Václav Havel má mezi českými exulanty obdivovatele i kritiky

Václava Havla si v těchto dnech připomínají lidé nejen v Česku, ale i v mnoha dalších zemích. Jeho přijetí v zahraničí bylo dokonce spontánnější, ve světě získal pro své politické postoje více uznání a obliby než doma. Tento rozpor je zvlášť zřetelný, pokud exprezidenta Havla a jeho polistopadové působení hodnotí čeští exulanti. Odráží se v nich na jedné straně velký obdiv k jeho odvaze a morálce, na druhé straně určité zklamání, že po roce 1989 neprosadil tvrdší postoj vůči komunistům.

Ája Vrzáňová

"Za prvé jsem velmi, velmi smutná, jako my všichni. A budu do konce života opravdu vděčná, že pan prezident Havel nám, kteří se nemohli čtyřicet let vrátit, umožnil cestu domů v r. 1989. A jsem velice hrdá na to, že jsem se s panem prezidentem Havlem měla možnost setkat a osobně mu poděkovat. Pro mne to bylo ohromnou ctí,"

uvedla například bývalá mistryně v krasobruslení a dnešní prezidentka Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů Ája Vrzáňová, která od počátku 50. let žije ve Spojených státech. Američané si podle ní Václava Havla mimořádně vážili:

"Věděli o něm tolik a mají ho tak strašně rádi. V Americe se o panu prezidentu Havlovi mluvilo víc než poslední dobou zde. Byl milován Američany a bude nadále."

Petr Bísek v New Yorku vydával krajanské Americké listy. Měl příležitost se s exprezidentem Havlem setkat při jeho návštěvách ve Spojených státech:

Petr Bísek

"Několikrát jsem zažil jednak v Kongresu, tam jsem byl osobně, jednak na Harvardu, jak všichni ti dalo by se říct mocipáni doslova hltají každé jeho slovo."

V telefonátu z New Yorku ale Petr Bísek připomíná, že exil se na Václava Havla díval od počátku se smíšenými pocity:

"Někteří lidé, zvláště ta starší generace, doufali, že bude kompletní a totální obrat a návrat ke svobodě, demokracii a humanismu, což se nestalo. Ale během doby tady v Americe jsme si i díky Američanům uvědomili, jaký to byl mimořádný člověk. Proti vlastní vůli byl osudem nahnán do politiky, což mu nikdy nevyhovovalo. Tu roli ale přijal a myslím, že ji výborně zvládnul."

O očekávání exilu, že se nová politická reprezentace po listopadu 89 důrazněji vypořádá s komunistickým režimem, hovoří i spisovatel a publicista Luděk Frýbort, který žije v Německu:

Foto: ČTK

"Ten pohled je, abych tak řekl, dvojznačný. Jednak pochopitelně velmi oceňuji jeho odvahu, se kterou dal dohromady disidentské hnutí. Měl bych ovšem výtky. Jedna je tato: Václav Havel spolu se svými přáteli sice protestovali proti komunistické zvůli, vůbec se ale nepřipravili na to, co by se mělo dělat, až ten režim padne. A bylo to v posledních měsících už celkem zřetelné. Zůstala ale za ním pozitivní stopa. Je to jedna z malá věcí, kterou Západ na České republice kladně hodnotí. Dobrá stopa, kterou zanechal po sobě Václav Havel. Dobrá vůle, dobré myšlenky, a myslím, že ta stopa tak rychle nezanikne."

I Luděk Frýbort připomíná, že Václav Havel získal větší uznání ve světě než v Česku:

"Byl a je velmi ceněn v zahraničí. Já jsem chodil v našem městě a prohlížel jsem si titulky novin na trafikách. Všude bylo, že zemřel Václav Havel, velký Evropan. Svět i Evropa si ho cení tak, jako si ještě necenily pravděpodobně žádného evropského politika. Doma si ale získal pověst takového směšného pravdoláskaře, což je pochopitelně strašlivé pokrytectví. Zejména od lidí, kteří sami nejsou schopni prosté lidské slušnosti."

Oldřich Černý

První předseda Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů Oldřich Černý ze Švýcarska se od počátku 90. let snažil získat v Česku pro exil větší uznání. Několikrát se kvůli tomu setkal i s Václavem Havlem. V telefonátu ze Ženevy vzpomíná, o čem spolu tehdy hovořili:

"O situaci zahraničních Čechů, o tom, jakým způsobem bychom mohli napravit ten poměr mezi Čechy doma a Čechy v zahraničí. On chápal problémy exilu a na druhé straně si též dovedl představit ty nedostatky, které Češi doma proti exilu namítali."

Oldřich Černý, který do emigrace natrvalo odešel už po únoru, vysvětluje, v čem se tehdejší exil s Václavem Havlem rozcházel:

"Ten základní omyl ohledně jeho činnosti byl v tom, že Václav Havel nedělal odboj, tak jak jsme ho dělali my. V tom jsme se také samozřejmě rozcházeli. On prostě chtěl, aby se ta situace doma zlepšila v rámci toho, co bylo možné dělat. A v rámci toho docílit nápravy společnosti v Čechách."

Ika de Detrich

Redaktorka českého vysílání australského rozhlasu SBS Ika de Detrich informuje, že zpráva o úmrtí Václava Havla zaplnila první stránky hlavních australských novin:

"Dokonce úřadující premiér, ministr zahraničí a další politici se vyjadřovali k prezidentu Václavu Havlovi, protože bychom neměli zapomenout, že Václav Havel navštívil v roce 1995 Austrálii. To byla oficiální návštěva kterou všichni státníci pochopitelně začínají v hlavním městě Canberra. Havel ale tenkrát zvolil jako první zastávku Severní teritorium a navštívil tam území původních obyvatel, což bylo velice neobvyklé. Tam jim vzdal hold jako prvním původním obyvatelům Austrálie. a pak teprve se vypravil do Canberry."

I Ika de Detrich ale přiznává, že mezi českými krajany v Austrálii měl Václav Havel nejen příznivce, ale i kritiky:

"Názory budou zřejmě takové, jaké jsou i v České republice. S léty, jak šla doba po revoluci a kdy přicházely některé věci, které se zřejmě neshodovaly s představami lidí, tak k němu byli někteří lidé kritičtí. Největší kritika možná zaznívá s ohledem na to, že byl velice velkorysý a že prominul komunistům po změně režimu všechny prohřešky. To je asi největší kritika, kterou jsem tu zaslechla. Jinak je ale stále v očích lidí zdejších Čechů i ostatních velký člověk, který se skutečně hodně zasadil o jméno České republiky, kterou v podstatě nikdo nezná, že se jako nástupnická země Československa dostala do povědomí."