Zdeněk Podhůrský dal tvář televizním Broučkům i Neználkovi
Pod rukama Zdeňka Podhůrského vznikly půvabné loutky z večerníčků Broučci, Neználkovy příhody, Čmelák Aninka a stovky dalších. Od jeho narození uplyne sto let.
Začínal u Josefa Skupy, tvůrce slavných loutek Spejbla a Hurvínka. O jeho odkaz se stará jeho syn, herec a moderátor Zdeněk Podhůrský.
"Já jsem v ateliéru trávil s tátou spoustu času. Přišel jsem ze školy, mrsknul taškou a šel hned do ateliéru s tátou pracovat. Udělal mi malý stoleček, mini židličku, měl jsem své nářadíčko. Já si nato vzpomínám s láskou a moc rád. Teď se tomu věnuji, protože je to vlastně to moje dětství."
Jak se stalo že se tatínek dostal rovnou ke Skupovi?
"On chtěl i k Trnkovi. Podle toho, co vypráví maminka, tak to zkoušel u Trnky dřív. Ten řekl, že u něho se začíná leštěním klik a pokud něco chce, tak bude začínat jako obyčejný kreslíř. Táta se urazil a s Trnkou pak strašně dlouho nemluvili. Šel ke Skupovi a ten ho naopak hned přijal s otevřenou náručí. Mám tu fotografii, kterou jsem našel, s věnováním a s tím, že doufá ve spolupráci. Táta se tam našel a začal u něj pracovat jako řezbář. Udělal tam černošský orchestr, který ho proslavil. To byly jeho první výrazné loutky, začalo se o něm psát, byl v časopisech. Už v tuto chvíli byl špička, protože rozhýbal marionety - klavíristu, kontrabasistu, bubeníka, trumpetistu, myslím, že jich bylo šest. Bohužel jsme ty loutky zatím nenašli. Domluvil jsem se s Divadlem Josefa Skupy, že se po loutkách podívají ve svém archivu."
Zástupci Divadla Spejbla a Hurvínka, kde jeho otec začínal, přišli i na vernisáž. A obě loutkové postavičky na Zdeňka Podhůrského zavzpomínaly.
Broučka dělal tatínek podle mně
Váš tatínek se také podílel na slavném filmu Cesta do pravěku. Co přesně pro film dělal?
"Dělal některé ještěry. Měli jsme je doma a já se strašně bál. Je pravda, že to mělo velký úspěch, tatínek po tom získal zakázku v zahraničí, ale to už ti ještěři nebyli pohybliví. Zjistil jsem, že přes 50 procent tatínkovy tvorby bylo reklamní. Dělal pro Večerníčky, ale i reklamní krátké filmy. Táta tu loutku měl jako reklamní součást. Českou loutkou jsme se chlubili, bylo to dědictví těch Maisnerů, Kočky, Kopeckých. Byla prestiž mít českou loutku. Vývozní firmy se chlubily v zahraničí kalendáři s českou loutkou."
Viděla jsem na výstavě Neználka a Broučky. Hned jsem si vzpomněla na dětství. Jak vznikaly tyto loutky?
"Broučci vznikali, když jsem byl hodně malinkatý. Údajně tatínek dělal toho broučka podle mě, takže mám k němu blízký vztah. Broučci tátu hodně proslavili. Psalo se o nich v zahraničních časopisech. Mám je doma, maminka je schovávala. Pak začal pracovat pro zahraničí a pro mezinárodní výstavy EXPO. Byli jsme tři roky ve Španělsku. Tatínek tam vytvořil seriál Myš Violeta a říše fantazie, který získal cenu Eurovize a Zlatou palmu. Když přijel do republiky, nabídli mu, aby byl ředitel Krátkého filmu. Když přišel podepsat smlouvu, tak mu dali ještě smlouvu o spolupráci. Táta ji nepodepsal a tak neměl dva roky práci. Po dvou letech přišla první nabídka, že musí udělat sovětského autora. Vybral si Nosova a jeho Neználka. Udělal krásné loutky, myslím že je to stejná úroveň jako ti Broučci."
Jedna část výstavy je věnovaná i řeckým pověstem, nakonec se ten seriál nerealizoval. Proč?
"To nejsou jen řecké pověsti, jsou tam i pověsti a báje na téma David a Goliáš, Noe. Byl to vysněný seriál. V době, kdy na něm pracoval, dostal rakovinu. Loutky se dodělaly skoro všechny, až na pár. Ty dodělávali tatínkovi žáci, rodina Lhotákova, ale televize to už neudělala."
Jak se vám podařilo sehnat všechny loutky a návrhy na výstavu?
"To je jenom zlomek toho, co mám po tátovi. Já jsem to zdědil. Mám veškerou jeho práci. Když zemřel, tak nám přišli tatínkovi zaměstnanci pomoci vše pobalit, ani jsme nevěděli, co všechno do těch beden dávají. Ty bedny jsme převáželi s maminkou z takové piety a nostalgie, nikdy jsme se do toho nepodívali. Až před pěti lety se mě jeden známý zeptal, proč ty loutky nevystavuji, když je mám v bednách. Mě to do té doby vůbec nenapadlo. Když jsem ty bedny otevřel, tak jsem zjistil, že tam mám celý tatínkův život. Jsou tam loutky a všechna dokumentace k loutkám, které v životě udělal. Začal jsem ty loutky dávat dohromady. Teď mám asi 350 loutek vystavovatelných," uvedl pro Radio Praha International Zdeněk Podhůrský.
Věděli jste, že jednu kresbu mají i hokejisté Vítkovic? Zdeněk Podhůrský vymyslel maskota Vítkovických železáren. Rytíře Vítka navrhl už v roce 1966 a dodnes se objevuje u hokejistů.
