"Vydrží-li kultura, přežije národ."
Sběratelka a mecenáška umění Meda Mládková po letech úsilí dosáhla svého cíle. V historické budově s moderní skleněnou dostavbou na břehu Vltavy byla otevřena stálá expozice moderního evropského umění. Sbírku, kterou Mládková vytvořila se svým manželem Janem, darovala Praze. Více se dozvíme od Viléma Faltýnka.
Otevření galerie naplánovala Mládková na pondělí - den svých narozenin. Vyznala se ze smíšeného pocitu radosti i smutku.
"Víte, štěstí a smutek, jsou si tak blízko! Někdy je silnější jedno, někdy druhé. Je mi líto, že tu není můj manžel, který mě tolik let podporoval a myslím, že by teď byl hrdý. On si tak přál něco pro Československo udělat, ale osud mu to nedopřál, tak jsem to udělala za něj."
Po mnoha letech rekonstrukce historického objektu, který loni před dokončením poškodila velká voda, je tentokrát muzeum definitivně hotovo. Jaké má Meda Mládková další plány?
"Přede mnou je ještě dokončení mnoha věcí. Čeká mě ještě boj s památkovým úřadem, pak chci dokončit sbírky jednotlivých výtvarníků. Sleduju jejich vývoj, protože si jich vážím. Myslím, že jsem měla dobré oko, protože všichni vydrželi a jsou báječní. Chalupecký říkal, juste dificilní, ale máte dobrý oko."
Přibývají ve vaší sbírce nová jména?
Meda Mládková se narodila v Zákupech, v roce 1946 odešla do Švýcarska, kde vystudovala ekonomii a spolu s dalšími exulanty se věnovala vydávání časopisu Současnost. Poté v Paříži studovala dějiny umění. Společně s manželem Janem Mládkem po celá desetiletí podporovali československé umělce. Kupovali jejich díla a propagovali je v zahraničí.
"Můj manžel věřil, že vydrží-li kultura, přežije národ. Takže mě moc podporoval v tom, abych dělala výstavy. Já jsem chtěla těm výtvarníkům pomáhat tím, že jim udělám výstavu. A vždycky jsme si to všechno museli koupit. To se nedala dělat výstava jen tak, nejdřív to muselo být moje, pak jsem to mohla vystavit."
Mládkovi tak vybudovali rozsáhlou sbírku, na jejímž počátku stál malý abstraktní obraz Františka Kupky. Také ten se dnes stává součástí stálé expozice Muzea Kampa v Sovových mlýnech:
"Tohle je ten první obraz. Já jsem před ním seděla, úplně vzrušená, až jsem se chvěla... hodiny. To byl můj první obraz. - Taky všude jsou židle a křesla. Já chci, aby se lidi znovu naučili chodit do muzea, ne aby chodili od obrazu k obrazu, ale aby si sedli a kontemplovali, aby z toho měli radost... Aby jim to dalo to, co to dalo mě."
