Velký umělec s nadhledem a smyslem pro sebeironnii, vzpomínají kolegové na dirigenta Libora Peška
Velký umělec i laskavý člověk. Tak vzpomínají umělečtí kolegové na dirigenta Libora Peška, který zemřel ve věku 89 let. Stál v čele liverpoolského orchestru. Anglii uchvátil provedením Sukových děl. Tvrdil, že se umění nemá lidem vnucovat. Byl milovník žen, aut a pozorovatel hvězd. Na dirigenta měl netradiční zálibu, střelné zbraně.
Měl nadhled, vyrovnanost, smysl pro sebeironii a laskavost, říká o Liboru Peškovi v současné době nejvýznamnější český dirigent Jakub Hrůša, který se od září 2025 stane novým hudebním ředitelem londýnské Královské opery v Covent Garden.
Zdůraznil, že Pešek získal světové renomé zejména jako šéfdirigent Královského liverpoolského filharmonického orchestru, kde působil v letech 1987 až 1997. Nabídku z Británie dostal rok poté, co tamní kritiku i publikum uchvátil svým provedením Sukových děl.
Lidé by se neměli k umění nutit
Libor Pešek zastával názor, že by se člověk do umění neměl nutit:
"Mám vždycky takový pocit, že konzumace umění je otázka svobodného rozhodnutí a hlavně potřeby určité zralosti. Každý z nás postupně dozráváme, a v různých stádiích svého života máme zapotřebí konfrontovat tento svůj stupeň dozrání s nějakým druhem umění. Myslím si, že by pro takové chvíle v životě každého člověka mělo být to umění dostupné, ale nemělo by se mu ani trošičku vnucovat. Tím, že se mu vnucuje třeba předčasně, v době, kdy zatím k němu ještě nedozrál, tak to je špatně."
Počátkem 80. let vedl Pešek krátce Slovenskou filharmonii, v letech 1981 až 1990 byl stálým hostem České filharmonie. Celkem první český orchestr řídil na více než 150 koncertech. Před koncem své aktivní činnosti zastával post hlavního dirigenta Českého národního symfonického orchestru (ČNSO).
Libor Pešek patřil vedle Václava Talicha, Karla Ančerla, Rafaela Kubelíka či Jiřího Bělohlávka mezi plejádu nejslavnějších českých dirigentů v posledních desetiletích. Byl příznivec a propagátor Sukovy tvorby. Proslul jako náročný šéf. Říkal však, že dirigent má být hlavně přítelem hudebníků.
S vlastním big bandem swingoval na zábavách
Libor Pešek studoval v mládí hru na klavír, trombón a violoncello. Původně ale nebyla jeho láskou klasická hudba, ale jazz. Coby gymnazista hrál s vlastním big bandem a swingoval na čajích a zábavách. V roce 2019 v rozhlase zavzpomínal, jak doma zatajil ve třičtvrtěletí čtyřku z němčiny. Bylo to v roce 1945.
"Já jsem si řekl, že to zatluču. Měl jsem čtyřku z němčiny, protože jsem nevěděl, jak se řekne gelb. Dodnes to vím, žlutý. Papírek jsem na záchodě roztrhal, ale kousek mi upadl na podlahu, a tam byl začátek slova a čtyřka. Moje matka byla velice bystrá a druhý den poslala otce do gymnázia a ten zjistil, že jsem měl čtyřku z němčiny, a že jsem to zatloukl. Matka řekla: A nepůjdeš půl roku do biografu."
Protože tehdy přišlo osvobození a do kin americké filmy, unikl mu film Gilda, který viděl až v 65 letech. Vážná hudba ho pohltila až na Akademii múzických umění (AMU), kde v roce 1956 absolvoval obor dirigování.
Netradiční zábava - střelné zbraně
Získal řadu ocenění a vyznamenání. Například v roce 1996 Řád britského impéria. O rok později mu pak tehdejší prezident Václav Havel udělil medaili Za zásluhy prvního stupně. Přesto se Libor Pešek sám necítil nijak výjimečně.
"Byly určité momenty, které vás někam posunuly bez vaší vůle, o čem se vám ani nesnilo. Začínám čím dál tím víc věřit, že některé věci jsou člověku předurčené."
Libor Pešek byl milovník aut, náruživý pozorovatel hvězd i milovník krásných žen. Vedle žen a vína, které jej "provázelo životem jako dobrý kamarád", měl také jednu na dirigenta netradiční zálibu - střelné zbraně. "Mám několik revolverů... Střílím rád. Ale jenom na střelnici. Já bych po zvířeti nevystřelil," prohlásil kdysi Pešek, který se ostatně netajil tím, že mu učaroval zen-buddhismus. Jeho syn se "nepotatil", protože vystudoval matematiku a fyziku a je vědec.
