Za úspěchem přes laťku
Dvě mladé atletické hvězdy, z nichž jedna už září a druhá se chystá jasně vzplanout. Nad oběma se zlehka pohupuje laťka - nad ní, byť je postavou menší, je položena o poznání výš než nad ním, bez jednoho centimetru dvoumetrovým čahounem. Oba skáčou do výšky, ona však o tyči. Kateřina Baďurová pochází z Ostravy, Jaroslav Bába z nedaleké Karviné. Povídal si s nimi Josef Kubeczka.
"Pro mně byla trošku náročná, protože jsem v lednu byla na operaci achilovky, tak že jsem vlastně nejdřív rozhýbávala tu nohu a bylo to dost bolestivé. V dubnu jsme byli měsíc na Kanárských ostrovech, což už bylo přece jen příjemnější. Tam začala opravdová atletická příprava, tedy běhání, fyzička. Až po návratu jsme začali trochu skákat."
Achilovka už nezlobí?
"Vím o ní, musím se o ní pořád starat, ale je to mnohem lepší."
Ke světovému rekordu Vám chybí zhruba 40 centimetrů. Kolik z toho chcete letos ukrojit?
"Zatím vůbec nemám představu, protože mám za sebou jeden tyčkařský trénink a spíše bojuji se strachem a s tím, abych nemyslela na tu nohu. Nejdřív se chci do toho dostat tak, jak jsem na tom byla loni, a teprve pak uvidím, co mohu od sebe očekávat. Vím však, že fyzicky jsem na tom dobře."
Máte doma nějakou vážnou konkurenci?
"Určitě Pavlu Hamáčkovou. Ta je letos dobře připravená, a tak si myslím, že to budou pěkné souboje."
Léta ale hovoří pro Vás, ne?
"Léta tam podle mého názoru nehrají takovou roli. Důležitější budou zkušenost, což zase hovoří pro ni."
Jaký bude pro Vás vrchol letošní sezóny?
"Určitě světovým šampionát v Helsinkách."
Kam až si v Helsinkách troufáte dosáhnout?
"Teď opravdu nemohu nic o sobě říkat, protože ani nevím, zda vůbec budu schopná skočit limit, na kolik budu schopná se do toho dostat. To opravdu nevím."
Bronzový medailista z loňské olympiády v Aténách, výškař Jaroslav Bába letos vylepšil o jeden centimetr osmnáct let starý český rekord Jána Zvary na 237 centimetrů. Jeho sportovní hvězda září jasně, ale ani jemu se, jak uslyšíte za chvíli, nevyhýbají zdravotní potíže. Srší však humorem, a zdá se, že pro něj nic není problém. I jeho jsem se v úvodu našeho rozhovoru zeptal na kvalitu zimní přípravy.
"Z počátku byla dobrá. Strávil jsem čtrnáct dní na Lanzarote na Kanárských ostrovech, kde byla hlavní část přípravy. Tam se trénovalo dobře, všechno jsme udělali podle plánu, nebyly žádné komplikace. Přijeli jsme ale zpět, a v posilovně jsem si způsobil zranění zad. Posunula se mi ploténka a skoro deset dní jsem nic nedělal, jen tak protahoval a udržoval se tak, abych záda nechal v klidu. Teď už je zase vše v pořádku a mohu ještě v přípravě pokračovat. Ještě vlastně neskončila. Hlavní závod sezóny, světový šampionát v Helsinkách, je až v srpnu, a proto se nedá příprava jen tak utnout. Dva měsíce jen tak formu neudržím. Pořád budu muset něco dělat."
Jak bude tedy pokračovat Vaše příprava? Prozraďte něco.
"Samozřejmě budou závody, ale mezi nimi se bude trénovat. Na závody tedy nebudu stoprocentně připraven, jako na Helsinky, ale budu na ně chodit z tréninku. Zhruba měsíc před Helsinkami mě čeká ještě jedno soustředění. S trenérem a snad i s tréninkovou skupinou odjedeme do Vysokých Tater na Slovensko. Velmi dobře se mi trénuje ve vysokohorském prostředí, jednoznačně mi to vyhovuje. Udělali jsme to loni před olympiádou a osvědčilo se to, proto to letos zkusíme zapojit také."
Čekají Vás ještě před Helsinkami nějaké důležité závody?
"Čekají. Vzhledem k tomu, že je nyní skok vysoký zařazen v Golden League mezi disciplíny, v nichž se bojuje o zlatý poklad, budu se snažit absolvovat všechny tyto závody. Uvidíme, jak to dopadne, protože teď ještě přesně nevím, jakou mám formu. Stále je to z tréninku. Doufám ale, že na Golden League už to bude dobré, abych se do bojů mohl také trošku zapojit."
Proslýchá se, že jste v souvislosti s mistrovstvím světa v Helsinkách uzavřel zajímavou sázku.
"No, byla to sázka s cestovní kanceláři, která nabízí dovolené na krásných velkých lodích plavících se po Karibiku, u Aljašky, po Středomoří. Vsadili jsme se, že pokud budu v Helsinkách 'na bedně', tedy získám nějakou medaili, dostanu od nich zdarma týdenní výlet pro dvě osoby. Pokud by se mi to náhodou nepovedlo, tak pro ně zdarma natočím reklamu. Myslím, že nemám co ztratit. Pro mně je to výhodné."
Nejen sportem je však člověk živ. Jak jste na tom se školou?
"No jo, no. Sport a škola se strašně těžko kloubí dohromady, není to vůbec jednoduché. Já jsem měl vlastně maturovat už loni, pak letos, a pořád jsem ještě neodmaturoval. Ne, že bych to neudělal, ale stále to odkládám. Sportovní příprava je stále velmi náročná a se školou to fakt nejde zvládnout. Vypadá to ale, že v září už maturovat budu."
Písemku už ale máte za sebou.
"Ano, písemnou maturitu už mám za sebou, naštěstí jsem ji napsal."
Může prozradit, jaké téma jste zvolil?
"Vzhledem k tomu, že jsem na sportovní škole - Sportovní gymnázium Dany a Emila Zátopkových v Ostravě, bylo to téma 'Trnitá cesta na vrchol sportovní kariéry'. O tom se mi docela dobře psalo a nebylo to až tak těžké."
To jste si ale musel hodně vymýšlet, když Vaše kariéra tak trnitá není?
"No právě. Ta moje kariéra šla tak lehce, že jsem tomu ani sám nechtěl věřit, a proto se o tom nepsalo snadno. Mám ale hodně kamarádů sportovců, s nimiž se setkávám na závodech, kteří to neměli tak jednoduché, jako já. Vím tedy jak to chodí, jak to probíhalo, a tak jsem měl o čem psát, no."
Přejme tedy Jaroslavu Bábovi, ať se v září lehce přehoupne nad maturitní laťkou, což pro něj, po týdnu stráveném plavbou na luxusní lodi, zřejmě bude hračka.