Česká filharmonie si po 120 letech připomněla svůj první koncert

Česká filharmonie, foto: archiv ČRo

Pražské Rudolfinum, 4. leden 1896. Historicky první koncert České filharmonie tehdy řídil Antonín Dvořák. Zazněla Novosvětská symfonie, předehra k Othellovi, jedna Slovanská rapsodie a pět Biblických písní. A jak nejlépe připomenout slavný okamžik? Nejvýznamnější český symfonický orchestr zahrál 120 let od svého založení téměř stejný koncert.

Rudolfinum,  foto: Kristýna Maková
Pražské Rudolfinum, 4. leden 1896. Historicky první koncert České filharmonie tehdy řídil Antonín Dvořák. Zazněla Novosvětská symfonie, předehra k Othellovi, jedna Slovanská rapsodie a pět Biblických písní. A jak nejlépe připomenout slavný okamžik? Nejvýznamnější český symfonický orchestr zahrál 120 let od svého založení téměř stejný koncert.

"V té době, kdy Dvořák dirigoval poprvé Českou filharmonii, bylo pro orchestr napsaných jenom pět Biblických písní. Později Jarmil Burghauser upravil ty zbývající, takže dneska je k dispozici celý cyklus. Zdálo se nám hudebně lepší nabídnout posluchačům komplet a oželet v tomto případě Slovanskou rapsodii," uvedl ředitel orchestru David Mareček.

Antonín Dvořák,  foto: volné dílo
Sólového partu se ujal sólista berlínské Státní opery Jan Martiník. Podle Marečka se jedná o jeden z největších talentů současné mladé generace.

"Jednak se domníváme spolu s panem šéfdirigentem a s uměleckou radou, že Jan Martiník je jedním z nejvýraznějších našich současných talentů. A také Biblické písně už s Českou filharmonií zpíval, mimo jiné v Austrálii v roce 2012 a později také v Praze. Jeho interpretace se nám zdála natolik výrazná, že volba padla jednoznačně na něj."

Filharmonie se osamostatnila díky stávce

Česká filharmonie,  foto: archiv ČRo
Česká filharnonie nebyla hned od začátku tím slavným orchestrem. Až do roku 1901 v ní hráli hudebníci Národního divadla, kteří měli závazek uspořádat ročně alespoň čtyři velké symfonické koncerty. Z vydělaných peněz se vytvořil fond pro členy spolku, kteří už nemohli dál hrát, a pro nejbližší pozůstalé hráčů.

Za to, že se Česká filharmonie osamostatnila, může stávka orchestru Národního divadla proti tehdejšímu šéfovi opery Karlu Kovařovicovi. Stávkující dostali výpověď, a tehdy se rozhodli ustanovit Českou filharmonii jako samostatný symfonický orchestr.

Prvním šéfdirigentem zvolila valná hromada jednatřicetiletého Ludvíka Vítězslava Čelanského.

Orchestr formovaly výrazné dirigentské osobnosti

Rafael Kubelík,  foto: Týdeník Rozhlas
Za 120 let se v orchestru vystřídala řada velkých osobností české hudby. Ve filharmonii jako houslista začínal například přední český skladatel Bohuslav Martinů. Orchestr formovaly významné dirigentské osobnosti, jako byli Václav Talich, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Václav Neumann, Zdeněk Mácal a další. Na zlatou éru filharmonie nyní navazuje šéfdirigent Jiří Bělohlávek:

"Orchestr procházel nejrůznějšími obdobími. Všichni jeho slavní šéfové zde zanechali svůj otisk a přispěli k jeho rozvoji. My se snažíme to nejlepší, co jsme získali od našich předků, zachovávat a rozvíjet dál. Myslím si, že filharmonie neztratila kontakt s celkovým vývojem orchestrální hry, který je dneska na velmi vysoké úrovni. Skutečnost, že jsme schopni se měřit s nejlepšími světovými tělesy, dokládají také četná pozvání, která máme do nejlepších sálů a působišť v celém světě."

Filharmonie jela na nejrozsáhlejší koncertní turné

Gustav Mahler,  foto: volné dílo
Slávu a uznání orchestru pomohlo zvýšit i časté hostování mezinárodně uznávaných osobností. Jedním z nejslavnějších byl Gustav Mahler, který v Praze s filharmonií řídil roku 1908 světovou premiéru své Sedmé symfonie.

První zámořský zájezd - tehdy vůbec nejrozsáhlejší koncertní turné, jaké kdy jakýkoli orchestr uskutečnil - byl v roce 1959 do Austrálie, Japonska, Nového Zélandu, Číny, Indie a Sovětského svazu. Zatímco do Číny se Česká filharmonie vrátila poprvé po 42 letech až roku 2001, v Japonsku již orchestr natolik zdomácněl, že jeho každoroční účinkování se stalo očekávanou součástí koncertních sezón.

Od krachu zachránilo orchestr hraní po restauracích

Václav Talich,  foto: ČT
Při zkoumání historie České filharmonie se dá objevit i několik perliček. Například v roce 1904 za dirigenta Viléma Zemánka zachraňovalo orchestr od finančního krachu hraní po restauracích, ale i pětiměsíční koncertování nedaleko ruského Petrohradu. Zemánkova éra, která dala filharmonii řád, skončila v roce 1918 na nádraží v Pardubicích, kde orchestr šéfa sesadil.

Z provinčního orchestru se pak filharmonie stala špičkovým díky Václavu Talichovi, možná nejdůležitější postavě v historii orchestru. Za války mu prošel odvážný dramaturgický kousek. Když v roce 1941 Česká filharmonia hrála na pokyn Josepha Goebbelse v Berlíně a Drážďanech, zařadil celou Smetanovu Mou vlast. V té době se přitom části Tábor a Blaník nesměly hrát vůbec. Za Rafaela Kubelíka pak založila Česká filharmonie mezinárodní hudební festival Pražské jaro.