Vlak mladých umělců měl zastávku také v Liberci a v Praze
Nádraží jsou místa lidských setkání i míjení. Jsou mikrokosmem našeho společenského soužití, tvrdí tvůrci mezinárodního projektu "Nádraží Evropa". Informuje Vilém Faltýnek.
16. srpna se vydalo 60 mladých lidí z euroregionu Nisa vlakem na turné po třech zemích. Během 10 dní uvedli na nádražích osmi měst Čech, Polska a Německa vlastní performanci spojující různá média: fotografii, muziku, film a divadlo a do programu zapojili řadu místních umělců. Co se průběhu programu týče, byla Praha bohužel jedním z nejslabších článků v sérii osmi zastávek. Jedné z organizátorek Petry Sochové jsem se zeptal, proč nastaly problémy?
"Takovou improvizaci, jako na Masarykově nádraží, jsme zatím nezažili nikde během turné. Měli jsme zajištěnou techniku a den předem v jedenáct hodin večer nám volala česká firma, kterou jsme si objednali, aby tady bylo všechno zajištěné, volala nám, že mají zaplavenou polovinu skladu a že to padá. A navíc ty povodně přiměly některé účinkující hosty k tomu, že se domnívali, že se nebude nic dít. Takže jsme poslední hodiny ve vlaku věnovali instrukcím, aby těch šedesát lidí, kteří jedou v tom vlaku, těch několik hodin zaplnilo."
A jak tedy měl happening ideálně vypadat?
"Ideální průběh, který jsme zatím i všude zažili, je takový, že kolem dvanácté v poledne, kdy vlak přijíždí, je všechno na nádraží připraveno, pódium stojí, je osvětleno, nazvučeno, a my triumfálně přijíždílme, z vlaku vyskakují lidé, vynášejí mrtvoly Romea a Julie, zpívají, pískají na píšťalky, a touhle akcí se asi na dvacet minut zmocní stanice. A pak během odpoledne jsou na programu akce místních umělců, kteří jsou město od města jiní. Od 20:00 pak začíná multimediální šou, kterou vezeme sebou ve vlaku."
Také v Praze ale nakonec projekce i představení proběhly, večer vystoupila dnes již klasická alternativní skupina Majerovy brzdové tabulky.
Podstatná ovšem zůstává pozoruhodná idea celého projektu. Myšlenka vlaku, jedoucího ve vlastním i přeneseném slova smyslu napříč kulturami a generacemi, se zrodila v únoru 2001. Od té doby se mladí lidé z Polska, Německa a Čech setkávali v uměleckých dílnách a společně připravovali multimediální představení.
Kolik je přesně těch skupin a jaké?
"Je jich pět: divadelní skupina, videodílna, fotografická, žurnalistická a hudební dílna."
Vlastní performanci zahajuje fotoprojekce "Mikrokosmos nádraží", objevující nevšední detaily v běžném shonu nádraží. Projekci umocňuje hudba mezinárodní hudební skupiny "Olga batikt T-Shirt". Téměr beze slov si vystačí divadelní hra "Romeo a Julie na nádraží". Sled scénických obrazů dává vystoupit do popředí základním pilířům shakespearovské látky, síle nenávisti a lásky. V divadelní dílně pracuje mladý Polák Adrian:
"To je Romeo a Julie na nádraží a připravovali jsme to tím způsobem, že na samém začátku zkoušek nás režisér zavřel do pokojů a nařídil nám napsat každému vlastní scénář. Začali jsme to dávat dohromady, některé nápady jsme přijali, něco ne, někdy to byly opravdu velmi volné variace na shakespearovské téma (s virem ebolou, s tajnými službami), no ale vyčistili jsme to. Režisér nám dal volnou ruku, přes prázdniny jsme dali dohromady scénář jednotlivých scének, on to pak sestavoval do té podoby, jak to vypadá dnes. Je to zajímavé představení, máme hezkou hudbu od naší hudební skupiny "Olga batik T-shirt" a mě se to líbí."
V trojjazyčném filmu "Bordercrosser" se mladý filmový tým vydává na objevnou cestu do nedávné historie Trojzemí, která umožnuje lépe chápat současnou tvář jejich vlastního domova, pohraničí tří zemí. Divákovi přitom nezůstane skryto, jak se mladí lidé vypořádávají s prvními záběry kamerou a prvními interview a jakým způsobem zpracovávají rozdílné prožitky ve vlastní i v sousední zemi.
Jak spolu komunikujete? V jaké řeči?
"Při práci kdy se človějk musí koncentrovat, mluvíme především každý svou rodnou řečí. Máme tlumočníky, kteří jenom překládají. Ale jinak mluvíme anglicky, hodně Čechů a Poláků taky umí německy. Já tedy mluvím nejvíc anglicky,"
...řekla mi německá studentka Linda.
Projekt je také po finanční stránce společným dílem všech tří zemí. Náklady na projekt činí podle předběžného odhadu Petry Sochové zhruba 300 tisíc euro. Největší část uhradil Evropský fond pro regionální rozvoj, přispěl Česko-německý fond budoucnosti, saská vláda a města, kterými vlak v právě uplynulých dnech projížděl.
