Mohli jsme jen pět kilometrů od bydliště, říká Lenka Te Whiu, která žije v Austrálii

Ilustrační foto: byronv2, Flickr, CC BY-NC 2.0

Lenka Te Whiu žije v australském Queenslandu, kde pracuje na univerzitě. Pandemii koronaviru tu provázala přísná opatření. Ještě dnes je Austrálie prakticky pro cizince uzavřena.

Nyní je s dcerou v Česku, kam se dostala na výjimku. Může tak porovnávat.

"Ta první vlna probíhala v Austrálii podobně jako v Evropě. Austrálie má tu výhodu, že je to ostrovní země a může si dovolit pro nás možná extrémnější omezení, než třeba v Evropě někdy od půlky března loňského roku. Austrálie se uzavřela světu natolik, že v podstatě trvá nouzový stav, kdy sem nesmí přicestovat žádný cizinec. Výjimku mají samozřejmě aerolinky, takže piloti a letušky a pak státní zaměstnanci, kteří odlétají a přilétají do země z pracovního důvodu a mají speciální povolení.

Lenka TeWhiu,  foto: archiv Lenka TeWhiu

Australané samozřejmě mohou přicestovat do Austrálie, ale odcestovat mohou za velmi striktních podmínek V dubnu a v květnu nás koronavirus ovlivnil v práci. Na univerzitě jsme pracovali asi dva měsíce všichni z domova. Nebylo možné vycestovat, zpočátku do pěti kilometrů. Potom to měnili na 50 kilometrů od bydliště. Nejpřísnější omezení nicméně bylo, že Australané jako občané ztratili právo vycestovat. Dodnes občan Austrálie anebo někdo s trvalým pobytem, může vycestovat pouze na základě výjimky."

Jaký mají vztah Australané k příkazům? Dodržovali opatření?

"Ano. Když se tam něco nařídí, tak většina lidé to akceptuje a respektuje a ani tolik nekladou otázky proč, ale prostě vyjde určitý zákon a respektuje se. Většinou ty zákony tedy v Austrálii jakýmsi způsobem fungují, pokud to tedy není něco extrémního, něco co třeba přetrvává delší dobu anebo něco trošku chaotického. To by se Australanům také moc nelíbilo. Samozřejmě, že demonstrace v Austrálii byly, ale ono se to tam hodně rychle potlačí a v podstatě se o tom ani tak moc jako nepíše v těch médiích.

Co se týká každodenního života, tak samozřejmě nejvíc lidé byli omezení nemožností odjet z bydliště. Problém byl i ten, že se uzavřely mezistátní hranice, takže spousta lidí do dneška možná ani neměli možnost vidět se s příbuznými nebo s rodinou v jiném státě. Třeba z Nového jižního Walesu se nemohlo cestovat do Queenslandu, kde předtím ty hranice nikdo nehlídal. Potom se tam postavila policie, mám pocit, že i do dnes je to hlídané. Je paradox, že i dnes se lidé bojí vycestovat třeba z Queenslandu do Nového Jižního Walesu nebo třeba z Brisbane do Sydney, protože nikdy neví, kde ty hranice zase uzavřou a jestli se zase budou moci vrátit zpátky."

A co obavy lidí o práci? Přece jen ekonomika se zastavila. Jak pomáhá australská vláda?

Foto: dronepicr,  Flickr,  CC BY 2.0

"Udělali prozatímní zákon, že když člověk přijde o práci na základě covidové situace, tak dostává od vlády týdenní příspěvek. Na druhou stranu třeba když byly zavřené školy, tak to moc mého zaměstnavatele, tedy univerzitu, až tak nezajímalo. Prostě řekli, buď to rodič doma zvládne, takže bude pracovat i vyučovat dítě doma, nebo si musí ten zaměstnanec vzít třeba dovolenou, když to nezvládá. Já si nemohla vzít dovolenou, a jelikož mám dceru, které je šest let, tak by práce a online učení také nešlo. Tak mi ji vzali do školy. Brali ji jako někoho, kdo do té školy musí chodit, protože jeho rodič by nemohl pracovat. Tuto výjimku měli hlavně policisté a zdravotní sestry.

