Velikonoční svátky z pohledu náboženství

Jak prožívají velikonoční svátky příslušníci nejrůznějších náboženství? Jaký je původní obsah Velikonoc? A jak se liší oslavy velikonočních svátků u jednotlivých náboženských skupin? O tom jsme hovořili s jedním z předních českých religionistů a teologů Ivanem Odilo Štampachem.

Mohl byste říct něco o původu Velikonoc jako takových?

Ivan Štampach, foto: Kristýna Maková

"Křesťanské Velikonoce jsou svátky, ve kterých se připomínají vrcholné, závěrečné události pozemské existence Ježíše Krista, tedy jeho zatčení, výslech, a posléze jeho ukřižování, a jak křesťané věří, potom také jeho zmrtvýchvstání. A také následující události, tedy jeho nanebevstoupení a seslání Ducha svatého. To je celý ten cyklus událostí, které se slaví o Velikonocích, a následně v celém velikonočním cyklu, který končí právě velikonočními svátky. Toto nemá původ, včetně zařazení těchto svátků do liturgického roku, přímo v křesťanství, ale předchází tomu podobné svátky v židovském společenství, protože v židovském prostředí se tyto události odehrály. Má se za to, v evangeliích je to tak zaznamenáno, že Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání se odehrálo v době židovských Velikonoc. Tedy i termín velikonočních svátků, zvláštní, pohyblivý, proměnlivý termín, je vázán tradičně na židovský kalendář. V západním křesťanství už to dnes přesně neodpovídá, ale východní křesťané to pořád mají v přímé vazbě na židovský velikonoční svátek. Židovský velikonoční svátek navazuje spíše na historickou událost, nebo událost chápanou jako historickou, na legendu o tom, jak Židé byli otroky v Egyptě. Jak byli z Egypta vyvedeni pod vedením Mojžíše, který se setkal s Hospodinem a získal od něj pověření a sílu své bratry a sestry vyvést z Egypta přes Rudé moře a po putování Sinajskou pouští dovést na práh země izraelské. Toho vlastního vstupu do Izraele, na území dnešního Izraele, už se ovšem sám nedožil."

Mají Velikonoce také nějaké pohanské kořeny?

"Židé a křesťané navazují obsah těchto svátků i jejich zařazení v čase na události, které pokládají za historické. Můžeme v tom ale vystopovat starší kořeny, které jsou společné ještě i jiným národům a které váží důležité momenty roku právě na kosmické nebo takové povětrnostní okolnosti. V případě Vánoc jde o zimní slunovrat. Velikonoce jsou sice trochu volněji, ale přesto vázány pro změnu na jarní rovnodennost. Ne sice přímo, protože Velikonoční neděle, jako hlavní svátek Velikonoc, může být hned druhý den po jarní rovnodennosti, nebo až za několik týdnů, ale je vázána na tento termín. Spojuje se to tedy, neřekl bych snad přímo s pohanskými svátky, ale určitě s nějakou přírodní spiritualitou, s duchovním životem vázaným na přírodu."

Jak probíhají oslavy Velikonoc v západní katolické tradici?

"Celý ten dlouhý velikonoční cyklus v západní katolické tradici začíná dlouhým obdobím čtyřicetidenního půstu před vlastními Velikonocemi. Jeho začátek je Popeleční středa, která obvykle spadá na přelom února a března. Po ní následují postní týdny. To, že se nazývají postními, neznamená, že je v nich dodržován po celou tu dobu půst, ale je to, řekněme, období, které má být obdobím zpytování, kajícnosti, určitého omezení a podobně. To potom vrcholí vlastním velikonočním týdnem, který začíná Květnou nedělí. V křesťanském i židovském pojetí týden začíná právě nedělí. A následují další dny, ze kterých jsou významné Zelený čtvrtek, což je den, kdy se připomíná, jak Ježíš před svým ukřižováním seděl se svými učedníky a stoloval s nimi, jedl s nimi beránka, jak to odpovídalo obsahu toho židovského velikonočního svátku. A když jim lámal a dával chléb a kalich vína, pronesl slova: „Toto je moje tělo, toto je kalich mé krve.“ To je z hlediska křesťanství důležité, protože to zakládá večeři Páně, nebo eucharistii, jak tomu různé církve říkají. Pak následuje Velký pátek, to je den, kdy se připomíná v tichu a v takovém zklidnění Ježíšovo ukřižování. Je to jeden ze dvou dnů křesťanského roku, ve kterých se neslaví ani mše, kdy je velmi prostá liturgie, při které se čtou dlouhé texty z evangelií o Ježíšově ukřižování a uctívá se kříž. Pak následuje Bílá sobota, to je den ticha a klidu, kdy se vlastně nic neděje a očekává se zmrtvýchvstání. Pak následuje hlavní den Velikonoc, Velikonoční neděle, slavnost Zmrtvýchvstání Páně, která je naopak zase velmi slavnostní. Po ní následuje opět delší období, padesátidenní období, období sedmi týdnů, které se nazývá velikonočním obdobím. V něm je zvláštním svátkem ještě Nanebevstoupení Ježíšovo a končí to Svatodušními svátky padesát dní po, čili neděli po uplynutí těch sedmi týdnů, padesátý den po Velikonocích."

