Petr Kolář: Ten šok z USA jsme potřebovali, Evropa musí převzít odpovědnost za svoji bezpečnost
„Ten šok jsme asi potřebovali. Všichni američtí prezidenti nám říkali, že bychom v Evropě měli převzít větší odpovědnost za svou vlastní bezpečnost a obranu. A my jsme byli docela ignoranti,“ říká v rozhovoru pro RPI poradce prezidenta a bývalý diplomat Petr Kolář. Evropa teď podle něj musí převzít odpovědnost za vlastní bezpečnost a obranu.
V letech 2005-2010 jste byl českým velvyslancem v USA a poté v letech 2010-2012 v Rusku. Jak se v té době měnilo vaše chápání Ruska? Stalo se několik věcí, od války v Gruzii až po zhoršení práv menšin. Byl jste skeptický k demokratické trajektorii Ruska, jak se tento dojem měnil v průběhu vašeho působení v roli diplomata?
„Upřímně se musím přiznat, že jsme byli prakticky slepí. Nechtěli jsme vidět některé věci, které byly zcela zřejmé. My Češi a všechny postkomunistické země jsme byli spíše skeptičtí. Když ale nastoupil prezident Barack Obama do úřadu, přišel s projektem obnovení vztahů s Ruskou federací. A my všichni, nebo alespoň mohu mluvit za sebe, jsme věřili, že bychom se měli pokusit podat ruku ke spolupráci místo toho, abychom ukazovali pěst. Tento „velký zásah“ byl zaměřen zejména na ekonomickou spolupráci – my, Evropané a Američané, jsme nabídli Rusku pomoc při restrukturalizaci jeho ekonomiky. Protože ruská ekonomika byla (a dodnes je) silně závislá na vývozu fosilních paliv a my jsme jí chtěli pomoci s diverzifikací. Rusko navštívilo mnoho delegací, které nabízely naši podporu.“
„Ale z dnešního pohledu mohu říct, že se nám smáli. Považovali nás za naivní užitečné idioty, kteří nechápou jejich mentalitu. Měli jsme to pochopit lépe. Například když Vladimir Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 řekl, že největší tragédií 20. století byl rozpad Sovětského svazu, měli jsme mít zvednuté radary a věnovat pozornost tomu, co toto sdělení znamená. V roce 2008 pak Rusko napadlo Gruzii poté, co NATO odmítlo nabídnout Gruzii status kandidátské země na členství. Stalo se tak jen několik měsíců po bukurešťském summitu na jaře 2008 a v srpnu 2008 Rusko Gruzii napadlo.
„Místo abychom jim ukázali 'pěst', snažili jsme se chovat laskavě, jako k dospívajícímu nebo psychiatrickému pacientovi, který potřebuje jemné zacházení, aby nakonec pochopil, že už nejsme nepřátelé. Ale oni se nám zase smáli. Putin nás neustále zkoušel a posouval hranice toho, co mu dovolíme. Konkrétním výsledkem toho byla okupace Krymu [v roce 2014].“
„Později, i když jsme drželi při sobě a uvalovali na Rusko sankce, byly poměrně slabé. A Rusko nám pak opět ukázalo své skutečné záměry. V roce 2022 napadli Ukrajinu. Od té doby se snažíme nebýt už slepí. Bohužel současná situace v transatlantickém partnerství a NATO má k ideálu daleko.“
Takže teď říkáte, že blok je pragmatičtější, že pragmaticky chápe vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem a také konkrétně Rusko. Prezident Petr Pavel řekl, že aby došlo k vojenskému vítězství, je potřeba, aby Ukrajina měla více vojáků než Rusko, minimálně v poměru 3:1 nebo dokonce 5:1. Takže v zásadě soudí, že je potřeba nějaká dohoda a že alespoň dočasně budou ty regiony [na východě Ukrajiny] okupovány Ruskem. Co si o tom myslíte? Existuje teď v EU shoda na takové politice vůči Rusku?
