Vzpomínky na 17. listopad - spisovatel Jan Drábek z Kanady

Jan Drábek, foto: autorka

Náš malý cyklus pořadů k 20. výročí listopadových událostí z r. 1989 pokračuje dnes vzpomínkami exilového spisovatele, publicisty a pedagoga Jana Drábka z kanadského Vancouveru. Jak si on vzpomíná na 17. listopad a pád komunistického režimu v Československu?

Jan Drábek, foto: autorka
"Já bych začal v létě toho roku, protože my jsme tady ve Vancouveru cítili, že se vám tam ve střední a východní Evropě všechno bortí. A tak jsme dali dohromady organizaci, která se jmenovala Demokratický sbor pomoci. Měla za úkol poskytnout do Československa informace o tom, jak se buduje kapitalismus."

A ten rychlý spád událostí vás pak nezaskočil?

"Zaskočil, protože my jsme tady tak lážo plážo plánovali, načež se to najednou začalo ve východní Evropě bortit. Tak jsme dali dohromady tu skupinu, trošku jsme rozhodili sítě po světě a ozval se Pavel Tigrid, který nám poslal adresy na asi šest set lidí ze svého Svědectví a taky nám poslal tisíc dolarů. Tím jsme se doopravdy rozjeli a někdy začátkem listopadu jsme rozeslali dopisy. Mezi jinými to dostal taky Tomáš Baťa, který se označil jako švec, jak si pamatuji. Lidi nám to posílali zpátky a začaly řinčet telefony. Já jsem se pak v lednu /1990/ vydal do Prahy a zjistil jsem, že co jste tam v té době doopravdy potřebovali, byla angličtina. Tak jsme se spojili s další skupinou, která verbovala studenty, aby v Praze a po Československu učili angličtinu, a nakonec jsme se, moje manželka a já, tam vydali a strávili jsme tam devět let. Začali jsme jako učitelé angličtiny na ministerstvu zahraničí a moc se nám ten začátek líbil."

Pane Drábku, k 20. výročí listopadových událostí podle průzkumu veřejného mínění je víc jak osmdesát procent lidí v Česku velmi nespokojeno s politickou situací. Jak to vidíte vy?

"Občas se doopravdy zatají dech, co se tam u vás děje, ten cirkus kolem Lisabonské smlouvy nebo boje ohledně eurokomisaře. To jsou náznaky, že jste demokracii ještě tak úplně nezvládli. Já ale pořád doufám, že časem se věci začnou lepšit. Co se týče demokratické mašinérie, tu tam už myslím máte. Když ale pan prezident kritizuje Ústavní soud, to jsou opravdu začátky, co se týče politiky."

Kolik nám dáváte času na to, abychom se zlepšili?

"Jak to říkal Masaryk? Myslím padesát let, říkal."

Jsme alespoň v poločase?

"Vážně nevím. Já bych řekl, že snad pod vlivem evropské společnosti by se situace měla lepšit za takových deset, dvacet let."