Vztah Masaryka a Kramáře - Pastýř a Dítě

Osobní vztahy mezi politiky - to je téma, o kterém se dnes často diskutuje a píše. A také historická rubrika Martiny Lustigové dnes poodhalí soukromí dvou velkých českých politiků: Tomáše G. Masaryka a Karla Kramáře. Zajímá vás, jak se seznámili? Jak se navzájem oslovovali? A jaký byl vůbec jejich vztah a jak se vyvíjel?

Jak říká historik Jan Bílek, Masaryk a Kramář se seznámili prostřednictvím Josefa Kaizla, Kramářova univerzitního učitele: "Kaizl ve Vídni s Kramářem dohodl na sklonku roku 1887 návštěvu Prahy. S Masarykem si dali schůzku v jedné restauraci. A tam se Masaryk a Kramář osobně pod Kaizlovou patronací poznali. A od následujícího roku už můžeme sledovat jejich vztah v korespondenčním odrazu."

Kramář byl absolventem právnické fakulty a dále bádal ve vídeňských archivech. Masaryk byl univerzitním učitelem. Jak vlastně ze začátku vypadal jejich vztah? Projevilo se v něm třeba to, že Kramář byl o deset let mladší než Masaryk? Pokračuje historik Josef Tomeš: "Byl to vztah, můžeme to tak říci, učitele a žáka nejenom v rovině akademické a generační, ale také v rovině politické. Tedy vztah určitého politického teoretika, ideologa, chcete-li, a jeho politického žáka a potenciálního nástupce, protože Masaryk a Kramář, když se sešli společně s profesorem Kaizlem a dalšími Masarykovými kolegy univerzitními profesory, vytvořili skupinu takzvaných realistů. Tehdy byli všichni na jedné lodi. A postupně se začali diferencovat, postupně potom nastává vývoj." Podobných vztahů, jakým byl ten mezi Masarykem a Kramářem, tedy vztahů učitele a žáka, najdeme v českých dějinách více. Připomenout můžeme například vztah Palackého a Riegra nebo i vztah Masaryka a Beneše.

Mezi realisty byly velmi oblíbené přezdívky - Masaryk býval označován jako Pastýř, Kramář byl Dítětem. Nevadilo mu to? Nedeptalo ho to později, když se oba politici rozešli? "Kramáře to v určité části života ne snad deptalo, ale bylo mu to možná někdy více, někdy méně protivné. Je ale zajímavé, že později sám, když už se stal politickým vůdcem, vůdcem strany a dokonce potom i ministerským předsedou a vedoucím politikem, tuto přezdívku převzal do svého slovníku a používal ji při apostrofaci svých mladších politických kolegů. On se scházel ve 20. letech a začátkem 30. let v Národním klubu v Praze s Mladou generací Národní demokracie. A tam prý čas od času, ne pravidelně, v takovém živějším rozhovoru, často třeba při sklence vína nebo když se rozhovor uvolnil, najednou oslovil někoho ze svých podstatně mladších politických kolegů ´Dítě drahý´ nebo ´Dítě´. A to byl vlastně relikt toho oslovení, které kdysi tak často používal Masaryk ve styku s ním. Zaznamenáváme to i v jejich korespondenci. Vztah Kramáře k oslovení ´Dítě drahý´ byl takový ambivalentní," říká Josef Tomeš. A Jan Bílek dodává: "Jak to u přezdívek bývá, vyjadřuje to vlastně tu osobnost a charakter nositele té přezdívky. A to přesně odpovídá. Nejen v tom věkovém rozdílu, ale právě v tom charakterovém ustrojení, v té osobnosti, v té povaze, kdy Masaryk je za Pastýře, za toho, kdo vede, a Kramář je za Dítě, které se k němu obrací. Alespoň v počátku jejich vztahu ta přezdívka přesně sedí."

"Ten takový paternalistický vztah z Masarykovy strany přežíval po celou dobu toho vztahu, i potom v dobách, kdy se ty věkové rozdíly tak trochu začínaly vyrovnávat - byl mezi nimi rozdíl 10 let, to není zase tak dramatický věkový rozdíl. Ale samozřejmě, když je někomu dvacet a někomu třicet, je to podstatný rozdíl. A když je potom někomu osmdesát a druhému sedmdesát, tak se to už trošku vyrovnává. Nicméně ten paternalismus ze strany Masarykovy, třeba když čteme dopisy, které posílal Kramářovi v době pařížské mírové konference v roce 1919, je výrazný. Masaryk někdy až tak striktně kárá a poučuje. Kdežto u Kramáře se projevuje taková větší úcta, stále zdůrazňuje, ´jak já jsem vás měl kdysi rád a vy jste na mě tak působil´. A vždycky vítá příležitost, kdy se může k tomuto hezkému počátku jejich vztahu i po té lidské stránce vrátit. A přirozeně byly doby, kdy asi ten paternalistický vztah Kramář vnímal jako určité mistrování ze strany Masarykovy, kdy mu to jistě příjemné nebylo," soudí Josef Tomeš.

Masaryk s Kramářem spolu bok po boku v politice mnoho času nestrávili. Po připojení realistické skupiny k mladočechům se oba stali poslanci Říšské rady, nicméně Masaryk se později mandátu vzdal a s mladočechy se rozešel. Už předtím si oba politici přestávali rozumět v základních politických otázkách. Zatímco Masaryk vystoupil z mladočeské strany, Kramář se na přelomu 19. a 20. století stává jejím vůdčím politikem. Masaryk se později stane předsedou malé realistické strany. Kramář je zatím v čele mohutné strany a je vnímán jako vůdčí reprezentant českého národa. "V tuto chvíli se vlastně vztah učitele a žáka tak trochu proměnil. Kramář se ocitl politicky mnohem výše. Ale v lecčems podle názoru Masarykova, a jistě názoru oprávněného, tak zcela pro toto poslání nevyzrál. Z této doby máme také určitou korespondenci - naposledy z roku 1910, kolem Masarykových šedesátin. Masaryk se snaží Kramáře určitým způsobem přivést na trochu jiné cesty, ukázat mu některé jeho nedostatky a chyby. Například mu vytýká, že chce všechno dělat sám a za ním se potom skrývají různí lidé, kteří nejsou zrovna nejlepších politických nebo morálních kvalit, že úkolem politického vůdce je práci rozložit, rozdělit, úkolovat a potom koordinovat a řídit. To byla jistě správná rada. Kramář samozřejmě v této své pozici na podobné připomínky dal jenom zčásti. On byl na vrcholu. Masaryk byl v té době opět poslancem, ale jeho politická pozice byla přirozeně jak na Říšské radě, tak i v českém životě ve formálním slova smyslu poněkud slabší. Naopak působil jako charismatická postava, jako významný muž, který byl svědomím národa," vysvětluje Josef Tomeš. Připomeňme například Masarykovu účast v rukopisných bojích nebo v tzv. hilsneriádě. Ve vnitropolitických bojích se dřívější političtí spolupracovníci často střetávali. Jejich konflikty vyvrcholily na jaře 1914 v době tzv. Švihovy aféry. "Kramář a Masaryk se právě na jaře 1914 střetli opravdu velice razantně. Dokonce Kramář pak po letech píše, že poté, co Masaryk - a Masaryk to uměl - na Kramáře snesl všechna možná obvinění a velice tvrdě proti němu politicky i lidsky zaútočil, tak v tom momentu už ho Kramář přestával mít rád." A to je u Kramáře, který se vždycky vyjadřoval velmi diplomaticky, už co říct.