"Vítězný únor" 1948 dodnes vrhá dlouhý stín, tvrdí historici

Popraveno bylo 248 osob a dalších čtyři a půl tisíce lidi zahynuly ve vězení. Z politických důvodů bylo odsouzeno přes dvě stě tisíc osob a dalších dvacet tisíc skončilo bez soudu v táborech nucených prací. Čtvrt milionu lidí odešlo do exilu. Represe tvrdě postihly celé sociální skupiny, vysokoškoláky stejně jako sedláky, důstojníky nebo kněží a věřící. Taková je bilance čtyřiceti let komunistického režimu v Československu. V těchto dnech si připomínáme 60. výročí komunistického puče. Více už Milena Štráfeldová:

Klement Gottwald při projevu na Staroměstském náměstí v únoru 1948, foto: ČTK

Ty fotografie a filmové záběry historických událostí z února 1948 známe všichni. Zaplněné Staroměstské náměstí, Klement Gottwald na balkoně Kinského paláce slibuje zářné zítřky na věčné časy a dole mu naslouchají desítky tisíc nadšených lidí. Podobná shromáždění ve stejnou dobu probíhala po celé republice, na závodech i ve školách. V krátkém poválečném období získali komunisté ve volbách nadpoloviční většinu hlasů. Dnes se nechápavě ptáme, jak to bylo vůbec možné.

Václav Klaus a Naděžda Kavalírová, foto: ČTK

"Přežívá názor, že zrod komunismu byl něco jako přírodní pohroma, která se stala, kterou nikdo nezavinil, a jestli ji někdo zavinil, pak to byl Stalin a imperialistické ambice Sovětského svazu za aktivní pomoci našich tehdejších komunistů. Pro izolovaného jednotlivce a zejména pro vnějšího povrchního pozorovatele to možná tak vypadat může. Národ jako celek z toho ale tak snadno vyjít nemůže,"

uvedl prezident Václav Klaus na pondělním slavnostním shromáždění k 60. výročí února na Hradě.

"Přesně před šedesáti lety vyvrcholil v tehdejším Československu protidemokratický převrat, který znamenal konec válkou a poválečným obdobím sice oslabené, ale přesto demokracie. Na následujících 41 let nás tento převrat uvrhl do nesvobody, železnou oponou nás oddělil od svobodného vyspělého světa, způsobil ničím neobhajitelný zmar životů či životních osudů obrovského množství lidí a znemožnil nám svobodně žít, jednat i myslet."

"Neumím pochopit, že v této zemi, která byla tolik sužovaná nacismem, mohlo tolik lidí dát hlas komunistům, jako by jejich hlásání o spáse světa byla pravda. Vždyť je to všechno krutá lež,"

Mirek Topolánek (uprostřed) při projevu na Staroměstském náměstí u příležitosti 60. výročí komunistického převratu v Československu, foto: ČTK

dodala k tomu předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová.

Právě na otázku, jak k únoru vůbec mohlo dojít a jaké byly jeho následky, se v těchto dnech pokoušejí odpovědět historici, politologové, ale i přímí účastníci a pamětníci na řadě akcí. V Lichtenštejnském paláci v Praze v pondělí začala mezinárodní vědecká konference věnována nástupu komunistické totality. Podle premiéra Mirka Topolánka, který ji zahájil, je jejím hlavním úkolem:

Demonstrace proti vládě, za socialismus a k 60. výročí únorových událostí v roce 1948 pořádaná KSČM, foto: ČTK

"Popsat, pojmenovat, nalézt když ne objektivní, tak alespoň na základě faktů i subjektivní hodnocení té doby a jejích následků. A zabránit opakování. Předložit mladé generaci, která tu dobu nezažila a která ji nemá zarytou pod kůží, taková fakta, která minimálně zabrání opakování nebo je alespoň budou hodnotově orientovat, aby se bránili proti totalitě."

Právě na této konferenci historici diskutují o tom, kde vlastně byl "začátek" února 1948. Jiří Pernes z Ústavu soudobých dějin AV ČR říká:

"To období tzv. třetí republiky, které bývá charakterizované jako období lidové demokracie, už v sobě mělo vlastně zárodky té nadcházející totality, protože ta demokracie byla svým způsobem omezená. V českých zemích existovaly jenom čtyři politické strany, shodou okolností tři z nich se hlásily k socialismu a jen lidová strana byla stranou nesocialistickou. To samozřejmě celou řadu lidí ze společnosti postavilo mimo politický život."

Profesor Mojmír Povolný ze Spojených států, který byl přímým účastníkem únorového převratu a v roce 1948 odešel do exilu, vidí příčiny poválečného vývoje a komunistického převratu v Československu ještě hlouběji:

Manifestace účastníků třetího odboje, foto: ČTK

"Já vidím ten klíč v Mnichově. Já se domnívám, že pravděpodobně dosud není vědomí toho, do jaké míry té mladé republice a mladému politickému československému národu Mnichov podtrhl nohy. Pět šest let protektorátu se hluboce zaznamenalo nechci říct do povahy národa, ale do toho, jak se lidé byli ochotni postavit proti vlnám, které mohou národ zasáhnout."

Další akcí, která v těchto dnech připomíná únorové události i jejich následky, je pražský festival Mene Tekel. Jeho patronkou se stala předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová:

"Vidíme, že důkazy nepřesvědčí spoustu lidí, proto festival bude pořádán každoročně, i když my tady už nebudeme. Protože se ho ujímají mladí lidé a mezi mládeží to má stále větší a větší ohlas. Děti nebo studenti se vyjadřují, co to pro ně znamená totalita. Takže festival bude pokračovat, dokud v této zemi lidé nepřiznají - ti, kteří se provinili na vlastním národě - ano, udělali jsme chybu a chceme ji napravit."

Ani 60. výročí tzv. Vítězného února se ovšem nestalo příležitostí, aby se komunisté za následující čtyřicetiletý vývoj i za ten "dlouhý stín", který komunistický puč dodnes vrhá, omluvili. Podle průzkumů veřejného mínění se voličské preference KSČM pohybují kolem deseti procent.