V pražském Černínu se připomínal i odchod sovětských vojsk z Československa
V úterý druhým dnem pokračovala v Černínském paláci v Praze mezinárodní konference, která připomněla 20. výročí odsunu sovětských vojsk z Československa a zrušení Varšavské smlouvy.
"28. listopadu 1989 jsme dali dopis Krizového štábu Občanského fóra, to se moc neví. Byl podepsán pěti lidmi: Havlem, Křižanem, Vondrou, Horáčkem a mnou. Poslali jsme ho do Moskvy, Prezídiu Nejvyššího sovětu SSSR, tehdy byl jeho předsedou Gorbačov. A někdy v prvním prosincovém týdnu, to je čtrnáct dní po zásahu na Národní třídě, už přišla odpověď od Gorbačova, že dopis dostal a posoudil ho s porozuměním. A v tom dopise byl návrh na okamžité zahájení rozhovorů o odchodu sovětských vojsk z Československa. To bylo čtrnáct dní po revoluci, já si ale pamatuji, že mi to tehdy v hlavě sepnulo a já jsem si řekl, že to vyjde."
Gorbačov byl jeden názor. Co ale sovětští generálové?
"Jistě, tam byla obrovská převaha, v čele s předsedou branně-bezpečnostního výboru Šarinem. Ti z různých pozic rozporovali odsun, ale také neváhali říkat, že to je neuvážený a zmatkářský krok samotného Gorbačova, který vede k rozpadu impéria. V tom měli nakonec pravdu... Ale třeba v dopise z 2. února 1990, to znamená skoro ještě měsíc před podpisem smlouvy, Gorbačov píše Havlovi, že mají společný názor na to, že musí dojít k urychlenému odchodu sovětských vojsk. My jsme to rozjeli v podstatě hned po 17. listopadu a někdy 2. února už to bylo vlastně hotové. Všechno ostatní následovalo."
Čeští politici začali brzy po listopadu usilovat i o zrušení Varšavské smlouvy. U jednání byl od počátku i historik, diplomat a exministr zahraničí Jaroslav Šedivý. Jaká podle něj byla v r. 1990 pravděpodobnost, že varšavský pakt skutečně zanikne?
"Tu pravděpodobnost my jsme vlastně neodhadovali. Samozřejmě jsme měli trochu strach z toho, co by mohlo nastat. Na druhé straně jsme se ale rozhodli, že to prostě zkusíme, uděláme, a tak jsme se do toho pustili. S velkou vervou a s cílem, že musíme dosáhnout toho, co my dáme na stůl."
Vzpomenete si, kdo byl vůbec první z českých politiků, kdo řekl, že Varšavská smlouva má skončit?
"Já myslím, že to byl Havel, v každém případě. Nakonec my jsme to říkali všichni, protože nám bylo jasné, že to takhle dál nejde. Jenomže my jsme měli na ministerstvu zahraničí program, že dokud tu jsou vojska, není dobré dráždit Moskvu. Z druhé strany jsme dostávali signály ze západu, že máme opatrně postupovat vůči Gorbačovovi. Čili my jsme s Varšavskou smlouvou váhali. Nakonec ale bylo jasné, a my jsme to v soukromých rozhovorech vždycky řekli, že to takhle dál nejde."
Jak se k tomu stavěli vaši kolegové z Maďarska, Polska nebo Bulharska?
"Tam byly různé názory. Maďaři byli v tomhle výborní. My jsme měli dvě varianty - buď smlouvu rozpustit, nebo my vystoupíme. Maďaři v žádném případě nechtěli vystupovat, říkali - jedině rozpustit!"
Tady několikrát zaznělo, a možná to je překvapivé, že se západ rozpadu Varšavské smlouvy obával. Kdo tam byl výrazně proti rozpadu?
"Ze strany demokratických států výrazně proti rozpadu nebyl nikdo. To byly jenom úvahy. Ale zejména Američani nám říkali, že pokud jsou tu dva bloky, je to pro ně daleko čitelnější, než když se to rozpadne. Pro ně, pro velmocenskou politiku, bylo řekněme příznivější mít ty hráče vždycky v nějakém chumlu."
