Vážíme si naší svobody, říkají studenti po shlédnutí Příběhů bezpráví
Nezisková organizace Člověk v tísni už po sedmé proměnila listopad ve výukový Filmový měsíc. V rámci akce s názvem Příběhy bezpráví - Filmový měsíc na školách se konaly filmové projekce a besedy s pamětníky, historiky a filmaři. Tématem letošního ročníku byla Emigrace a život v exilu. Projekt Příběhy bezpráví - Filmový měsíc na školách vychází z faktu, že výuka dějepisu ve školách obvykle nezahrnuje moderní československé dějiny.
"Letos byla hlavním tématem Emigrace a život v exilu a tomu bylo věnováno několik filmů. Byl to Pavel Tigrid - Evropan, pak to byly krátké snímky Příběhy bezpráví - Za železnou oponou a hraný film Swingtime. Tahle nabídka byla doplněná sadou krátkých filmů Ztracená duše národa režisérky Olgy Sommerové a dokument Nikomu jsem neublížil. Největší zájem byl právě o to DVD se čtyřmi díly Ztracené duše národa."
Do letošního ročníku se zapojilo 712 základních a středních škol z celé České republiky. Jednou z nich byla i Střední průmyslová škola sdělovací techniky v Panské ulici v Praze. Příběhy bezpráví tam svým studentům přibližuje jejich profesorka Ilona Horáčková.
"Já učím občanku, češtinu a scenáristiku a beru tato témata spíš jako průřezová nebo multikulturní. Jako jsme slyšely od mých studentů, že by to měla být součást všeobecné vzdělanosti. Chceme-li směřovat k občanské společnosti, tak to musí začít tím, že musíme poznat, na čem stavíme a na co navazujeme. V těch příbězích jsou osudy, kdy ty děti se můžou podívat na to, jak ten člověk žil v různých režimech. Toto je opravdu lepší, než lecjaká učebnice."
"Převažují rozhodně pozitivní, a někdy třeba to může na první pohled vypadat jako negativní reakce. Ale i negativní reakce je strašné pozitivum, protože ten jejich pocit svobody, že se můžou zeptat na co chtějí, a vyjádřit se k čemu chtějí, tak toho si nesmíme přestat vážit. Protože byly doby, kdy by se přihlásit nemohly."
Zeptala jsem se samotných studentů, jaké nové poznatky získali během výuky o moderních československých dějinách. Odpovídají Alice, Matěj a Aneta, studenti čtvrtého ročníku na Střední průmyslové škole sdělovací techniky v Praze.
"Moc jsem toho nevěděla o Pavlu Tigridovi, to až teď. Kdyby se mně někdo zeptal před tím, kdo to byl, tak jako bych tušila tak nějak, ale bohužel jsem o tom nevěděla moc. Takže v tomhle mi to určitě pomohlo."
"Ten týden mi určitě dal hodně věcí k tomu uvědomit si, proč vlastně jsme svobodní a začít si toho vážit, že máme takovou svobodu, protože dřív jsem o tom takhle nepřemýšlel. Dřív jsem říkal 'jo, fajn, jsme svobodný' a nezažil jsem to. Ani bych to nechtěl zažít. Jsem rád, že je to teď tak, jak to je."
"Já už jsem nějaké povědomí měla, my jsme se o tom bavili dost doma, ve škole, takže pro mně to nebylo nijak překvapující. Určitě jsem se přiučila ve škole, nevěděla jsem o tom všechno."
Měsíc filmu na školách skončil, ale stále probíhá studentská literární soutěž. Informuje o ní Naďa Aliová z organizace Člověk v tísni.
"Vyhlásili jsme studentskou literární soutěž na téma Normální normalizace, do které budou studenti posílat příspěvky formou esejí, rozhovorů nebo reportáže. Týká se to studentů ve věkové kategorii patnácti až dvaceti let. My potom ještě spolu s lidmi z Respektu vybíráme výherce, kteří jsou vyhlášeni na zahájení festivalu Jeden svět v březnu."
Uzávěrka soutěže je 7. února 2012 a vítězné práce budou finančně ohodnoceny.
