Vojtěch Preissig se dočkal souborné výstavy
Ilustrace ke Karafiátovým Broučkům i známý dívčí obličej s patentkou místo oka; secesní plakáty i abstraktní kompozice, které o desetiletí předběhly éru op-artu: pod tím vším je podepsán jeden z nejvšestrannějších, a přitom nejméně známých českých umělců 20. století - Vojtěch Preissig. Národní galerie v Praze mu uspořádala první soubornou výstavu po více než půl století. Více už Milena Štráfeldová:
Jízdárnu Pražského hradu zaplnily malby i grafiky, knižní ilustrace i návrhy písma, plakáty, které Preissig vytvořil pro československé legionáře v letech 1. světové války, i čísla odbojářského časopisu V Boj, která ho za druhé světové války stála život.
"Je tady určité jubileum. Preissig zemřel roku 1944 v koncentračním táboře v Dachau. Víc než jakékoli jubileum je tady ale důvod vystavit Preissiga kvůli tomu, že se jedná o autora velmi významného díla, které dosud není dobře známo doma a jen částečně známé ve světě,"
vysvětluje Tomáš Vlček, ředitel Sbírky moderního umění Národní galerie a zároveň kurátor Preissigovy souborné výstavy. O jeho tvorbu se zajímá už od 60. let minulého století. Tehdy dokonce zachraňoval část Preissigova díla, která skončila ve Sběrných surovinách. Národní galerie totiž odmítla převzít jeho pozůstalost jako bezcennou. Tomáš Vlček získal pro Památník národního písemnictví, kde tehdy pracoval, přes tisíc položek. Padesátka děl, kterou nyní spravuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, patří k pilířům sbírky užité a knižní grafiky.
Vojtěch Preissig je podle Tomáše Vlčka jen těžko zařaditelný umělec. Svůj podíl na tom má jak šíře jeho talentu, zaujetí, se kterým se pouštěl do mnoha oblastí výtvarné tvorby, tak i to, že se se svými uměleckými vrstevníky v Čechách tak trochu míjel.
"Preissig se podílel na formování umění několika metropolí světa. Především strávil plodných pět let v Paříži. Přišel tam v roce 1898 a z Paříže se vracel zpět do Prahy v roce 1903."
V Paříži se absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy stýkal s Alfonsem Muchou, spolupracoval s ním na jeho návrzích a současně u dalších umělců studoval grafické techniky. Po návratu do Prahy si zařídil moderní ateliér, kde vznikaly volné grafiky i plakáty, návrhy na tapety i ilustrace inspirované secesí. Zkoušel také investovat do vydávání knížek, moc se mu ale v podnikání nevedlo. Exekutor mu dokonce zabavil jeho ateliér. Přitom právě zde Preissig vytvořil své nejznámější ilustrace - ke Karafiátovým Broučkům. V roce 1910 Preissig přesídlil do Spojených států. Při plavbě do Ameriky, na palubě zaoceánského parníku, prý vznikla první skica pozdější slavné reklamy na patentky.
"Sešla se tu malá, ale pozoruhodná společnost: grafik Vojtěch Preissig, malíř František Kupka a "král knoflíků" - podnikatel Jindřich Waldes se svoji demonstrátorkou Elisabeth Coyens. Probíralo se vše možné od umění po reklamní strategii a v jednom okamžiku si slečna Coyens v žertu nasadila do oka velký model kovové patentky. Pohotový Kupka načrtnul portrét rozesmáté mladé dámy i s touto netradiční ozdobou a později vytvořil větší olejomalbu. Podle tohoto návrhu pak Preissig vytvořil grafickou verzi portrétu. Tak se zrodila slavná "Miss KIN" - reklamní znak, který dodnes zdobí výrobky světoznámé české firmy, za války přejmenované na Koh-i-noor,"
napsal ve své studii o významných českých podnikatelích ve Spojených státech Ivan Dubovický. V USA Vojtěch Preissig prožil s přestávkou dvě desetiletí:
"Tam působil zprvu na několika místech, ale už od roku 1911 byl v New Yorku. Určil na Art Students League a na Teachers College Kolumbijské univerzity."
Za první světové války se Preissig účastnil i protirakouského odboje, známé jsou jeho náborové plakáty do čs. legií. Od roku 1916 učil v Bostonu, stal se významným představitelem stylu art deco, jeho studentkou byla i slavná malířka Georgia O´Keeffe. Do Československa se vrátil v roce 1931, zdejší výtvarné kruhy ale považovaly jeho tvorbu za nemoderní. Pro Preissiga to bylo velké zklamání, znovu se však pouští do experimentů. Vytváří malby na smirkovém papíře, otisky textilií, hmatové obrazy i abstraktní kompozice nebo kresby sítí v zakřiveném prostoru. Tyto kresby o mnoho let předběhly slavné op-artové obrazy Victora Vasarelyho. Vznikají ale také desítky ex-libris, abstraktivní grafiky, úspěch měla výstava v salonu U Topičů. Jeho tvorbu přerušila nacistická okupace Československa.
"On fašismus velmi přesně identifikoval. Už po roce 1935 začal aktivně varovat před fašismem. Po okupaci se stal jedním z významných členů odbojové skupiny V boj. Vydával časopis, který sám připravoval. Někdy psal texty, někdy ilustroval, tisknul a rodina a další příslušníci odboje to kolportovali,"
říká Tomáš Vlček. Preissigova dcera Inka byla kvůli své odbojové činnosti v roce 1941 v Drážďanech popravena. Sám Preissig byl v roce 1940 zatčen a o čtyři roky později umírá v Dachau. Po válce jeho dílo tak trochu upadalo do zapomnění. Připomenout by ho měla právě současná výstava v hradní Jízdárně. Na její přípravě se kromě Národní galerie podílela i Správa Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum i Památník národního písemnictví. Výstava potrvá do konce ledna příštího roku.
