Výročí invaze poučením

Už 43 let uplynulo od chvíle kdy 21. srpna 1968 zahájila vojska Varšavské smlouvy okupaci Československa. Ruští vojáci pak u nás zůstali po dlouhých 21 let. Tato invaze lidem u nás vzala naději na změnu tehdejšího totalitního režimu. V neděli si toto neblahé výročí připomněli nejen politici, ale také mnozí pamětníci zejména na místech, kde byla tehdy zbytečně prolitá krev.

Foto: ČTK

Premiér Petr Nečas v tiskovém prohlášení uvedl, že dnešní hrozbu nepředstavuje invaze "spojeneckých" vojsk, ale "invaze" projevů radikalismu, nesnášenlivosti a extremismu. Tento extremismus různého zabarvení může kdykoli, dnes i v blízké budoucnosti, ohrožovat svobodu a demokracii, uvedl premiér Nečas.

Ministr obrany Alexandr Vondra ve svém prohlášení připomněl symbolický význam výročí invaze. "Neměli bychom se dívat na podobná výročí s rezignací, ale naopak si z nich vzít poučení. Stát, který rezignuje na vlastní obranu, nemůže dlouhodobě samostatně existovat," zdůraznil ministr Vondra.

Miroslava Němcová během pietního aktu před budovou Českého rozhlasu, foto: ČTK

Další politici si 43. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa připomněli společně s občany a pamětníky před budovou Českého rozhlasu na pražské Vinohradské třídě. Při střetech s okupanty tu zahynulo 15 lidí. Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová zdůraznila, že si Češi už dvacet let svobodně připomínají toto datum, což v době komunistické diktatury a sovětské okupace nemohli.

Pražský primátor Bohuslav Svoboda připomněl, že se Pražané ve dnech, kdy začala okupace, scházeli před budovou rozhlasu, aby ji bránili. Činili tak přitom zcela spontánně, bez předchozí domluvy na sociálních sítích, které tehdy neexistovaly. "Dnešní mladá generace se svou potřebou být neustále online si už téměř neumí představit, jak významným, ba klíčovým médiem tehdy rozhlas byl," dodal primátor Svoboda.

Pražský primátor Bohuslav Svoboda, foto: Filip Jandourek

Mezi pamětníky byl i tehdejší zaměstnanec rozhlasu Miroš Svatoň:

"Jsem zvukař a odvysílal jsem to tady. Jednak ráno a potom zbytek celého dne, kdy už se hlásilo, že je rozhlas obsazen, že vysíláme z okraje Prahy a ve skutečnosti jsme vysílali z budovy až do druhého dne do 8 hodin, kdy už nás skutečně ruští vojáci za doprovodu našich aktivních soudruhů vyhnali. Pak už jsme se zase vysílali odjinud."

V Liberci si invazi vojsk Varšavské smlouvy lidé připomněli položením kytic u památníku devíti obětí okupace. Tento památník vznikl u liberecké radnice až po roce 1989, připomněl Miroslav Bernady, který byl před 43 lety při střílení sovětských tanků na náměstí těžce zraněný:

Památník obětí okupace v Liberci

"Památník obětem 21. srpna 1968 byl nápad, který jsem v sobě nosil, v srdci, v mozku, od roku 1968. Vyhlásili jsme sbírku bronzu, mědi, cínu a podobných věcí. Chodili lidé, kteří uřízli kousek měděné trubky a přinesli nám to. Starší paní mi přinesla bronzovou Plaketu Jánského za dárcovství krve. Řekl jsme ji, ať si to nechá, protože to má za krev. Ona mě však šokovala strašným způsobem, když mi řekla: Víte co, drahý pane, to je krev za krev."

Střílelo se nejvíce na náměstí před radnicí, tank tam pobořil podloubí jednoho domu. Nemocnici postupně zaplnilo 45 těžce zraněných, vzpomíná tehdejší chirurg Václav Cihlář:

"V půl druhé v noci jsme začali operovat první raněné. Pak byl hlavní nával, když tady tank zboural dům a oni bezmyšlenkovitě začali střílet do davu, který tady stál. Bylo tu moře zraněných, kulky se odrážely od dláždění. Největší zmatek byl samozřejmě na ambulanci. Zvládli jsme to tak, že jsme přešli na systém válečné chirurgie."

V Kutné Hoře srpnové události mapoval tamní městský fotograf Jaromír Procházka:

Praha, srpen 1968

"Tady jezdily tanky, samochodky, děla tady rozestavěli po městě, jako kdyby chtěli střílet. Oni někteří vlastně ani nevěděli, že jsou v Československu. My jsme ještě navíc přehazovali ukazatele a směrníky. Zmatek, který v nich byl, byl pro nás docela úsměvný."

V prvním sledu vstoupilo v srpnu 1968 na území Československa zhruba 100 tisíc vojáků, 2300 tanků a 700 letadel. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 tisíc vojáků. Jako poslední sovětský voják je v létě 1991 opouštěl velitel Střední skupiny vojsk, generál Eduard Arkadijevič Vorobjov.