Z krajanského tisku

Hedy Lamarr, foto: ČTK

Kulturní měsíčník Čechů a Slováků v Rakousku Klub informuje o tom, že do vídeňských kin přišel dokumentární film Calling Hedy Lamarr. Vídeňská filmová herečka Hedwiga Kiesel, známá pod uměleckým jménem Hedy Lamarr, se proslavila jedinou filmovou nahou scénou ve filmu Gustava Machatého Extase z roku 1933. Její kariéra po úspěšném začátku pozvolna zanikla, herečka propadla alkoholu a jejím posledním spojením s okolním světem byl až do její smrti v r. 2000 telefon a televize. O tom, že vynalezla vysílačové řízení torpéd a v roce 1942 přihlásila společně s filmovým skladatelem Georgem Antheilem vynález, který se stal v roce 1958 základem pro mobilní telefony, ví už dnes málokdo, píše měsíčník Klub.

Americké listy přinášejí zamyšlení Martina Jana Stránského o letošních parlamentních volbách v Česku. "Volby znovu poukázaly na axiom, že největší zádrhel při tvorbě skutečné demokracie a funkčních vlád je systém koaličního vládnutí," uvádí se v listě. Pro Českou republiku ale znamenaly volby další posun dopředu pro vývoj demokracie, soudí Stránský. Kromě toho, že se jich zúčastnily téměř dvě třetiny voličů, je bezesporu nejlepší zprávou to, že komunisté utrpěli hlubokou porážku. Politické spektrum se výrazně zúžilo kolem dvou stran, což za předpokladu, že tu nebudeme mít balkánskou politiku, která se točí kolem likvidace oponenta, znamená další demokratizaci. Vzhledem k tomu, že politici jsou naši zaměstnanci a že jim platíme za to, aby se na základě výsledků voleb dohodli, a ne za to, aby se ničili, je i toto dobrá zpráva.

Divadlo v Melbourne v 50. letech 20. století

České listy přinášejí krátkou informaci i tradici českého ochotnického divadla v Melbourne. To bylo založeno už v roce 1954, kdy uvedlo své první představení s názvem Poslední muž. Největší úspěchy toto divadlo zaznamenalo na počátku 60. let - v roce 1961 nastudovalo pět představení. V té době ale také prošel soubor krizí, část herců připravila za zády vedení divadla Gogolova Revizora a ochotnický soubor se rozpadl na dvě frakce. Díky vzájemnému bojkotu byla v roce 1960 na představeních nejnižší návštěvnost. Naštěstí se ale podařilo spolek udržet a většina členů, kteří se původně odtrhli, se do divadelního souboru zase vrátila. Herci ovšem nezkoušeli pouze nové hry, vlastními silami a na vlastní náklady museli ušít kostýmy, připravit kulisy a také veškerou reklamu a distribuci. A ještě alespoň několik titulů, které melbournští ochotníci nastudovali: Byla to například Vojnarka, Věc Makropulos, Naši furianti nebo Zvíkovský rarášek.

---