Výtěžek mezinárodní konference o harmonii ve světě půjde na stavbu dětské terapeutické farmy
Neziskovému sektoru a především duchovním tématům se věnovali o víkendu účastníci mezinárodní konference zasvěcené míru a harmonii ve světě. Do evangelického kostela svatého Salvátora v Praze přišly na přednášky, hudbu i diskuse stovky lidí. Mezi nimi i Zdeňka Kuchyňová.
Téma konference bylo značně široké - jak může každý přispět k harmonii ve světě. A tak se zde sešli lidé z několika oborů - filozofie, ekologie, historie i představitelé různých nadací. Mezi nimi i manželé Markéta a Jiří Královcovi z Nadace Klíček , která pečuje o vážně nemocné děti. Jejich nadace vznikla už v roce 1991. Vše začalo tím, že docházeli do nemocnic jako dobrovolníci, což změnilo jejich pohled na svět natolik, že začali společně s přáteli přemýšlet o tom, co by mohli jako laici udělat pro to, aby byl život dětí v nemocnicích lepší.
"Jakkoli vlastně všechno bylo soustředěné na to, aby se dítě vyléčilo, a aby nemoc ustupovala, tak zároveň tam ten človíček obrovským způsobem chřadl, protože - na rozdíl od dospělých - děti do poměrně pokročilého věku daleko podstatněji vnímají jiné věci, než technickou stránku nemoci."
Zpočátku se také jako mnozí další snažili manželé Královcovi nosit do nemocnic hračky a podobné věci, až přišli na to, že děti potřebují především být se svými blízkými. Poznali několik nemocnic v zahraničí a viděli, že tam jsou rodiče přirozenou součástí. Natočili dokument, který srovnával podobu dětské nemocnice v Anglii a u nás, začali rozvíjet publikační činnost, pořádat přednášky a semináře a především se snažit o zřízení ubytovny pro rodiče.
"To se podařilo v roce 1993 v Motolské nemocnici. Je to v našich podmínkách hodně pionýrská záležitost, ale zatím přes všechny bariéry a nevstřícnost, na které mnohdy narážíme, tohleto místo funguje a dodneška ubytovalo přes 3000 lidí z celé republiky.
Ono už je to víc, jak deset let, kdy jsme se v Motole setkali s jednou babičkou z Moravy, která doprovázela svoji vnučku. Tenkrát to byla vlastně jedna z prvních osob, která si nenechala vymluvit, že je úplně zbytečné, aby tam byla. A ta babička říkala, že kdo chce, tak vždycky hledá způsob, jak něco prosadit, ale kdo nechce tak spíš bude hledat důvody, proč něco nejde a to je věta, ke které jsme se mnohokrát v naší práci vraceli."
Manželé Královcovi se rozhodli vybudovat na venkově zařízení, kde by mohli být děti v průběhu léčby společně se svými blízkými. Nakonec se jim podařilo získat bývalou školu v Malejovicích v Posázaví. O problémy s budováním této terapeutické farmy se podělili s účastníky mezinárodní konference. Část z jejího výtěžku půjde právě na hospic.
"Přežívá představa, že nemocný je ten chudák, kterému my musíme něco podávat, ale ty děti, jejich rodiče i sourozenci tady budou moci posedět na zahradě, zúčastnit se nějaké práce. Ten dům se zahradou a s nějakými malými zvířaty bude žít celoročně a oni sem budou moci přijíždět a budou se moci zúčastnit a dělat co budou chtít, co jim bude příjemné. Takže my se snažíme o ty normální věci, ale tak, aby tady mohly být i děti, které to mají vlastně odepřeno."
Jak dodala Markéta Královcová, během stavby se snaží vychovávat personál i v zahraničí. Dům už nyní slouží jako místo setkávání lidí, pořádají se tu i tábory pro nemocné děti. Nadace Klíček žije především z příspěvků lidí, kterým je její práce blízká.