„To, co říká prezident Pavel, je podle mě racionální a realistické hodnocení situace. Ale to neznamená, že se nám to líbí nebo že bychom to vítali. Mimochodem, Německo bylo rozděleno více než čtyřicet let, než se znovu sjednotilo. Domnívám se, že i část Ukrajiny, která pravděpodobně zůstane okupována Rusy - i když to říkám s hlubokým zármutkem, protože to není cíl, o který bychom usilovali -, může takto dopadnout. Realisticky vzato se tak věci pravděpodobně i vyvinou.“
„To ale v konečném důsledku záleží na Ukrajině. Nikdo jim nemůže diktovat, co mají dělat. Pokud se Ukrajina rozhodne pro strategický krok a obětuje alespoň část svého území, pravděpodobně vznikne nová železná opona. V tu chvíli budou naši vojáci zoufale potřeba - ne čeští vojáci, ale vojáci NATO. Otázkou je, zda tam budou američtí vojáci, zvláště když to nyní prezident Donald Trump velmi vážně zpochybňuje. Je to skutečně na globálním Severu, nejen na Evropě, ale i na našich spojencích v Austrálii, na Novém Zélandu a v Japonsku, kteří projevili ochotu pomoci. Austrálie a Nový Zéland už řekly, že jsou připraveny vyslat mírové síly.“
Evropa byla černým pasažérem
„Pravděpodobně se budeme muset držet Koalice ochotných. Evropská unie je založena na hesle 'jednota v rozmanitosti', ale obávám se, že v některých případech je více rozmanitosti než jednoty. Máme Maďarsko a Slovensko, které pravděpodobně nebudou ochotny podpořit žádné vojenské síly [na Ukrajině]. Takže bychom měli vytvořit koalici ochotných se zeměmi, jako je Velká Británie a Norsko, které nejsou členy EU, ale jsou v NATO, spolu s Austrálií, Novým Zélandem a dalšími zeměmi, které by se chtěly zapojit.“
ČTĚTE TAKÉ
„To je pravděpodobný scénář a my musíme být připraveni ukázat Rusku a našim spojencům na Ukrajině, že nám na situaci záleží a nejsme jen jako [Winston] Chamberlain a [Édouard] Daladier, kteří nabízeli Rusku ústupky s idealistickou a naivní nadějí, že je Rusko přijme. Pokud nepřítele neustále krmíte, jeho apetit po dalším krmení roste, toho si musíme být vědomi.“
Velmi kriticky jste se vyjádřil k Trumpově obratu v tradiční americké zahraniční politice, kdy se USA nyní přizpůsobují protivníkům a ostrakizují spojence. Co si o tomto posunu myslíte?
„Snažím se vidět tu sklenici poloplnou, ne poloprázdnou, jsem od přírody docela optimista a říkám si – ten šok jsme asi potřebovali. Všichni američtí prezidenti, co si pamatuji, nám říkali: 'Chlapi, vy v Evropě byste měli převzít větší odpovědnost za svou vlastní bezpečnost a obranu'. A my jsme byli docela ignoranti, nazval bych to 'černý pasažér'.“
„Takže teď je na nás, abychom to vzali opravdu vážně, abychom vybudovali silný evropský pilíř NATO a doufali, že Spojené státy a jejich vedení později pochopí, že je to velká hodnota, že NATO je velká hodnota. Předchůdci prezidenta Trumpa alianci budovali s jasnou vizí, že je to něco, co by mělo přinést světu mír. A [NATO je] obranná organizace.“
„Soustřeďme se tedy na to, co můžeme ovlivnit, a to je situace v Evropě, a doufejme, že se Američanům konečně podaří přesvědčit své vedení, že je to i v zájmu USA. Mít silné NATO s americkým vedením – a USA snad zůstanou lídrem svobodného světa – to bych si velmi přál. Velmi bych se za to modlil. Ale musíme být připraveni i na situaci, kdy by USA skončily, a pak je to na nás.“
