Vítr ve vlasech má Ivan Hlas pořád

Ivan Hlas, photo: Tomáš Vodňanský, ČRo

Iva Hlas je známý český písničkář a hudebník, který se proslavil především písněmi k filmu Šakalí léta, za něž v roce 1993 obdržel Českého lva za nejlepší hudbu. Po šesti letech teď vydal nové album. Jmenuje se Vítr ve vlasech.

Foto: Supraphon
Jen z málokteré české desky poslední doby dýchá tolik klidu a pohody. A to i v písních, které ve skutečnosti žádnými bezstarostnými popěvky nejsou. Úvodní písnička a první singl Pro Elišku může být nejen vzpomínkou na odcházející dětství, kdy "Apači zmizeli v údolí stínů, prérii ovládly úsměvy žen", ale zároveň nepsanou poctou Carlosi Santanovi - slavný Mexikán by variaci na beethovenovské téma nezahrál lépe, uvedl při recenzi desky Ondřej Bezr. Podle jeho názoru je Vítr ve vlasech jedním z nejlepších alb v kariéře Ivana Hlase.

Ivan Hlas vystřídal víc než dvacítku zaměstnání

Ivan Hlas, photo: Tomáš Vodňanský, ČRo
Přidejme něco málo životopisných údajů. Ivan Hlas vyrůstal do čtyř let na pražských Vinohradech, poté se přestěhoval na Hanspaulku. Vyučený knihkupec, po sedmileté praxi vystřídal řadu různých zaměstnání, asi třiadvacet, namátkou jmenujeme kulisák v Národním divadle, prodavač zeleniny, výstupní kontrolor u počítačů, dělník na lepičce v papírnách, odečítač vody, stavební dělník, topič, závozník u stavebního závodu, poštovní doručovatel atd. Ale po celou dobu byl především muzikant. A na Hanspaulku, kde bydlel, nezapomněl, ani na tomhle CD.

Na kytaru se Ivan Hlas naučil v lidové škole umění. První školní skupinu založil v roce 1968. Později založil a vedl celou řadu skupin. Nejznámější jsou Ivan Hlas a Nahlas. Hrál i s kapelou Yo Yo Band nebo s Ondřejem Hejnou. Velkou kapelu rozpustil už před lety a teď jezdí zpívat s akustickým triem, do kterého patří Norbi Kovács a Jaroslav Olin Nejezchleba. Mistři svých nástrojů i muzikanti, kteří jsou pro každou legraci.

Muzikál Šakalí léta přinesl obrovský úspěch

"Mě k tomu dostal Petr Šabach, podle jehož malé povídky scénář na muzikál vznikl. My jsme to Hřebejkovi a Jarchovskému rozmlouvali. Říkali jsme, že není dobré dělat z půvabné malé věci něco nafouklého. Oni nás přemluvili, že jsme se nakonec do toho pustili. Teď říkám naštěstí. Musel jsem ještě udělat konkurs. Udělal jsem písničku, která v bodovém scénáři nebyla. Kvůli tomu připsali scénu. To je těch Sladkých 15. Pořád jsem to měl v hlavě. Chodili a říkali: už něco potřebujeme. Jednou mě pozvali k Jarchovskému domů, abych nahrál, co mám. Něco jsem dokonce dodělával v autobuse. Byla to trošku překotná práce, ale všichni byli úžasní. Takové zaujetí jsem dlouho nezažil."

Kromě muzikálu Šakalí léta můžete jeho hudbu slyšet i v pohádce Jak si zasloužit princeznu nebo ve filmu Báječná léta pod psa. Po úspěchu muzikálu jezdil Ivan Hlas s kapelou koncertní turné po celé republice. Vyprodávali haly a také Lucernu, kam přišlo tři a půl tisíce lidí, což je vysoko nad normu. Přestože by mohl úspěch Ivana Hlase převálcovat, ve své rodině má dobré „uzemňovače", jak jim v nadsázce říká. A jak vůbec Ivan Hlas odpočívá?

"Já si beru dovolenou velice chaoticky. Se ženou se třeba rozhodneme, že pojedeme k moři. Máme čtyři nebo pět dní volna. Prostě se sebereme a jedeme kamkoliv. Nemám moc rád válení na pláži. Žena se válí a já někde chodím. Nedávno jsem se byl po padesáti letech podívat na místo, kam jsme jezdili s rodiči ve východním Německu. S Kačenkou jsme tam na čtyři dny vyjeli a bylo to úžasné. Našel jsem místa, kde jsme se stanem trávili dovolenou s velkou rodinou."

Knížku Jdeme na jedno pojal Ivan Hlas jako epickou báseň

Foto: Bondy
Ivan Hlas se pustil i do literární tvorby. V roce 2010 vznikla kniha Za barevným sklem. O dva roky později byla vydána na CD, kde čte Ivan Hlas s Ondřejem Vetchým. Jeho další knihou je "Jdeme na jedno". Jsou v ní fotografie Františka Dostála s tématikou piva, hospod a hospůdek a v ní povídání od Ivana Hlase:

"Přemýšlili jsme, jak by se to mohlo jmenovat. Bylo hodně návrhů. Seděli jsme s mojí ženou Kačenkou v kuchyni a ona říkala: znáš tu největší lež, která se neustále opakuje? Jak se říká: jdeme na jedno. A já si řekl, to je ono. Takže autorkou je moje žena, která pivo nepije."

Fotografie jsou posbírané od 60. let a mnohé hospůdky už ani neexistují. Ivan Hlas své nostalgické ohlédnutí pojal jako epickou báseň, i když se v ní nic nerýmuje.

"Když jsem fotografie dostal, zaujaly mě natolik, že jsem si říkal, tady není co popisovat. Zjistil jsem, že je tam shodou okolností fotografie hospody, o které jsem chtěl psát. My jsme se nevědomky setkali na Baštírně na břehu Sázavy naproti Zlenicím. Takže jsem si říkal, že udělám samostatný příběh. Začíná to tím, jak jsem poprvé šel do hospody tátovi pro pivo se džbánkem. A velice mě to zaujalo, byl to jiný svět než tam venku. Pak tam přijdou naše mladé zkušenosti. Všechno, co je v té knížce, je pravda."

Ivan Hlas, photo: Petra Ševců, ČRo
Ivan Hlas si album nadělil k 60. narozeninám. Jak ale sám dodává, rád se vrací ve vzpomínkách k rokenrolové muzikálové komedii Šakalí léta, která se odehrává v Praze roku 1959, v okolí dejvického hotelu Internacionál. Na ten se tehdy Ivan díval z okna domu svých rodičů. Dnes má sám čtyři děti a už je několikanásobným dědečkem. A vítr ve vlasech má stále. Právě jejich délku mu prý zkritizovala rodina na jednom z koncertů v Lucerně.