Jak probíhají velikonoční svátky v pravoslavné církvi?

"Velikonoční svátky slaví různé křesťanské církve různě. Pokud jde o pravoslavné křesťany a tu část katolíků, která přešla z východních církví do katolické církve a dodržuje dál ty východní zvyky, tak pro ně je to tak, že mají stejně Velikonoce, ale například to přípravné, postní období vypadá trochu jinak. Je o něco delší. Není tam Popeleční středa, ale potom ten samotný Velikonoční týden, tzn. Květná neděle a ten čtvrtek, pátek, sobota, to má velmi podobný obsah. Pravoslavní slaví velmi slavnostně Zmrtvýchvstání. Pějí onen krátký zpěv: „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval.“ To nesčetněkrát opakují. Je to velká oslava. A pak následuje zase stejně velikonoční období. Zajímavý rozdíl mezi západními a východními Velikonocemi je v termínu. Pravoslavní dodržují raný křesťanský zvyk, že to váže na židovské Velikonoce, je to vždycky ta Velikonoční neděle v neděli po židovském svátku. Tzn., že v některých letech to spadá na stejný den jako v západním křesťanství, někdy je to třeba o týden později, někdy dokonce až o pět týdnů později. To je dané tradičním dodržením původního společného křesťanského kalendáře."

Jak se liší velikonoční období v katolické církvi a církvích protestantských?

"Církve reformační tradice jsou na tom velmi různě. U některých je slavení Velikonoc dost podobné katolické tradici. Jsou to ty církve, které do značné míry převzaly katolickou tradici, jen ji mírně upravily. Tady mluvíme například o anglikánech nebo o luteránech, alespoň o části luteránů, například o skandinávských luteránech. Samozřejmě je to zjednodušené, není tam postní období předtím, ale třeba obsah hlavních velikonočních dnů jako Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Velikonoční neděle, i potom ty další svátky, až po Seslání Ducha svatého, to je naprosto stejné, i co do termínu. U luteránů se někdy připomíná, že Velký pátek se popřípadě neslaví tak tiše a smutně jako u katolíků, ale už se tam předjímá velikonoční radost následující neděle, protože tím Kristovým ukřižováním jsme byli vlastně vykoupeni. Na jedné straně je to tedy smutná událost ukřižování, ale skrze tu smutnou událost už přišla radost, která se potom znovu připomíná v neděli. To někdy vytvářelo i určité napětí tam, kde společně žili vedle sebe katolíci a luteráni. Další protestantské církve, čili reformovaní, svobodné reformované církve, baptisté, metodisté, adventisté aj. více či méně redukovali různé dny v kalendáři, ale
všechny více méně připomínají alespoň hlavní velikonoční události. Sotva bychom našli nějakou křesťanskou církev, která by alespoň Velikonoční neděli nepřipomínala, nepřipomínala ty události, popřípadě i ty, které předcházejí. Není to tak slavnostní, není to tak rozpracované, rozvinuté, ale to připomínání obsahu Velikonoc tam samozřejmě najdeme rovněž."

Jaký je obsah židovského svátku Pesach?

