Výhody a nevýhody společné či střídavé péče o dítě

Soudní "tahanice"často bývají bolestnou záležitostí. Ta se ještě umocňuje, jde-li o mezilidské vztahy, ve kterých figuruje spor o výchovu dítěte. Téma pro Lenku Pavlovou - odbornicí na rodinné právo.

Jaký je rozdíl mezi střídavou a společnou výchovou? Je některý z typů pro děti vhodnější?

"Jako právník bych měla začít zákonnou definicí nebo alespoň výčtem podmínek a základních znaků odlišujících jeden typ výchovy od druhé. Toto ovšem možné není, neboť zákon o rodině žádné zákonné vymezení jedné nebo druhé výchovy nestanoví. Zákonodárce v duchu porevoluční a či tzv. svobodné společnosti v rámci poslední rozsáhlé novelizace českého rodinného práva v roce 1998 včlenil do zákona ustanovení, která měla reflektovat na změny v polistopadové společnosti, mimo jiné např. úpravou tzv. nesporného rozvodu. Do části věnované rozvodu manželství bylo začleněno ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině ( zákon č. 94/1963 Sb. v platném znění ), ve kterém se uvádí následující : „Jsou - li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. Z jazykové stavby se lze pouze dovozovat, že původní myšlenkou této právní úpravy byla především výchova společná jako protiváha výchovy výlučné, která byla doposud aplikována v drtivé většině případů porozvodové úpravy práv a povinností k nezletilým dětem. Mám na mysli povinné rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilému dítěti soudem ve smyslu § 25 a 26 odst. 1 zákona o rodině, bez něhož nelze vynést rozhodnutí, kterým se manželství rodičů nezletilého rozvádí. Odrazem respektování práv rodičů a nezasahování státní moci do intimní sféry rodinného života je ustanovení § 26 odst. 3, ve kterém se uvádí, že rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti může být nahrazenou dohodou rodičů. Tato však ke své platnosti potřebuje schválení soudu. Jinými slovy při rozchodu nebo rozvodu rodičů je nezbytné, aby o poměrech k dětem rozhodoval za každých okolností soud, a to vynesením vlastního rozhodnutí nebo schválením dohody rodičů.

Otázka, zdali je střídavá nebo společná výchova pro dítě vhodná je velmi složitá. Myšlenka zachovat vědomí odpovědnosti k dětem i v době po rozvodu neboli původní myšlenka společné výchovy je pro děti bezesporu správná. Je výrazem přirozenosti vztahů k dětem. Dítě se rodí do prostředí, ve kterém představují jeho jistotu a zázemí nejen matka, ale také otec, a to bez ohledu na fakt, je - li jeden či druhý rodič často či dlouhodobě mimo domov. Dítě vnímá skutečnou či respektovanou přítomnost obou rodičů jako své přirozené a bezpečné prostředí. V situaci, kdy se v důsledku konfliktu rodičů a rozvodu tato jistota dítěti ztratí, je udržování kontaktů - byť v pozměněné životní situaci - pro dítě velmi důležité. Pomáhá mu získat do života novou důvěru a jistotu, která může být stejně důležitá jako jistota jeho původního rodinného prostředí.

Původní myšlenka společné výchovy vycházela z Úmluvy o právech dítěte, jakožto základního mezinárodního standardu přístupu států k dětem a jistě byla dobře míněna. Osobně se však domnívám, že praxe, která přetvořila záměr zachování rovných vztahů k dítěti pro oba rodiče fakticky do podoby střídavé výchovy neboli převážení a přemisťování dítěte z jedné postýlky do druhé není pro dítě ani ideální ani vhodná. Zkuste, vy dospělí, žít tak, že každý týden nebo jednou za čtrnáct dní se přestěhujete. Pokaždé na konci daného období dostanete kufr a pojedete jinam. Sice stále na stejné místo, kde to znáte, ale bude tam jiná postel. Nejen nábytek, ale i celé prostředí bude jiné. Váš zubní kartáček bude na jiném místě.

Já osobně považuji střídavou výchovu za zoufalou snahu společnosti a justice řešit současnou krizi rodin, jenž se snaží vyhovět mimo jiné i stále více se aktivizujícím otcům. Vnímám tento institut jako sociální reakci na ženskou samostatnost a emancipaci. Muži, jakoby vytlačení ze své původní a jedinečné živitelské role se snaží nalézt uplatnění v roli vychovatelů. Nedostatek lásky z partnerského svazku nebo možná touhu po ještě větší dávce lásky se snaží jedna či druhá strana - matky i otcové - kompenzovat láskou k dětem. Aplikovat střídavou výchovu např. u malých dětí považuji dokonce za velmi nevhodnou a pro dítě nebezpečnou. Rozvíjet toto téma by však zabralo mnoho stránek a jak jsem již řekla, ne každý se mnou bude souhlasit."

Ústavní soud se však ve svém nálezu 1206/09 ze dne 23.02.2010 spíše postavil na stranu střídavé výchovy, když konstatuje: "Nesouhlas matky se střídavou péčí může být relevantní pouze tehdy, je-li vybudován na důvodech, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmu dítěte. Svěření dítěte do výlučné výchovy jednomu z rodičů nesmí být výrazem ústupku vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje „boj o dítě", případně nízké pohnutky jednoho rodiče k trýznění druhého rodiče skrze své vlastní dítě."

---

V případ jakéhokoliv dotazu, týkajícího se nejen českého právního řádu, ale i mezinárodní problematiky nás neváhejte kontaktovat na mailové adrese:[email protected].

Děkujeme.