Karel Ančerl vzpomíná na svého učitele

V rozhlasovém archívu tentokrát připomeneme velkou dirigentskou osobnost Václava Talicha, jak na něj vzpomínal jeden z jeho žáků a později světově proslulý dirigent Karel Ančerl.

Karel Ančerl vzpomíná na svého učitele

"Já si vzpomínám, že jsem toho o Václavu Talichovi věděl už jako kluk mnohem víc, než jsem vědět měl a než bylo dobré k tomu, aby ho člověk skutečně poznal. Například jsem se dočetl, že to je člověk ješitný, zlý, že to je člověk bezcharakterní, že to je člověk, který by neměl v žádném případě stát na vedoucím místě jakékoli české hudební instituce, tím méně třeba Národního divadla nebo České filharmonie. Na druhé straně že je to člověk geniální, že je to báječný společník, že je to skvělý interpret Dvořáka, Smetany, Suka, Nováka, že to je nejhorší interpret Smetany, Dvořáka, Suka, Nováka, že to je geniální interpret pro řízení světové klasiky, zejména Mozarta, že to je naprosto neschopný mozartovský dirigent. Že to je člověk zlostný, že je to člověk hodný, že to je člověk, který nemá vůbec žádný vztah ke své rodině, že to je člověk, který má svou rodinu rád... Já myslím, že bych mohl tímto způsobem pokračovat donekonečna.

Václav Talich, foto: ČTK

A pak jsem Václava Talicha poznal, od konce války až do konce jeho života. Vlastně nepoznal, pokoušel jsem se ho poznat a poznávat každý den, když jsem měl příležitost být blízko něho, a někdy se mi to dařilo trošku víc, někdy trošku míň. Jsem teď, léta po jeho smrti, v dost těžké situaci, mám-li se pokusit charakterizovat Václava Talicha jako osobnost a jako člověka. Vím, že to není možné, vím, že na to nestačí ani jeden pořad, ani jedna kniha, ani třeba znalost všech jeho gramofonových snímků. Ale přesto si myslím, že bychom se měli k Václavu Talichovi vracet pořád, protože to je jeden z těch dirigentů, jejichž umění tvoří základní pilíř toho, čemu se říká kultura 20. století, alespoň u nás, ale rozhodně i ve světovém měřítku, a že bychom si měli z Talichova díla něco připomenout. Bylo by dobře, kdybychom začali hudbou, ale před tím musíme říct ještě několik slov. Musíme si vzpomenout na rok 1918, na první koncert České filharmonie v nové, osvobozené republice, bylo to 30. října 1918, kdy poprvé zazněla premiéra nové skladby Josefa Suka Zrání. Skladby, jejíž premiéru svěřil Josef Suk tehdy málo známému Václavu Talichovi. Tato premiéra znamenala začátek nové epochy v dějinách České filharmonie a v dějinách celého moderního českého reprodukčního umění a na jejím základě se stal Václav Talich šéfem České filharmonie."