1618: Doba míru skončila
23.května 1618 byli vyhozeni z oken Pražského hradu tři muži. Evropa stanula na prahu dosud nevídaného válečného konfliktu, kterému se bude říkat třicetiletá válka. Její první fázi pak válka česká.
Pražská defenestrace byla vyvrcholením dlouhodobých sporů. Nebyla rozhodně bleskem z čistého nebe. Potvrzuje to i historik Eduard Maur:
"Od samého nástupu Habsburků na český trůn v roce 1526 se rozvíjel zápas mezi stavovskou opozicí a panovníkem, který usiloval o pevnou vládu. Součástí této snahy byla i konfesionální unifikace země. Oproti tomu stavové usilovali o co největší moc a o určitou rovnováhu moci mezi panovníkem a stavy. V závěrečné fázi se zápas jednoznačně profiloval jako zápas náboženský."
České stavy byly totiž z velké části nekatolické. Svobodu "české konfese", tedy společného vyznání víry českých nekatolických stavů, zaručoval i Rudolfův majestát. Ostatně právě porušování majestátu stavové Slavatovi a Martinicovi vyčítali. Na habsburské straně pak stál stárnoucí císař Matyáš a jeho následník, bigotní katolík, Ferdinand II. Konflikty mezi katolíky a nekatolíky se stále stupňovaly. A vyvrcholily v květnu 1618.
Defenestrace jako tradice?
Defenestrace byla krajním aktem, ale v českých dějinách se neobjevila poprvé. Ta ze sedmnáctého století měla pořadové číslo III. Dvě před ní spadaly do husitského období.
Zajímavé na III. pražské defenestraci je také to, že všichni tři zúčastnění přežili, dopadli prý do svahu, který jejich pád zbrzdil. Filip Fabricius získal dokonce výstižný predikát z Hohenfallu.
Válka česká se stala prvním dějstvím války třicetileté. Nešlo tedy v žádném případě o záležitost lokálního významu.
"Můžeme říct, že k nějakému celoevropskému konfliktu se už schylovalo dlouho. V Evropě se vytvořily dva nesmiřitelné tábory. V čele jednoho byl papež a španělští Habsburkové a na druhé straně byly nekatolické země. S tímto rozštěpením Evropy čeští stavové kalkulovali, když vstupovali do boje a je možno říci, že pokud by nedošlo k českému stavovskému povstání, tak by ten konflikt pravděpodobně vypukl jinde. Ostatně už před tím proběhly dva nebezpečné lokální konflikty v Německu, které se podařilo zažehnat. Doba míru ale už skončila."
Mír, rekatolizace, baroko
Pouhé dva roky trvalo stavovské povstání. Ukončila je v listopadu 1620 bitva na Bílé hoře. Evropa měla před sebou ještě 28 roků plných zabíjení, hladu a epidemií.
V habsburské monarchii jednoznačně došlo k upevnění panovnické moci, což se týkalo i českých zemí. Projevilo se to v omezení moci stavů a zákazu všech nekatolických náboženství. Tím začal proces rekatolizace, který byl úspěšně dovršen v druhé polovině 17. století."
Tehdy už na českém trůně neseděl Ferdinand II., ale jeho syn s číslovkou III. a vnuk Leopold. Z českých zemí odešli ti, kteří nechtěli konvertovat ke katolictví, ti, kteří zůstali, mohli sledovat, jak se v krajině začínají objevovat boží muka, vznikat poutní místa a nastává doba baroka.
