v tanci v USA?
„Když má člověk v USA štěstí, tak se dá docela rychle dostat do povědomí. V Americe lidi rádi zkoušejí nové věci. A speciálně, když je člověk ze zahraničí, tak to má větší zvuk, než když je domácí. Nejdřív jsem začal v Coloradu. Jako zahraniční tanečník jsem tam byl jeden z nejlepších, proto to pro mě bylo jednoduché. Byli rádi, že tam jsem, protože tam nebyl nikdo z východní Evropy. Každý to bral, že jsem z Ruska, tak jsem jim vysvětloval, že Česko není Rusko. Ale to už je dávno. Dneska povědomí o samostatné ČR je větší než tenkrát. Když jsem tam začínal, tak byl ještě čerstvý rozpad sovětského bloku. Po návratu ze StarDance jsem se odstěhoval do New Yorku, kde jsem začínal od nuly. Od nejmenšího platu, v nejhorších podmínkách, v nejhorším pokoji. Tenkrát vybírali pro seriál o Hříšném tanci. A já se dostal mezi poslední dva. Tenkrát si mě bohužel nevybrali, ale ten New York mě opravdu naučil, že i když je člověk úspěšný, tak je dobré občas začít zase znovu. Člověk se naučí takové skromnosti. Chvíli jsem pak tancoval i v Austrálii, v Německu, v Singapuru. Pak jsem se vrátil do Los Angeles, kde jsem žil pár let a pracoval se světovými hvězdami."
Lákalo vás zůstat v některé z těch zemí, ve kterých jste byl?
„Mě se líbí v Evropě. Měl jsem nutkání zůstat v Čechách nebo v Německu. Ale zase bych musel začínat od začátku. Nakonec jsem se vrátil zpátky do Ameriky a musím říct, že to byla dobrá volba. Teď jsem ve státě Oregon a bydlím v Portlandu. Jsem tam už sedm roků, kdy jsem se přistěhoval z Los Angeles. Je to výborné město a dobře se tam žije."
Zúčastnil jste se v Americe podobného projektu jako bylo StarDance v Česku?
„Zúčastnil. Měl jsem to štěstí, že jsem se probojoval docela vysoko. Má to trochu jiný formát, zúčastňují se pouze profesionální tanečníci z různých stylů. Ti se spárují a určí vám, že třeba musíme tančit hip hop. Během týdne se to musíme naučit. Jako jediný Čech jsem se tam dostal do nejlepší dvacítky, což byl tenkrát obrovský úspěch.
Je v Americe něco podobného jako u nás taneční?
„Není. Tanec byl pro dospělé, až po americké verzi StarDance se začal dostávat do mladších vrstev. V Česku je obrovská výhoda, že každý kamarád, co mám, tak se mnou byl v tanečních."
Jaký je společenský život v Portlandu, co se tance týče?
„V Portlandu je hodně oblíbené argentinské tango a west coast swing. Tančí se na pomalejší swingovou hudbu."
Jak se vám v Portlandu líbí a proč jste si ho vybral?
„Portland mě zaujal kvůli Čechám. V Los Angeles byl obrovský tlak konkurence, tak jsem se rozhodl, že půjdu někam jinam, kde se bude žít volněji a rodinným způsobem. Tenkrát jsem uvažoval o rodině. Odjel jsem na zkoušku do Dallasu, kde jsem měl nabídku manažera tanečního studia. Vystoupil jsem z letadla a bylo tak obrovské vedro, že by se usmažilo vajíčko na kapotě auta. Věděl jsem, že tam nechci být. Já často medituji a v té meditaci jsem měl vizi, že mám navštívit Portland v Oregonu, kde jsem nikdy nebyl. V Dallasu jsem měl volný víkend, tak jsem si řekl, že bych se mohl někam zaletět podívat. V agentuře mi řekli, že do Portlandu to letí za dvě hodiny. Přiletěl jsem tam a když jsem vystoupil z letadla, tak mi Portland strašně připomněl Čechy. Já jsem původně z Hradce Králové, kde je taky soutok řek. Bylo mi jasné, že se tam mám odstěhovat. To jsem udělal za dva měsíce. Nikoho jsem tam neznal a začal zase od píky. Portland se mi líbí, jsem tam spokojený. Je tam dobré pivo, lidi jsou příjemní, rádi chodí na procházky podobně jako v Čechách. Opravdu jsem tam našel druhý domov.
Jaké máte další koníčky?
„Na ty moc času není, protože jsem se začal věnovat aktivně hudbě. Nejprve jako koníček, kdy jsem začal skládat sám pro sebe. V posledních dvou a půl letech natáčím studiové album. Minulý týden jsem vydal singl. Vyšel i hudební videoklip, který se v české verzi jmenuje Stánek na rohlíky. Je i anglická verze."
Jak často jezdíte do Čech?
„Díky natáčení hudby jsem tu v posledních letech každé tři měsíce."
A jak je to v současné době s tancem?
„Naštěstí jsem pořád zdravý a mám na to chuť. Věnuji se tanci každý den, trénuji. Moji žáci jsou úspěšní."
Setkáváte se v Americe s krajany?
„Měl jsem veliké štěstí, když jsem se přestěhoval do Portlandu. Máme tam českou hospodu a každé první úterý v měsíci se setkává Sdružení Čechů v Portlandu. Hned napoprvé jsem tam potkal dva výborné kluky, kteří si vzali holky z Ameriky. Přibyli další, takže mám čtyři super kamarády Čechy v Portlandu. Každý den se bavíme česky, proto jakž takž mluvím. Když jsem tehdy přiletěl u Denveru do StarDance, po sedmi letech v Americe, tak jsem mluvil jak magor. Neměl jsem tam žádného Čecha, jen Američany. Dneska nějaké slovo musím občas hledat, ale díky výborné české komunitě v Portlandu je to super.
