Základem výstavy se stal deník z klášterního penzionátu v Chotěšově

Před více než sto lety si chovanka klášterního penzionátu v Chotěšově psala do svého deníku všechno, co prožila. Jmenovala se Marie Hartmanová a nemohla tušit, že ho jednou budou číst i návštěvníci výstavy v Plzni. Deník objevili členové občanského sdružení Klášter Chotěšov, kteří se snaží o záchranu této památky.

Na výstavě jsou i černé šaty se závojem, ve kterých se dívky vydaly na svoji první cestu do kaple a dobové fotografie. Je už na fantazii návštěvníků, uhodnout, která z dívek by mohla být Marie Hartmanová, řekl Zdeňce Kuchyňové autor výstavy Miroslav Tříska.

"Mám část předků z Chotěšova. Často tam jezdím a setkal jsem se se členy sdružení pro záchranu kláštera Chotěšov a ti mi poskytli torzo deníku. Podle toho jsem mohl udělat výstavu."

Jak vypadají zápisky v deníku? Máte odhad kolik bylo Marii Hartmanové let, když deník psala?

"Odhad věku se pohybuje mezi 14 až 17 lety, jinak je to klasický dívčí deník. Čeština je překvapivě srozumitelná i dnešnímu člověku. Je to psáno brkem a inkoustem, je to nádherné písmo. Ale pro diváky ho bylo třeba přece jenom přepsat do písma tištěného. Ten text je přímo na místě náročný na čtení."

Jak vůbec vypadal podle deníku život v klášteře?

"Podle deníku vypadal velice idylicky. Chovanky klášterního penzionátu pocházely většinou z bohatých rodin, takže co se týče hmotného zázemí, byly zajištěny na svoji dobu až překvapivě dobře. Podle jednotlivých přípisů od jejich kamarádek, budou na život v klášteře vzpomínat celý život. Alespoň to tak v tu dobu psaly."

Měly trošku času pro sebe?

"Určitě. Večer byl vyhrazen chovankám ve společném sále. Uvedu nějaké perličky - chovanky například nesměly mluvit česky. V klášteře se muselo celý den povinně mluvit německy. Na to dohlížely slečny vychovatelky. V deníku jsou popsány také jednotlivé církevní zvyky. Deník byl Marií Hartmanovou napsán tak šikovně, že v celé škále popisuje život v klášterním penzionátu, vystihla ho ve svých vzpomínkách dokonale."

Pátrali jste po osudu Marie Hartmanové?

"Samozřejmě, zkoušeli jsme to, ale stopy končí u deníku. Kromě něj se dochovalo ještě vysvědčení z pololetí 1906/1907, ale to je všechno. Víme o ní, že to byla tmavooká bruneta, něco se dozvíme o jejich kamarádkách. Na výstavě na dobových fotografiích je určitě zachycena, ale zůstává na divákovi jestli ji pozná."

Podařilo se vám najít jiné chovanky kláštera?

"Určitě. Členové občanského sdružení na záchranu kláštera Chotěšov jsou dokonce v kontaktu s posledními žijícími, které tam pobývaly ve 30. letech. Z doby, o které pojednává výstava - to je před sto lety, už nikoho nedohledáme. Ale ještě stále existují žijící chovanky. A stále přicházejí ohlasy od návštěvníků výstavy, kteří si vzpomínají, že jejich babička nebo maminka tam pobývaly. Takže se možná seznam žijících chovanek ještě rozroste."