Z Dálného východu si pro malamuty přijela do Česka. Jsou nejlepší, říká chovatelka

Paní Irina Zajac žije na ruském Dálném východě, ve městě Ussurijsk. Do Česka se vydala kvůli své velké lásce… k severským plemenům psů. Chovatelka z Dálného východu objevila ty zaručeně nejlepší malamuty devět tisíc kilometrů od svého domova, ve středočeské obci Želízy v chovné stanice Jiřího Kutína. Tam ji také zastihlo Radio Praha.

Jiří Kutín a Irina Zajac, foto: Eva Turečková

Jiří Kutín, foto: Eva Turečková

"Přijela jsem z Ussurijska, to je sto kilometrů od Vladivostoku, na břehu Japonského moře. Před šesti lety jsem si koupila od Jiřího první štěně, chová úžasné malamuty. Jelikož mí psi začínají pomalu stárnout, tak bylo potřeba poohlédnout se po nových. Hledala jsem opravdu dlouho, ale nakonec mezi Ruskem a Českem moje volba padla zase na Jiřího. Zrovna se mu narodila štěňata a přesně taková, která se mi líbí. Tak jsem se rozhodla vydat se sem osobně, zároveň se podívat do Prahy a také se s ním konečně osobně seznámit," vypráví paní Irina v domku na okraji kokořínských lesů.

"Tak tohle je Bill. Hlídám si ho na dálku už od narození. Moji známí chovatelé také. Už se nemůžeme dočkat, až k nám konečně dorazí a budeme mít novou krev," usmívá se ruská chovatelka.

Přestože paní Irina vlastní v Ussurijsku několik psích spřežení a svým čtyřnohým svěřencům věnuje veškerý volný čas, zůstávají hlavně jejím koníčkem.

Irina Zajac, foto: archiv Evy Turečkové

"Nespecializuji se na jedno konkrétní plemeno, mám různé druhy psů. Nedělám to kvůli závodům, těch se ani neúčastním. Když je sníh, tak jezdíme na spřeženích do divočiny, třeba na dva na tři dny. Psy zaměstnávám spíš takto."

Irina je lékařka. Dlouhá léta pracovala na úrazovém oddělení, poté se začala věnovat rekonstrukční chirurgii, nyní se věnuje lékařské kosmetice. Kromě Aljašských malamutů chová také Australské ovčáky, Grónské psy a Jakutské lajky.

"V průměru mám tři spřežení po deseti, plus štěňata a mladé psy. Takže zhruba přes čtyřicet. Jednou mi jeden šaman řekl: „Nikdy nikomu neříkej, kolik psů přesně máš“. To je špatné znamení," vysvětluje.

V Čechách jsem už u druhého chovatele

Jiří Kutín, foto: Eva Turečková

"Bill poletí letadlem, v homologované přepravce, která musí mít pevné dno, musí se tam ten pejsek otočit a musí být na to zvyklý, takže ten pejsek nějaký čas už spí v té přepravce každou noc. Dneska je schopný strávit tam nějakých sedm hodin, tak ještě tři hodiny bude mít navíc, tak snad to zvládne," strachuje se chovatel Jiří.

Proč si Irina za všech chovatelů vybrala právě jeho? "V Rusku je hodně stanic, a psi jsou mezi sebou často blízce příbuzní. Také jde o typ plemene. Ten pes, kterého jsem si koupila od Jiřího před šesti lety, je z mého pohledu vzorový, přesně tak by měl malamut vypadat. Takže doufám, že ani tenhle mě nezklame a bude také takový," dodává Irina.

"Tady v Čechách jsem už u druhého chovatele a všimla jsem si toho, že tu feny a psi žijí pospolu, takže jsou na sebe zvyklí a chovají se k sobě loajálně. To v Rusku není zrovna zvykem, tam je chovatelé drží zvlášť. A také jde o novou krev. Pokud vím, tak Jiří teď řeší podobný problém. Takže já jedu sem, on pojede někam jinam, a odtamtud zas někdo do Ruska. Takhle vypadá selekce v praxi," vysvětluje paní Irina.

Foto: Eva Turečková

Podle ruské chovatelky jsou malamuti trochu tvrdohlaví, chytří, ne příliš aktivní, velmi odolní a hlavně nesmírně přátelští psi. To potvrzuje i Jiří Kutín.

"Když jsem si šel vybírat štěně, Sáru, do chovatelské stanice, tak tam měli 19 malamutů a dobrmana, který je hlídal. Protože malamut není hlídací pes. Říká se, že jediné nebezpečí, které zlodějům hrozí, je, že je radostí blíže k smrti," popisuje.

Jak Jiří, tak paní Irina vtipkují, že se patrně nevidí naposledy.

"Prý, až si bude brát třetí štěně, tak jí ho tam musím já osobně dovézt. Takže já budu muset jet do Ussurijsku. Bylo by to zajímavé, každopádně. Když se to povede, budu rád."