Václav Talich - 120. výročí narození

Český dirigent Václav Talich, foto: ČTK

Před 120 lety se narodil významný český dirigent Václav Talich. Této osobnosti je věnován příspěvek Eveliny Himalové.

Český dirigent Václav Talich,  foto: ČTK
Talich se původně chtěl stát houslistou. Na pražské konzervatoři byl žákem Jana Mařáka a proslulého pedagoga Otakara Ševčíka. Po začátcích s taktovkou před amatérským orchestrem odešel do Oděsy a Tbilisi, kde se definitivně rozhodl pro dirigentskou dráhu. Mnoho cenných poznatků získal na konzervatoři v Lipsku i jako asistent slavného Arthura Nikische. Mezitím působil také jako dirigent Slovinské filharmonie v Lublani a po návratu do Čech přijal významné angažmá dirigenta opery v Plzni. Ješho největší zásluhou je, že přivedl na světovou úroveň Českou filharmonii, do níž přišel jako 34letý. Obrovský a rychlý umělecký vzestup nastartoval už prvním koncertem v prosinci 1917, pro který nastudoval s Českou filharmonií díla českých autorů Otakara Ostrčila, Vítězslava Nováka a Antonína Dvořáka. Tím jako by byla předznamenána celá jeho další umělecká orientace. V říjnu 1918 uvedl premiéru náročné skladby svého přítele Josefa Suka "Zrání", a jedinečný úspěch přispěl k tomu, že se v následujícím roce stal šéfdirigentem orchestru.

Ve filharmonii soustředil nejlepší české hudebníky, a náročnou, systematickou prací z ní vytvořil těleso prvotřídní úrovně. Se svým orchestrem podnikal četné zahraniční koncertní cesty. Jeho umění bylo všeobecně oceňováno a často pohostinsky vystupoval i u jiných těles, v letech 1931 až 1934 stál například v čele Stockholmské filharmonie. Po svém návratu převzal vedle svých povinností v České filharmonii i umělecké vedení opery Národního divadla. Za druhé světové války a německé okupace projevil nevšední odvahu uváděním Smetanova symfonického cyklu "Má vlast", ale přesto byl po osvobození nespravedlivě osočován a pronásledován. V roce 1949 musel odejít do Bratislavy, kde až do roku 1952, kdy se mohl vrátit do Prahy, stál u prvních krůčků Slovenské filharmonie. Dočkal se pouze částečné rehabilitace, ovšem jeho poslední koncerty s Českou filharmonií byly publikem přijímány se spontánním, manifestačním nadšením. Zemřel v roce 1961.

Dvěma výstavami - velkou retrospektivní v sídle České filharmonie v Rudolfinu, a menší v Národním divadle, ale i koncerty si připomínáme v těchto dnech 120. výročí narození velké dirigentské osobnosti Václava Talicha. První, v rámci festivalu Pražské jaro, u jehož zrodu mimochodem také stál, se s výhradně českým repertoárem uskutečnil v Dvořákově síni Rudolfina. Dirigoval ho 77letý britský umělec australského původu Sir Charles Mackerras, velký znalec a příznivec české hudby, který považuje za svou čest, jak potvrdil i Radiu Praha, že mohl vzdát hold svému někdejšímu učiteli a spoluúčinkovat i při druhém koncertu, tentokrát v Národním divadle s Talichovým komorním orchestrem, jehož program ze skladeb Mozartových, Sukových a Ralpha Vaughana-Williamse byl rovněž připsán jubileu Václava Talicha...

"Já jsem byl jeho žák. Já jsem studoval u něho v roce 1948. Já jsem ho znal velmi dobře."

Světový význam dirigenta Václava Talicha shrnul pro naše vysílání osobní vzpomínkou novinář, bývalý komentátor Svobodné Evropy, kancléř prezidenta Havla, a v neposlední řadě organizátor hudebního života Ivan Medek...

"Říká se samozřejmě, že nikdo není doma prorokem, což je pravda. Já, když jsem přijel do Vídně, tak jsem jednou, zcela namátkou, otevřel rádio, a poslouchal jsem tam program věnovaný Václavu Talichovi - v Rakousku, kde ten komentátor nebo moderátor toho programu říkal o tom, že to je jeden z největších světových, nejenom českých dirigentů. A to, si myslím, že to je přesně to, co dneska bychom měli vědět. Talich svým uměním, svým postojem, svojí osobností překračoval hranice této země, byl v pravém slova smyslu Evropanem, ne-li světoobčanem. A to je to, co ho odlišuje od spousty těch malých lidí, kteří tady byli, anebo ještě jsou. A to je to, co potřebujeme dnes."