"Židovské Velikonoce, jak je můžeme podle křesťanství nazývat, kterým Židé říkají Pesach, jsou svátky, při kterých se připomíná, jak Židé kdysi otročili v Egyptě, do kterého původně přišli dobrovolně, ale posléze se ocitli v takovém nerovnocenném, otrockém postavení. Ty události se sběhly tak, že jejich takovému přirozenému představiteli, který se jmenoval Mojžíš, se zjevil Hospodin v hořícím keři, představil se mu: „Jsem, který jsem.“ A sdělil mu, že ho povolává a posílá k tomu, aby vyvedl lid z Egypta. Přímo ta pascha, to přejití, připomíná smutnou událost, protože Egypťané nechtěli Izraelity pustit. Oni napřed žádali faraona, aby je propustil a dovolil jim odejít ze země. A když jim to po několika intervencích pořád odmítal, zasáhl Hospodin a poslal anděla, který přecházel zemí a zabíjel v egyptských rodinách prvorozené syny. Ti samozřejmě za nic nemohli, ale tahle smutná
událost, ten trest, v biblickém pojetí, pro Egypťany, byl radostnou událostí pro Izraelity, protože nakonec Egypťané po této tragédii ustoupili a faraon umožnil Izraelcům odchod. Oni se skutečně zvedli a odkráčeli k Rudému moři, které se, podle toho biblického vyprávění, před nimi zázračně rozestoupilo, a oni suchou nohou přešli na Sinajský poloostrov. Egypťané je ale potom přesto věrolomně pronásledovali. Když ale vstoupili na území otevřeného moře, moře se nad nimi zase zavřelo a potopilo je. Pak putovali Izraelci dlouhou dobu Sinajským poloostrovem, a bylo to také až do konce Mojžíšova života. Úplně nakonec, poté, co Mojžíše pohřbili, mezitím prožili ještě různé události, hlavně uzavření smlouvy s Hospodinem, seslání desek Desatera apod., vstoupili přes Jordán do zaslíbené země, čili na to území, které i dnes pokládají za svůj domov, na území dnešního státu Izrael. A tam se potom rozvíjejí dál dlouhé dějiny, které jsou zmiňovány v dalších částech Bible a připomínají je třeba další židovské svátky. Ale tyto události, tedy potrestání Egypťanů, vyjití z Egypta, zbavení se otroctví a odchod do svobody, byť nesnadné a těžké, ale do svobody, to je vlastní téma židovských Velikonoc. A na to navazují i křesťanské Velikonoce, právě tím, že se to také pokládají za osvobození z otroctví, ale už ne historického otroctví, jako bylo to otroctví Židů u Egypťanů, ale míní se duchovní otroctví člověka, který je propadlý zlu, a božím zásahem se jeho duše uzdravuje a člověk se osvobozuje k tomu, aby mohl začít jednat dobře a směřovat k dobrému cíli."

Jak tyto svátky probíhají v současnosti? Jak Židé slaví Pesach?

"Židovské svátky probíhají tak, že se při velikonočních dnech čtou z písma, z Tóry, příběhy, které tvoří obsah Velikonoc. Probíhá to v synagogách. Ale patří k tomu také domácí svátek. Přímo na ten nejdůležitější den Velikonoc, který připadá na čtrnáctý den židovského měsíce Nisan, čili čtrnáctého Nisanu, se odehrává oslava v domácnostech, ne v synagogách. Je to tzv. Seder, sederová hostina, při které se celá rodina sejde, případně i s přáteli, s pozvanými lidmi, a zasedne ke stolu, kde jedí beránka. Hod beránka, to je typické jídlo pro tento den. K tomu jedí hořké byliny, pijí několik předepsaných pohárů vína. Nad jídlem a nad vínem se vyslovují různá požehnání. Také se čte velikonoční příběh. Nejmladší syn rodiny, pokud už umí mluvit, se zeptá, proč se tento den liší od ostatních dnů. A ten muž, který předsedá hostině, nějaký otec nebo dědeček, převypráví tu historii. Zpívají se při tom různé písně. Je to také takový svátek poutnického charakteru, protože je to celé uspořádané tak, jako by měli hned vykročit právě směrem do zaslíbené země."