Velikonoční zvyky mají v Česku silné kořeny, dodržuje je 90 procent domácností

Počasí letošním Velikonocím moc nepřálo, koledníci se na mnoha místech brodili sněhem. Přesto velikonoční tradice a zvyky, které mají své kořeny ještě v pohanských dobách, udržuje devět z deseti českých domácností. Vyplývá to z průzkumu, který těsně před svátky zveřejnila společnost Empirica. Jakou roli vlastně hrají tradice v životě moderního člověka? Tomu se věnujeme v dnešní rubrice:

Foto: www.czechtourism.cz

I letošní velikonoční svátky ukázaly, že malovaná vajíčka, pomlázky, řehtačky a čokoládoví zajíci nejsou jen atrakcí pro zahraniční turisty, kterých právě o Velikonocích jezdí do Česka až tři sta tisíc. Pro staleté zvyky, které znovu ovládly velikonoční pondělí, přitom nemají ani etnologové přesné vysvětlení:

Foto: ČTK

"Ty nejstarší zprávy máme dejme tomu ze středověku. To, že některé rituály sahají až do předkřesťanských dob, odvozujeme z jejich průběhu a z toho, že to jsou velice prastaré výjevy. Nedovedeme si je jinak vysvětlit nežli nějakou plodnostní magií nebo obnovováním životních sil ve vztahu k přírodním cyklům. Je ale samozřejmě obdivuhodné, že se některé prvky udržely přes ta staletí až do počátku 3. tisíciletí,"

vysvětluje etnolog Jiří Jilík ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti. V tomto regionu jsou samozřejmě lidové zvyky dosud živé. Počínaje tříkrálovými obchůzkami, masopustem a vynášením smrtky až po posvícení a svatoštěpánskou koledu tu neuplyne měsíc, aby se lidé nesešli a neoslavili nějaký svátek církevního nebo zvykoslovného roku.

"Tady lidová tradice v kulturním povědomí lidí dosud hraje významnou roli, je pořád kulturní potřebou."

Jak ale ukázal nedávný sociologický průzkum, velikonoční zvyky se udržely v naprosté většině českých rodin po celé republice. Potvrzuje to Martin Převrátil ze společnosti Empirica, která šetření prováděla:

Foto: ČTK

"Přes devadesát procent domácností udržuje alespoň nějakou tradici, která je spojená s Velikonocemi. Tradice Velikonoc je ve společnosti silně zakořeněná. Nejvíc jsou tradice udržovány v rodinách s malými dětmi, což svědčí o tom, že zřejmě budou dále přežívat a dědit se z generace na generaci."

Foto: ČTK

Průzkum společnosti Empirica probíhal na vzorku více než osmi set dotazovaných. Ti na základě telefonických dotazů popisovali, jak se v jejich rodinách slaví Velikonoce. Z šetření vyplynulo, že tradiční oslava velikonočních svátků zatím výrazně převažuje:

"V podstatě čtyři pětiny domácností udržují jakousi formou koledování a to, čemu říkáme pomlázka, ať už aktivně nebo pasivně. Je to v podstatě po celé republice s výjimkou Prahy velmi podobně frekventované, v Praze je tradice přece jenom trošku nižší."

Velikonoce - to ovšem není jen pondělní koledování. Období od Zeleného čtvrtku až po Boží hod velikonoční znamená pro křesťany největší svátky liturgického roku. Průzkum se zabýval i tím, zda v silně ateistické české společnosti mají Velikonoce i tento význam:

"My jsme se ptali na návštěvu velikonoční mše. Tam jednoznačně vysoká čísla vidíme na jižní a na střední Moravě, kdežto například ve středních Čechách a v Praze je to výrazně slabší. Sakrální charakter je samozřejmě v našich podmínkách poměrně potlačen a stalo se to velmi lidovou slavností."

Foto: ČTK

To dokazuje například i lidový obřad vynášení smrtky, který jsme natočili Na Dlaskově statku u Turnova /záznam zpěvu dětí při vynášení smrtky/

Kde se vlastně ve společnosti, ovládané moderními technologiemi a absorbující podněty z celého globalizujícího se světa, bere taková potřeba udržovat letité tradice a zvyky?

/Jilík/ "Žijeme v určité krajině, v určitém prostoru. A chceme v něm někam patřit, máme své kořeny. A ty kořeny znamenají nejenom to naše okolí v čase, že se tedy setkáváme s těmi, kteří žijí okolo nás, ale také v tom vertikálním prostoru, čili do minulosti. To bych tak asi cítil: tu komunikaci generací jako nosný prvek i pro velikonoční obyčeje dnes. Já vím, že už nikdo nevěří tomu vlastnímu obsahu, ale najednou je tady setkávání nás současníků s minulostí."

Podle Jiřího Jilíka však nejde jen o udržování zvyků, které mají kořeny v dávných dobách. Právě na Uherskohradišťsku například zcela spontánně vznikla nová tradice, kterou tady vytvořil Moarch Eveno:

"To je Bretoněc, který se tady usadil, na Slovácku už žije patnáct let. Sám si ušil a vyšil kroj. A ten si založil obřad vynášení pitomůry. Každé jaro se svými přáteli vezme pitomůru, to se vynáší všechno zbytečné a nadbytečné z domu, a chodí někde po břehu Olšavy a hodí ji do vody."