Co se týká roušek, Austrálie byla poměrně benevolentní. Co vím, tak dnes se roušky musí nosit, pokud jde člověk k lékaři anebo jde do nemocnice nebo třeba do supermarketu. Po celou dobu, to jsem v loňském roce v Austrálii byla i teď, tak se většinou venku nosit nemusí."

Když bychom srovnali tu první a druhou vlnu, jaká opatření tam jsou teď? Je to odlišné, než v loňském roce?

"V první vlně tam bylo hlavně to omezení možnosti někam jet, omezení volného pohybu. Každý z australských států má jiného premiéra i jiná pravidla. Je to stejné, jako kdybyste měla vedle sebe Česko, Rakousko a Německo, každý stát jiný premiér, ale všichni mluví stejným jazykem a mají trochu jiná pravidla. Na základě kontaktů s kolegy z rádia v Austrálii vím, že do rádia se už normálně může, ale je tam třeba omezení, že nesmí být dva lidé ve studiu, ale jen jeden.

Když jde člověk do restaurace, tak se musí registrovat. Zapisuje jméno, adresu, telefonní číslo, takže ta evidence tam pořád je. Největším omezením je, že nesmíte ze země vycestovat, pokud nemáte pádný důvod. Tím je třeba úmrtí v rodině v zahraničí, anebo v mém případě onemocnění člena rodiny. Opravdu si to prověřují důkladně. Pořád platí, že návrat zpět je pouze pro Australany, a to na základě toho, že si tam zaplatí čtrnáctidenní karanténu v hotelu. To nehradí k vláda a ty náklady jsou poměrně vysoké."

Každopádně i díky tomu je asi Austrálie jednou ze zemí, které se podařilo nejvíce omezit šíření nákazy koronavirem. S očkováním se tam začíná teprve teď.

"Austrálie do poslední chvíle spoléhala na svoji vlastní vakcínu. Univerzita Qeensland, kde jsem pořád zaměstnaná, měla vyrobenou vakcínu, ale bohužel ta vakcína selhala, a to sice ne tím, že by nefungovala, ale ona mylně poukazovala pozitivitu na vir HIV. Tím pádem si univerzita nemohla dovolit používat vakcínu, která prokazuje falešně to, že někde je pozitivní na vir HIV, takže seškrtali v podstatě celou vakcínu, kterou vyrobili, a na kterou Austrálie spoléhala. No a teď myslím, že čekali na dodávky hlavně z Anglie.

Ilustrační foto: Mecklenburg County,  Flickr,  CC BY-NC 2.0

Řekla bych, že jsou trošku jakoby obezřetní tou vakcínou. Je to tam trošičku kontroverzní téma. Ještě v loňském roce prohlašovala australská vláda, že v okamžiku, kdy bude vakcína, tak se otevřou dveře, bude se moci cestovat atd.. Realita je trošičku jiná, protože teď vláda, že i pro očkované lidi bude existovat jakási karanténa, protože se domnívají, že i s vakcínou může být člověk infekční. Pokud vím, tak australská vláda se zatím vůbec nevyjadřuje, jak to bude do budoucna třeba s cestováním."

U nás se o tom mluví právě v souvislosti s očkováním. Jak vůbec se staví Australané k očkování? Někde jsem četla, že dokonce byly protesty proti očkování v Austrálii v několika městech.

"Ty protesty tam byly postupně, v průběhu toho roku, ale ono je to tam potlačeno těmi médii podstatně více, než v Čechách, takže se o tom ani člověk moc nedozví. Já myslím, že ta společnost je asi rozdělená stejně jako v Čechách."

Vy jste už zmínila, že máte dovolenou, teď už neplacenou. Kdy se hodláte vrátit zpátky?

"Řekla bych, že je to spíše otázka, jak moc budou dostupné letenky. Návrat do Austrálie je ted podmíněný tím, že se mohou vrátit jen Australané. Austrálie snížila i týdenní počet vracejících se občanů, čímž se navýšily samozřejmě i ceny letenek. Momentálně může třeba do Brisbane přiletět pouze přes 500 Australanů týdně, takže poměrně málo. Proto rostly ceny letenek."

A jak řešíte školu?

"Dcera chodí do školy tady v Čechách. Má to štěstí, že dokáže komunikovat jak česky, tak anglicky, takže chodí tady do školy. Je spokojená, líbí se jí. Měla to štěstí, že je prvňák. No a já se s ní doma učím podle australské osnovy angličtinu."