Vlkům na stopě. Vlčí hlídky monitorují šelmy v Česku už dvacet let
Do různých koutů Čech se za tu doby vrátily šelmy a některým se zde daří i pravidelně odchovávat mláďata. Pohled společnosti na šelmy, zejména pokud vlky jde o vlky, se ale mění. Mají se návštěvníci hor obávat setkání se šelmou?
Jednou z dobrovolnic, která se v Beskydech vydává po stopách divokých zvířat, je Markét Linhartová. „Vlčím hlídkám se věnuji už pátou sezónu. Dozvěděla jsem se o tom na univerzitě, kde studuji biologii. Je to super. Poznám spoustu nových přátel, můžu svůj volný čas trávit v přírodě a přispět tak k ochraně vlků, rysů a medvědů.“
Vystopovat vlka nebo medvěda není snadné
Dobrovolníci se scházejí na domluvené základně v pátek. „V sobotu ráno si rozdělíme trasy a vyrážíme různě do terénu. Snažíme se zmonitorovat co největší oblast. Když najdeme stopy, tak jdeme většinou v protistopní dráze, abychom zvířata nerušili v jejich přirozeném prostředí. Snažíme se najít další pobytové znaky. Jako jsou například srst nebo trus či stržená kořist jako například nějaká laň. Na takové místo potom třeba můžeme umístit fotopast. Šelma má ve zvyku se vracet na místo, kde je ta kořist. Takže pak můžeme získat i fotky, záběry rysa či vlka.“Dobrovolníci sbírají také nejrůznější biologické vzorky: „Ty pak dáváme na různé analýzy - genetickou nebo potravinovou a zjišťujeme tím více informací o daných zvířatech. Zároveň tím, že se pohybujeme v lese, snižujeme šanci pytlákům na ulovení některé chráněné šelmy“, říká Markét Linhartová.
Hrozí turistům střet s šelmou?
Počet šelem v českých horách narůstá. Například na území Českého Švýcarska se vlk obecný pravidelně vyskytuje od roku 2017. Do národního parku se tak vrátil po více než 250 letech. Necelá desítka vlků žije také v Krušných horách. Beskydy jsou zatím jediným místem, kde lze potkat jak vlky, tak rysa ostrovida nebo medvěda hnědého. Jde o zvířata, která budí respekt. Mají se návštěvníci hor bát, že s nimi přijdou při procházce lesem do kontaktu? Markét Linhartová, dobrovolnice Vlčích hlídek názor, že jsou velké šelmy nebezpečné, vyvrací. „Když se lidé budou pohybovat po turisticky značených cestách a nebudou lézt hluboko do křoví, do lesa, kde by mohla velká šelma odpočívat, aby jí nevyplašili a potom nedošlo k náhlému střetnutí, tak strach mít nemusí. Nebo mohu doporučit o sobě dát občas vědět, nebýt úplně potichu, udělat nějaký zvuk. Ale jinak velké šelmy samozřejmě vědí o lidech mnohem dřív, než si člověk velké šelmy všimne.“