Výroční ceny hudebního měsíčníku Harmonie
Kritici hudebního měsíčníku Harmonie v minulých dnech udělovali výroční ceny. Ceny Harmonie, určené pro vážnou a jazzovou hudbu a pro world music, vyhlašované od roku 1994, jsou jedinou soutěží, která v Česku odráží domácí i mezinárodní nahrávací průmysl. Proto některé, například pro nejlepšího sólistu roku či v operní kategorii, putovaly do zahraničí.
Z těch, které zůstaly doma, cenu za celoživotní přínos pro českou a světovou hudební kulturu získala cembalistka Zuzana Růžičková, přední interpretka a pedagožka, která si letos připomněla padesát let umělecké činnosti. Mladým umělcem roku byl vyhlášen pianista Martin Kasík. Edičním počinem roku 2002 se stal postupně vydávaný komplet technicky nově upravených starších nahrávek dirigenta Karla Ančerla. A cenu za nejlepší českou nahrávku klasické hudby získala firma Supraphon - za "Concerto for Violin and Orchestra No. 1" a "Suite concertante for Violin and Orchestra" (World premiere recording - pozn. red.) Bohuslava Martinů v nastudování Bohuslava Matouška, dirigenta Christophera Hogwooda a České filharmonie. Právě za toto CD houslista Matoušek ještě předtím obdržel i medaili Nadace Bohuslava Martinů jako ocenění systematické propagace děl slavného českého skladatele. Nahrál prakticky všechno, co se od Martinů dá hrát na housle; před lety s pianistou Petrem Adamcem i čtyřdeskový komplet všech skladeb tohoto autora pro housle a klavír. Zmíněnou, oceněnou první nahrávku ze zamýšleného rovněž čtyřdílného kompletu - tentokrát pro housle a orchestr, představil s velkým ohlasem publiku loňského 57. ročníku Pražského jara. K úspěchu, jaký sklidila i nyní od poroty předních českých hudebních publicistů, kteří jí dali své hlasy v dvoukolové soutěži o Cenu časopisu Harmonie, někdejší primárius Stamicova kvarteta, a v současnosti opět sólový hráč na housle Bohuslav Matoušek Radiu Praha řekl.
"Co si může člověk víc přát, než když se něco takového podaří, a s tou nádhernou hudbou Bohuslava Martinů?! Já jsem už jako dítě, ale samozřejmě jako profesionální muzikant po absolvování školy, se setkal s jeho hudbou v Japonsku, kde jsem jako koncertní mistr hrál jeho symfonie. Když jsem přišel do Stamicova kvarteta, tak jsme udělali jako vůbec první kompletní nahrávku jeho smyčcových kvartetů, takže tam jsem tu hudbu poznal opravdu hodně zblízka, a tam vznikla i myšlenka udělat ten komplet pro housle a klavír. Dokončoval jsem ho po mém odchodu z kvarteta, po návratu na sólovou dráhu, a pokračuji tím velkým orchestrálním projektem."
