Výstava Pernštejnové a jejich doba ukazuje životní styl vysoké šlechty

Až do konce července bude v nově zrekonstruovaném Salmovském paláci na Hradčanském náměstí v Praze otevřena reprezentativní výstava Pernštejnové a jejich doba. Je součástí tzv. Pernštejnského roku a pořádá ji Národní památkový ústav spolu s Národní galerií v Praze. Kurátorům se na ní podařilo shromáždit exponáty z více než čtyř desítek míst. Rod Pernštejnů je totiž spojen například s Pardubicemi, Litomyšlí, Brandýsem nad Labem i Prahou. V 15. a 16. století patřil k nejmocnějším rodům v Čechách, konkurovat mu mohli jen Rožmberkové. Výstavu i samotný rod Pernštejnů v dnešní kulturní rubrice přibližuje její hlavní kurátorka Duňa Panenková:

"Rod Pernštejnů byl vysokým rodem v politice. Byl to takzvaný panský rod, čili měl zastoupení ve sněmovně, měl právo volit krále. Byli to lidé, kteří pocházeli z moravského panství v blízkosti hradu Pernštejna. Do Čech přišli proto, aby byli blízko panovnickému dvoru, čili králi nebo císaři. Rod mohutněl v 15. století, protože tehdy zde byla celá řada příležitostí k získání silných finančních i politických pozic. O tom vypráví film, který je v začátku celé výstavy. V průběhu 16. století jednotliví Pernštejnové už vysoké posty na vídeňském, pražském, ale i španělském dvoře zastávali."

Jak a čím je na výstavě rod Pernštejnů představen?

Vratislav z Pernštejna

"Celá výstava je koncipována jako příběh Vratislava z Pernštejna. To byl pán, který jako mladý kluk, sotva odrostlé dítě, byl ve svých třinácti letech poslán s budoucím císařem Maxmiliánem II. na výchovu do Španělska. Španělsko v 1. polovině 16. století bylo velice bohaté, byla to nejvýznamnější země v Evropě, protože Španělé objevili Ameriku a do Španělska začalo z Ameriky proudit nesmírné množství zlata a stříbra. A proto i ta reprezentace začala být na nejvyšší úrovni. A kdo má peníze, má také moc, takže Španělsko bylo nejmocnější. Vládla tam jedna z větví Habsburků, druhá vládla tady ve střední Evropě. Ale zdejší životní úroveň ani zdaleka nedosahovala takové reprezentace, od které se odvíjela i forma protokolu, jako tomu bylo ve Španělsku. A proto středoevropští Habsburkové posílali své syny na vychování do Španělska. Ti ve Španělsku prožívali výuku k sebevědomí vládce, znalost protokolu, uvedení do významné politické a diplomatické společnosti celé tehdejší Evropy."

Jaký vlastně byl Vratislav z Pernštejna? Můžete ho trochu přiblížit?

Duňa Panenková

"Vratislav z Pernštejna patřil do skupiny společníků Maxmiliána. Ti hoši se seznámili, spřátelili, byla to, jak se říká, zřejmě jedna krevní skupina. Stali se kamarády na celý život. Vratislav byl zřejmě velmi šarmantní pán, protože k diplomatickým cestám ho využíval nejen Maxmilián, ale i jeho španělští bratranci. Takže on hodně cestoval po Evropě. A když pak Maxmilián přijížděl ze Španělska do střední Evropy a přivážel si svou manželku, španělskou sestřenici Marii, matku Rudolfa II., bylo do Itálie vypraveno poselstvo českých šlechticů, kteří šli vítat manželský pár a svoji novou královnu. A do čela tohoto poselstva jako člověk, který byl nejvíce znalý způsobů a forem jednání, byl postaven právě pan Vratislav z Pernštejna."

A jak konkrétně se tato historie odráží na výstavě?

