Únor 1948 a Benešovo váhání

Staline et Gottwald
0:00
/
0:00

Blíží se šedesáté výročí únorových událostí roku 1948 v Československu, kdy komunisté završili svoji cestu k moci. V dnešních Historických obzorech si připomeneme dění oněch dnů. Dozvíte se například, jak a proč se tehdy měnil postoj prezidenta Beneše ke klíčové otázce přijetí či nepřijetí demise nekomunistických ministrů.

Václav Nosek, foto: ČTK
Komunistické převzetí moci se připravovalo delší dobu. Vyvrcholení nastalo v únoru roku 1948. Nekomunističtí ministři v Gottwaldově vládě uložili ministru vnitra Noskovi, aby zastavil plánované přemísťování obvodních velitelů Sboru národní bezpečnosti v Praze ve prospěch komunistů. S napravením poměrů v Bezpečnosti spojili nekomunistické strany otázku svého dalšího setrvání ve vládě. Václav Nosek však odmítl podřídit se nařízení vlády a ministři tří nekomunistických stran podali 20. února demisi. Tato demise se pak stala impulsem pro Gottwalda a celé komunistické vedení, aby spustili akce na převzetí absolutní vlády v Československu.

Oslovili jsme docenta Jiřího Kociana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR s otázkou: jak to, že nekomunističtí ministři netušili, co se bude po podání demise odehrávat?

„Myslím si, ale nejenom já, že se domnívali, že jde o vyřešení vládní krize. Nepřipustili si, že jakmile vstoupí do řešení vládní krize tímto způsobem, tedy podáním demise, že tím uvolňují prostor pro komunisty, kteří se rozhodli v momentu té demise využít situace a řešení o vládě a jak to bude dál ve vládě se rozhodli spojit i s řešením celkové politické situace.“

J.V.Stalin a Klement Gottwald
Možná méně známá okolnost je, že Gottwald původně neplánoval využít možnou vládní krizi pro převzetí moci v zemi komunisty. Boj o moc hodlal svést až během dalších voleb v Československu. Měl na Gottwaldovu změnu plánu a na urychlení boje o převzetí moci v zemi vliv také Sovětský svaz?

„Ano, je to tak. Samozřejmě tady byl silný impuls ze strany Sovětů. 19. února přiletěl do Prahy Zorin (náměstek ministra zahraničních věcí SSSR, pozn. red.). A přestože nikde to není písemně dokumentováno, podle záznamů a podle svědectví víme, že přivezl od Stalina vzkaz, aby komunisté nečekali a urychlili převzetí moci a využili té situace, která v Československu spěla ke krizi tak jako tak.“

Staroměstské náměstí, únor 1948
Poté, co nekomunističtí ministři podali demisi, spustili komunisté tlak na Beneše, aby demisi přijal a jmenoval nové ministry, ovšem již takové, kteří by vyhovovali komunistům. Jejich požadavky Gottwald formuloval v projevu na Staroměstském náměstí den po demisi, 21. února roku 1948: „Navrhujeme, aby za odstoupivší ministry byla vláda doplněna novými lidmi, kteří zůstali věrni původnímu duchu Národní fronty, jak se tato vytvářela ve společném boji proti cizáckým vetřelcům a ve vítězném dni revoluce.“

Stanovisko prezidenta Beneše k otázce, zda přijmout či nepřijmout demisi, se v průběhu dní měnilo. Ještě v sobotu 21. února a v neděli 22. února, kdy byl Beneš na zámku v Lánech, uvažoval o tom, že by mohl odmítnout demisi, vyvinout tak tlak na komunisty ve vládě a uspíšit tím cestu k možným předčasným volbám, ve kterých by úspěch komunistů vzhledem k jejich klesajícím preferencím rozhodně nebyl zaručen.

Noviny z února 1948, foto: ČTK
Pak však komunisté spustili řadu nátlakových akcí, mezi nimi zakládání akčních výborů Národní fronty, svolání sjezdu závodních rad či pokyn Bezpečnosti, aby provedla prohlídky v sekretariátech nekomunistických stran. Beneš tomuto tlaku komunistů podlehl. Přesto se ještě jednou na krátkou dobu vrátil k přesvědčení nepřijmout demisi a odolat komunistickému tlaku. Jiří Kocian upřesňuje, co k tomu Beneše vedlo: „Ještě když měl zprávy, signály z vedení nekomunistických stran, že za ním stojí a že jsou ochotny zaktivizovat Sokola a Orla jako dvě největší branné organizace, které měly blízko k nekomunistickým stranám, Beneš jakoby ožil a znovu odpoledne 23. února sdělil Gottwaldovi, že demisi nepřijme a že je potřeba se vrátit k jednacímu stolu, na což ovšem Gottwald tedy neslyšel. Gottwald mu naznačil, že jsou i jiné prostředky, jak krizi řešit, než jenom politické vyjednávání a vyčkávání.“

Edvard Beneš
Jakých 'jiných prostředků' se mohl Beneš ze strany komunistů obávat? „On se obával občanské války, krveprolití v Československu, i případného zásahu Sovětů, kteří stáli připraveni na hranicích.“

Prezident Beneš 25. února přijal demisi nekomunistických ministrů, stejně jako návrh nové vlády, předložený Gottwaldem. „Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“

Následovalo dlouhé a smutné období komunistické vlády v Československu, jejíž důsledky neseme až dodnes.