Kalendárium
I v kalendáriu se tentokrát nejdříve vrátíme o dvacet let zpět. Do listopadových dní roku 1989.
"Československá tisková kancelář vydala před malou chvílí zprávu k narušení veřejného pořádku při včerejší večerní demonstraci v Praze. Československá veřejnost už byla informována o včerejším studentském shromáždění uskutečněném při příležitosti padesátého výročí 17. listopadu 1939 v Praze na Albertově i o průvodu, který zakončil povolenou vzpomínkovou akci na vyšehradském Slavíně u hrobu Karla Hynka Máchy. Už v průběhu této akce byly snahy učinit z ní demonstrativní vystoupení proti socialistickému společenskému zřízení, Komunistické straně Československa a vládě. To se pak plně projevilo i v dalším vývoji, kdy dav z podnětu různých lidí se ve večerních hodinách vydal do centra hlavního města. Došlo k narušení klidu a veřejného pořádku zejména v prostoru Národní třídy a Perštýna. Účastníky nepovolené akce vyzývaly více než padesát minut pořádkové síly k rozchodu a vyklizení prostoru, aby mohl být obnoven provoz na komunikaci. Na opakované výzvy se část lidí rozešla. Zbytek, v počtu asi 2 000 osob, pokračoval v demonstraci a stupňoval agresivní chování. K obnovení pořádku a klidu zakročily pořádkové jednotky veřejné bezpečnosti. Podle dnešních informací z českého ministerstva vnitra a životního prostředí bylo při vytlačování demonstrantů z prostoru zraněno asi 17 osob. Při zákroku došlo ke zranění sedmi příslušníků VB. Na místní oddělení VB bylo předvedeno 143 osob, z nichž 9 bylo zadrženo pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu a 70 osob bylo zajištěno pro přečin. Pořádková pokuta byla uložena 21 osobám. "
Rozhlasové noviny z 18. listopadu 1989 snad nepotřebují komentář. O pár dní později se už vysílala reportáž Pavla Pecháčka z demonstrace na Václavském náměstí.
"Hlásím se vám z Václavského náměstí v Praze, právě před malou chvílí začala další velká manifestace. Václavské náměstí je naprosto zaplněno, právě hovoří Václav Havel. Manifestace dnes začala písní Marty Kubišové Modlitba pro Martu a poté se Václav Havel ujal slova. Hovořil o tom, že po dvaceti letech bezčasí se vrací do naší vlasti dějiny."
Před 25 lety zemřel generál Karel Klapálek, známý především jako velitel 11. československého praporu východního, který se za II. světové války účastnil bojů o severoafrický Tobruk. Sahara nebyla zdaleka jediným místem, kde Klapálek působil - nějakou dobu strávil v Británii a jeho cesta zpátky do vlasti vedla přes Sovětský svaz a proslulý dukelský průsmyk. Po válce vstoupil do KSČ, ne ale nadlouho, na začátku padesátých let byl zatčen, vyloučen ze strany, degradován a vězněn. V šedesátých letech byl vyznamenán prezidentem republiky a vyšly mu i paměti s názvem Ozvěny bojů.