"To, co jsem právě vyprávěla, jsou slova, slova, slova. V případě Pernštejnů se ale konkrétních, autentických dokladů dochovalo velmi málo. Jsou to hlavně obrazy a pak nějaké archiválie. Otázka tedy zněla, jak představit tuto velice poutavou a velice poučnou a zajímavou historii na výstavě. A tak se autorky Anna Kubů, Marta Sedláková a Eva Lukášová rozhodly, že představí životní styl. Na jaké úrovni se tehdy pohyboval život vrcholných politiků. A tato teze je tu představena ve dvou liniích, v mužské a ženské. Mužská linie představuje činnost pracovní, Vratislavovu pracovnu, pak činnost vojenskou, správu panství, cestování a výchovu mladého chlapce. A ta ženská linie se odehrává od svatební tabule přes kolébku až do hrobu."

Jak žila rodina Vratislava z Pernštejna? Výstava ukazuje, že smrt v rodině v té době nebyla nic výjimečného...

"Marie Manrique de Lara, španělská manželka Vratislava z Pernštejna, měla s Vratislavem 21 dětí. Dětská úmrtnost tehdy pochopitelně byla veliká. Když žena byla tak často těhotná, v podstatě permanentně, tak její tělo ani nebylo schopné vyživit všechny děti. I proto jich celá řada umřela. To ale znamená, že smrt byla nedílnou součástí života. A protože ve fondech Národního památkového ústavu se dochovaly i renesanční polychromované rakve, věc, kterou člověk dnes nemá takřka šanci vidět, tak se autorky rozhodly, že půjdou touto cestou a představí i tu smrt. Napomohly tomu i další obrazy, které jsou dochovány ve Velkých Losinách. Je to skupina několika portrétů dětí na posledním lůžku. Takže od kolébky do hrobu, to je příběh, který je vyprávěn v prvním patře Salmovského paláce."

Řada exponátů je ale i v přízemí nově rekonstruované paláce. Je tu například kompletní pernštejnské turnajové brnění. Můžete přiblížit i tuto část výstavy?

"V přízemí výstavy je představen film, který to, co tu vyprávím, přibližuje ve filmové podobě. Následně tam probíhá jakési velké leporelo, které je sestaveno z citátů z korespondence Pernštejnů. Ty se týkají cestování, kuchaření nebo různých turnajů, bojůvek a podobně. A doprovázejí je ilustrace z knihy Bartoloměje Paprockého z roku 1593, což je jakýsi lexikon, představující portréty a funkce, kterých dosáhli tehdejší císařové, králové a šlechtici, zkrátka představitelé tehdejší vrcholné společnosti."

Na výstavě je taky k vidění několik slavnostních oblečků Pražského jezulátka. Jak tato soška souvisí s Pernštejny?

Slavnostní oblečky Pražského jezulátka

"Když odjížděla Marie Manrique de Lara, příslušnice jednoho z velmi významných španělských rodů, ze své země natrvalo do střední Evropy, odvezla si rodinnou relikvii. A tou je právě soška Jezulátka. Ta soška působila jako relikvie nejprve jen v rámci rodiny Pernštejnů. Pak ji věnovala své dceři Polyxeně a ta ji nakonec věnovala bosým karmelitánům. A tam je tato soška uchovávána dodnes. Její legenda začala narůstat až v 18. a 19. století, díky víře v zázraky konané tímto božským dítětem. Ta legenda je velice rozšířena hlavně v románském světě. Dodnes je velmi živá v Itálii, ve Španělsku, ve Francii, v Mexiku. Zkrátka v těch státech, kde je katolická víra stále velmi aktivní a tvoří intenzívní součást života lidí. A dá se skutečně bez nadsázky říci, že Pražské jezulátko vedle Karlova mostu a Svatovítské katedrály je tím symbolem, který tvoří informaci o české zemi v zahraničí."

Součástí výstavy Pernštejnové a jejich doba je i trezorová místnost, kde se budou v jejím průběhu střídat nejvzácnější exponáty. Budou tu vystaveny například Moravské zemské desky nebo tzv. Pernštejnský poklad."