Z krajanského tisku
Na téma odhalení údajného udavačství spisovatele Milana Kundery přináší Nový domov úvahu Luďka Frýborta pod titulem Soud času nad svazáckou generací.
Na téma odhalení údajného udavačství spisovatele Milana Kundery přináší Nový domov úvahu Luďka Frýborta pod titulem Soud času nad svazáckou generací.
„Je slušné a rozumné dát slovo i těm, kteří ve svém mládí horovali pro komunismus, postupem času však zmoudřeli, obrátili se proti režimu, stali se disidenty, signatáři Charty 77, vydavateli samizdatů. Ale až v druhé řadě, prosím. Až po těch, kteří zmoudřet nepotřebovali, protože znali zločinnou podstatu komunistické ideologie od samého začátku,“ píše autor. Důrazně odmítá někdejší Kunderovo prohlášení, že po únoru 1948 byla na straně revoluce lepší polovina národa. „Je sebeobrannou taktikou Kunderovou a jemu podobných prohlašovat, že jsme tenkrát v modré košili běhali a na Stalina oslavné veršíky skládali všichni, to že teprve později... Ne a ne. Je to možná výpadek Mistrovy paměti, daleko spíš však vědomá nepravda,“ pokračuje ve své úvaze Luděk Frýbort.
Mezi těmi, kdo dokazují, že Kunderova udavačství nebylo a policejní protokol je čísi zlomyslný podvrh, nemajíce však to tvrzení čím podepřít, mají škraloupek komunisticky kontaminovaného mládí skoro všichni, tvrdí dále autor úvahy v Novém domově. A odmítá i názor těch, kteří Kunderovu vinu připouštějí, ale dovozují, že osoba autora je jedna věc a jeho dílo druhá. Autor i kdyby nechtěl, do svých knih podle Frýborta vkládá své zkušenosti, myšlenky a postoje, chuti a nechuti, občas i omyly, trapnosti a provinění, na něž by rád zapomněl, nebo je aspoň nepřipomínal veřejnosti. A jako čtenář spíše jen mladších Kunderových románů Frýbort tvrdí, že mu jako nechtěný obtisk autorovy osobnosti stačily: „Jeho postavy jsou zatrpklé, omrzelé a vyprázdněné až k nepravděpodobnosti, loutky neradostně se mátožící šedivým světem, co prožívají, mění výsledkem jejich vůle, jen sledem bizarních náhod a mimoděkých setkání, trapných až k směšnosti.“ Zato spolu v jednom kuse souloží – v tom ponurém obcování však není citu. Podle Frýborta se Kunderovi hrdinové stydí a pokouší se to zakrýt světáckým cynismem.
Podle autora by Milan Kundera mohl ještě z toho maléru vyváznout jakž takž se ctí. Omluvit se, v pokoře požádat ty, jimž ublížil, o rozhřešení. „Jenže Kundera nelituje. Zapírá se, neodpovídá, dělá se nedosažitelným, uráží se, rozčiluje a vyhrožuje žalobami. (...) Neznám žádného Dvořáčka! Neznám žádnou Militkou!“, parafrázuje Frýbort a svou úvahu v Novém domově vede ke konstatování, že kdyby ničím jiným, už touto pamětní mezerou Kundera nechtě odstranil zbytek pochyb o svém udavačství.
Na obnovu Českých domů nebo domů v trvalém užívání Besed v Chorvatsku investovala Česká republika od roku 1997 do loňska asi 17 a tři čtvrtě milionů kun, což dnes odpovídá asi 59 milionům českých korun, informuje týdeník Jednota v článku o návštěvě ředitele firmy STIS Jiřího Fraňka, který dohlíží na adaptace a dostavby českých a kulturních domů v trvalém užívání krajanských spolků. V loňském a předloňském roce se do domů v Chorvatsku investovalo shodně po 4 miliony 300 tisíc korun, což je skoro polovina obnosu, který české ministerstvo zahraničních věcí vyčlenilo na tyto účely do celého světa. „To je zároveň uznání pro činnost zdejších krajanů,“říká Jiří Franěk v týdeníku Jednota. Oceňuje také, že v Chorvatsku se na rekonstrukce krajanských Domů neplatí daně a že některé projekty ze svých prostředků podpořily i městské a obecní správy.
Říjen 2008 byl v texaském okrese Milam vyhlášen Měsícem českého dědictví v Texasu, dozvídáme se z bulettinu Československého ústavu zahraničního. Podle texaského deníku The Cameron Herald bylo důvodem rozhodnutí to, že „Češi prosluli svou příkladnou pracovní etikou a láskou k demokracii a zavedli skvělé standardy občanů hodné následování v soukromí i na veřejnosti“.
Nový domov hodnotí anglické vydání posledního románu Josefa Škvoreckého Obyčejné životy, který nazývá pokračováním a snad závěrečnou kapitolou příběhu Danny Smiřického, autorova alter ega. Pod titulem Ordinary Lives vyšel v torontském nakladatelství Key Porter v překladu Paula Wilsona. „A je to překlad mistrný – jak jsme se ostatně od Wilsonových překladů naučili očekávat,“ píše list. I když podle něj český originál není – z překladatelova hlediska - tak zapeklitý, jako Příběh inženýra lidských duší, má svoje vlastní problémy a způsob, jakým se s nimi Wilson vypořádal, potvrzuje, že Governor General´s Award for Fiction, který Wilson za překlad Příběhu dostal, mu právem náleží, uzavíráNový domov.
