Žáci opět pomáhají vědcům mapovat nářečí. Běží druhý ročník akce Staň se superdialektologem

Erteple, čmaja, táč nebo třeba cibéba. Řada lidí pravděpodobně vůbec neví, co tato slova znamenají. Jde o nářečové výrazy pro různé potraviny - brambory, omáčka, koláč a rozinky. V Česku je jich opravdu pestrá škála. Na tom, aby nářečí nezůstalo pro budoucnost zapomenuto, pracují  jazykovědci z Akademie věd. A pomáhají k tomu i školáci. Právě běží druhý ročník soutěže Staň se superdialektologem!

„Nářečí jsou na ústupu, ale to se tvrdí už od devatenáctého století. Dnes se ústup zrychluje z toho důvodu, že je zvýšená migrace obyvatelstva. Obyvatelstvo je čím dál víc erudované,“ uvedla Marta Šimečková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd, která soutěž koordinuje.

Vědci proto loni vypsali pro žáky základních a středních škol soutěž Staň se superdialektologem!, která jazykové bohatství regionů Česka pomáhá dokumentovat. Zapojit se mohli mladí lidé ve věku 10–19 let, a to jak jednotlivci, tak i skupinky či celé třídy. Žáci pořizovali audiozáznamy s mluvčími starších generací formou polořízeného rozhovoru o různých tématech běžného života (např. dětské hry, škola či zvyky). Nahrávky následně poskytli jazykovědcům k dalšímu zpracování.

Marta Šimečková doplňuje mapu nářečí|Foto: Michal Šafařík, Český rozhlas

„Do minulého ročníku se přihlásilo 64 superdialektologů z 21 škol. Sešlo se nám 114 nahrávek a jejich celková stopáž dosáhla 27 hodin 6 minut 25 sekund. Z materiálu byly pro účely mapového zpracování vybrány jazykově nejzajímavější nahrávky reprezentující jednak tradiční nářeční vrstvu, jednak běžně mluvený jazyk,“ shrnula Šimečková.

Nahrávky, které školáci zaslali do prvního ročníku soutěže Staň se superdialektologem, je možné najít na stránkách projektu Jazyková paměť regionů České republiky - jamap.cz. Vědci tam sestavili i zvukovou mapu, ve které červené body skrývají nahrávky reprezentující nářečí i běžnou mluvu různých míst v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

A aby mapu ještě více zaplnili, vypsali vědci na konci loňského roku druhý ročník této superdialektologické mise. Jejím maskotem je čmelák neboli čmelda, čmoldán, medulák, mumel, brundibár, brunčák či bunk. Převzal štafetu po berušce, odhlasovali si ho sami školáci.

Tento ročník je navíc tematicky zaměřený: rozhovory by se měly týkat jídla, tedy tématu stravování, vaření či pečení. A rozmanitost je tady opravdu veliká. Pro jednu věc se v Česku najde nespočet výrazů. Tak například vařečka je také vařejka, vařaja, vařacha, vařala, měchačka, lopatka či plácačka.

Vánočka|Foto: Barbora Navrátilová, Radio Prague International

Nebo třeba nářeční výrazy pro takovou vánočku? Jak se dočteme na facebookovém profilu projektu, výrazy jsou například štrycle, vandrovnice nebo i calta. Slovem calta se vůbec označuje celá řada druhů pečiva – pletená houska, koláč, velká kynutá buchta, podlouhlý chléb, různé druhy placek… Slovo bylo do češtiny přejato z němčiny, a jak to bývá, jeho hlásková podoba byla porůznu obměňována - calta, celta, certle, cetla.

Také třeba pro kremroli existuje celá řada regionálních pojmenování. Například šmetnrola, z německého schmettenrolla, což je smetanový váleček, nebo šmetrdól, šmetrlón, šmetýnka či také tróbelka. Pro koblihu zase šiška, smažinka, krepla nebo kreplík.

Slovo kukuřice je asi všem dobře známé. Ovšem co taková turkyň či turkyňa? „Jde o nářeční názvy kukuřice užívané dříve téměř na celé Moravě (kromě severního okraje). Odkud se tato zvláštní pojmenování vzala? Vznikla jednoduše tzv. univerbizací z dvouslovného spojení turecká pšenice nebo turecké žito. Kukuřice se totiž do českých zemí dostala patrně prostřednictvím Romů, kteří ji dovezli někdy během 17. století z Rumunska a také z Turecka,“ uvádí jazykovědci.

Sušené bobuli vinné révy se spisovně říká hrozinka či rozinka. A i když by se mohlo zdát, že původní je hrozinka, protože jde o sušené hrozny, skutečnost je taková, že je to rozinka.

„Slovo rozinka bylo totiž přejato z němčiny, původ má v latinském výrazu racemus ‚hrozen, zrno‘. Někde jí říkají rožinka, rozenka či ruzýnka. A nebo také hrozinka, hrozénka, hrozna. Ovšem na jižní Moravě je to cibéba, cibébla či cibébí. A odkud toto slovo pochází? Z arabštiny, ale prostředníkem této výpůjčky byla opět němčina,“ vysvětlují vědci.

Příští rok budou tématem pravděpodobně zvyky a tradice. „A díky těmto různým tématům se můžeme dopídit ke speciální slovní zásobě, která je s nimi spojena,“ dodala Šimečková. Dialektologové z Akademie věd se navíc spojí s vědci z Vysokého učení technického a nahrávky použijí i pro učení umělé inteligence.